Články spadající pod titulek “Povinná podívaná”, se budou zabývat filmy, které nás něčím zaujaly, nebo byly doslova kulervoucí (v překladu: must see!). Všechny tyhle aspekty platí o dnešním filmu, který odstartuje tento “seriál” na Třech koulích.
Poslední dobou jsem se zaposlouchal do kapely Pink Floyd. Jelikož moje nejoblíbenější album je The Wall, řek´jsem si, proč se nepodívat na stejnojmenný film z roku 1982. V osmdesátých letech, kdy bylo IN oblékat se do hadrů připomínajících vesmírné kombinézy a vrcholem techniky byl diskokazeťák na rameno, přišli Pink Floydi s nadčasovou hudbou. A nadčasovým filmem. Ačkoliv se nejedná o nic menšího, než o videoklip s devadesátiminutovou stopáží.
Kdo hudbu Pink Floyd slyšel, jistě mi dá za pravdu, že není úplně normální. Nezní stejně jako milion dalších, odlišuje se. Nebudu to dramatizovat a protahovat, Pink Floyd: The Wall je skvělé dílo a ten nejlepší videoklip, který byl kdy natočen. Každý, ale opravdu každičký tón, hlas, či zvuk zapadá do výsledného obrazu.
Pokud vám přijde Pink Floydí hudba divná, potáhne se s vámi tenhle pocit celým film. Tahle skupina ráda experimentuje, míchá animaci s hraným filmem a vše nezapomíná doplňovat prostřihy z různých časových úseků. To ani nemusím zmiňovat dokonalou obrazovou stránku, která je vyvedena k dokonalosti a je nesmírně originální. Až zazní refrén “We don´t need no education” ze skladby Another Brick in The Wall, budete vědět, o čem byla řeč.
Skvělá kombinace obrazu a zvuku. Nesmírně originální a chytlavé. Je jedno, že Pink Floyd neposloucháte, tohle se bude líbit každému, stejně jako pravdivé a mnohdy depresivní texty.
Žádné komentáře:
Okomentovat