Včera jsem spolu s kamarádem Petrem vyrazil do zapadlého kladenského kina Hutník na Prince z Persie: Písky času. Jakožto fandu předchozích her mne tento film uspokojil, avšak nedá se mluvit o kdovíjak výsostném uspokojení. V rámci filmových adaptací her, jenž jsou povětšinou protkány ďáblém jménen Uwe Boll, však působí Princ z Persie od Mika Newella jako zjevení a nebál bych se mluvit o vysoce nadprůměrném snímku.
Na filmu je hodně vidět, co všechno autoři odkoukali z her. Když princ utíká před hordou strážců, připadal jsem si jak v Assassin´s Creed, když se princ rozhoduje, jakou branou vtrhne do města, přičemž kamera vždy najede na bránu zvlášť, trochu mi to zavánělo Tomb Raiderem. Možná to jsou maličkosti, ale právě drobnosti tvoří celek. Takových momentů mohlo být ve filmu klidně víc, rozhodně by mu to neuškodilo.
Na internetech se poměrně často probírá, zda Jack Gylenhall, coby představitel prince, byla šťastná volba. Směle můžu říct, že ano. Rozhodně lepší výběr než Timothy Olyphant v roli Hitmana. Jack mi ve filmu sednul, ikdyž to nebyl takový krvelačný hrdlořez jako například v Prince of Persia: Warrior Within. Poměrně diskutabilním je taktéž to, jakého prince měl vlastně představovat. Svým pojetím, hraním a vlastně i příběhem mi to nejvíce připomínalo pohádkového Prince of Persia: Sands of Time, avšak ve filmu má Jack na sobě hadry z více akčněji laděného Warrior Within. A teď babo raď.
Pokud ještě zvažujete, zda jít či nejít, berte v potaz to, že nový filmový Princ z Persie je jen holywoodská limonádička na efekt, nicméně kvalitně odvedená. Pokud na film půjdete s tímhle přesvědčením, určitě nebudete litovat, už pro tu úžasně sarkastickou princeznu.