Stařec nad hrobem, kterému se do něj ale zatraceně nechce – Operation Flashpoint

Bláto v očích, myšlenková beznaděj, nohy zmožené neustálým pobíháním. Nesmíte zastavit. Teď ne. Jen hlavně nesmíte zastavit!

S kamarády jsme zastali heslo “kdo si chce zahrát kvalitní online akci, musí si jí vykopat na hřbitově” a hromadně nakoupili Operaci Flashpoint. Osobně vlastním Flashpoint hned několikrát a kdybych se hodně snažil, možná bych našel i zahrabané (a extrémně poškrábané) CD s datadiskem Resistance. Ostatní tenhle český klenot mnohdy ani neznali, prostě jim tahle hra nic neříkala. Jak je to vůbec možné?

Tak za prvé, buď patříte do skupiny lidí, která Flashpoint nezažila (dále jen OFP) anebo jste se s ním setkali, ale dle svých zásad –>  hardcore válečná akce = zábava pro zelené mozky, jste ho odsoudili k záhubě.

Operace Flashpoint s podtitulem Cold War Crisis opustila v roce 2001 lůno tuzemských Bohemia Interactive a vyrazila do světa na zkušenou. Odstartovala nový žánr – realistické válečné simulátory. Od takové hry můžete čekat jen jediné – co nejvěrněji ztvárněné prakticky všechno, co dělá hru hrou. Flashpoint byl první a jediný válečný simulátor, který umožňoval řídit či pilotovat téměř jakýkoliv prostředek, přičemž boje se odehrávali na ostrovech s (na rok 2001) obrovskou rozlohou.

Oproti arkádám, které známe dnes, Flashpoint nabízel daleko více, ale za vyšší cenu. Ne každý hráč realistickou obtížnost” snesl. Kdo nevidí napětí a zábavu v dvouhodinovém pobíhání po lese mezi nepřátelským vojskem, aby nakonec skonal jakousi zbloudilou kulku, ten by raději neměl podobné věcí hrát. Ať si takový člověk raději pustí nejnovější díl Call of Duty a hrdinně odstřeluje nabíhající paňáčky, bude se bavit víc.

Po dvou letech OFP doplnil datadisk Resistance. Ten přidal druhou kampaň za partyzány, novou hratelnou stranu, rozšířil seznam bojových vehiklů a přidal dosud nejpropracovanější ostrov – Nogovu.

Ptáte se, proč tuhle hru vůbec hrajeme? Vysvětlení je poměrně jednoduché, ale musíme zaplout zpátky do historie.

Když Flashpoint vyšel a své rozrůstání ukončil datadiskem Resistance, vydavatel – zámořští Codemasters, se nepohodl s BISáky o autorských právech a IP Operation Flashpoint si ponechali Codemasters. Bohemka, ačkoliv přišla o značku, která jí proslavila nejvíce, zbraně do žita nezahodila. V roce 2006 vyrukovala s volným pokračováním Armed Assault, na podzim minulého roku pak vydala Armu II. Tak jako předchozí hry, oba tituly byly přijímány různorodě. Jen dlouhý seznam chyb a až nechutný smysl pro detail stále zůstával.

I přesto, že se Bohemia Interactive hodně snažili, nedokázali překonat svůj vlastní titul. Arma II je sice hezká a komplexní, nabízí strategický režim, propracovaný růst stromů a další “vymoženosti”, v mých očích ale stále nemá na děděčka Flashpointa. Proč? Je přeplácaná. Koho zajímá nějaký růst stromů a to, že každý strom má list jinak. Vypadá to sice hezky, ale má to nějaké herní využití? Asi těžko. V OFP jsem pobíhal mezi rozplizlými stromečky, které se od sebe moc nelišily a nevadilo mi to.

Dalším hřebíkem do rakve je neschopnost BISáků opravit prastaré chyby. Všechny své hry lepí na stejný engine, který jen upravují, to má za následek krvavých hardwarových nároků, a tím se automaticky připravují o jistou skupinu hráčů, která na to prostě nemá počítač. Připadá mi to arogantní a bezohledné.

Konečně se dostávám k otázce, jež tenhle článek doprovází již od začátku. Operaci Flashpoint hrajeme jednoduše proto, že je jednoduchá. Nabízí nám ryzí hratelnost a nezatěžuje nás kdejakým stavěním základny. A ačkoliv se to nezdá, hraje se stále nejlépe. Záškodnické noční mise s partou kamarádů jsou nezapomenutelné. Co na tom, že textury jsou hnusné a modely kostrbaté? Dnes OFP spustíte i na průměrném notebooku, navíc ho v Platinové edici koupíte už za 89,-.

V rozletu vám už nic nebrání.