Cože?! Jak to? Co to má znamenat…jak si vůbec někdo může tohle dovolit? Jednoduše a prostě.
Myslím si, že je všeobecným trendem a dobrým mravem, hru dohrát až do samotného konce. Já jich však dohrál jen několik. Proč hrát něco, co mě nebaví, zasekl jsem se, nebo mě to frustruje? Nemám důvod, hru vypínám, v horších případech odinstaluji.
Jeden příklad za všechny: v červenci jsem si koupil prvního Stalkera. Hratelnost skvělá, český dabing místy srandovní (“Tohle je tvoje pédéáčko…” hlasem kuřáka po 50ti letech) atmosféra proslule hutná. Po několika hodinách mého pomalého hraní se dostávám do podzemí, kde jsem doslova posranej strachy. Zvlášť když narážím na Controlora, naprosto nevím, co mám dělat. Zkrátím to – z toho podzemí jsem se dostal, ale pak jsem se zasekl při získávání dokumentů, a od té doby jsem to nehrál.
Někteří mohou namítat, že u ne zrovna legálních her je to celkem normální, nicméně já toto praktikuji zcela běžně i u těch koupených. Proč bych se měl u nějaké hry trápit, a dohrát jí jen proto, abych si ji následně mohl přidat na Databázi her? Hru hraju, dokud mě baví. Pokud mne přestane bavit, zahraju si něco jiného, nebo se věnuji jiné aktivitě. Hraní her nemá žádný smysl, pokud se vám u nich chce řvát “Já už nechci! Prosím, ať už je konec”, je nejvyšší čas prozřít a s klidným svědomím hru vypnout.
Já bych si nikdy neodpustil hru nedohrát, když už jsem na konci. Hry nedohrávám když: ztratím uložené pozice, hra hryže se jak prase a když mi zkrátka nemá co nabídnout.
OdpovědětVymazatSnažím se dohrávat jen kultovní hry nebo ty s vysokým hodnocením i když mě nebaví. Přeci jen za ten přehled to stojí a občas i nudná hra dokáže na konci překvapit. Jinak něco podobného teď prožívám s Dragon Age a nemůžu se donutit tu Elfí kampaň načnout. O to je to horší, že musím přepnout vždy do Windows a to pak člověka bez větší motivace lehce odradí :-)
OdpovědětVymazatAle jakej z toho máš užitek? Jasně, je pěkný říct "Dohrál jsem tohle a tamto.", ale jinak to je celkem k ničemu ;-) když se nebavím (nebo nerecenzuji) tak
OdpovědětVymazatZa život jsem dokoukal desítky filmů nebo přečetl desítky knih, které mě nebavily, ale přesto si mě dokázali udržet až do konce. Aspoň mám víc titulů pro srovnání a k hodně hrám se časem vracím. Například onoho jmenovaného stalkera jsem dohrával půl roku a čím jsem byl dál tím větší byla extáze z hraní. Jednoduše mají některé hry tvrdou slupku přes kterou se dostává, ale odměna je o to větší a výsledná pointa může názor na hru zcela přehodnotit.
OdpovědětVymazatU toho stalkera to bylo ještě tak, že jsemse jaksi sekl vjedné lokaci. Měla dva "východy" - když jsem prošel ejdním, ocitl jsem se tam znova. A druhý blokovali banditi, a já měl dostatek munice jenom v pistoli. Nemusím snad říkat, že jsem je nedostal.
OdpovědětVymazatMě hry často přestávají bavit, když se někde monstrózně zaseknu. Kdybych nevěděljak dál, tak to je v pohodě. Horší je když to prostě nemůžu udělat. Jednou mi pomohlo chvíli to nechat ležet, a pak se k tomu vrátit. Možná že se na Stalkera někdy zase vrhnu :-)
U stalkera jsem většinu bezvýchodných situací řešil zbabělým úprkem a s trochou štěstí to i vycházelo. Přeci jen otevřený svět dává FPS střílečce nečekané možnosti :-).
OdpovědětVymazatMožná proto mají velký úspěch krátké hry jako Modern Warfare 2 u kterých se člověk nemá ani čas nudit, neboť než se nuda dostaví je už dávno konec. U takového Dragon Age mě zase otrávilo, že většina kapitol je jak přes kopírák a občas jsem míval i pocit umělého nastavování herní doby. Jednoduše překopírování místnosti alá ctrl+c a ctrl+v. Ještě že existují indie, které nestaví hratelnost na množstvích hodin jaké u hry člověk stráví, ale na jednoduchých a zábavných principech.