Nepřijde vám nudné, že do každého druhého béčkového “trháku” strkají oživlé mrtvoly, zkrátka něco na tenhle způsob? Kde se vůbec objevila touha po oživlých mrtvolách a zombie-like filmech, hrách a literatuře? ! Vlastně je s těmahle potvorama docela sranda, jenom se to musí umět. Samotné podstrkávání a nastrkávání zombií kdekoli se to jen hodí, působí nuceně. Prostě mi to přijde, jako vystřižené z následujícího dialogu:
Režisér: Je tam dost akčních scén?
Scénarista: Jasně, film hýří výbuchy, akčními scénami, ale i trochou romantiky. Divák se nebude nudit.
Režisér: A co zombie? Lidé zombie milují!
Scénarista: Myslíte? To žádá zásahy do scénáře!
Režisér: Nevadí! Budou to dobře utracené peníze.
Scénarista: Když myslíte…
Samotná historie zombíků je mnohem hlubší. Vlastně se může jednat o strašáky jako Hejkal, Bludičky a další. To, že se nemrtví se nejraději shlukují na hřbitově, to ví každé malé děcko. V českých pověstech se nejčastěji objevují v podobě duchů a přeludů. Ve voodoo kultuře pojem “zombie” znamená zdrogovanou osobu, slepě vykonávájící příkazy svého pána.
V současnosti se s těmito mazlíčky nejčastěji setkáváme ve filmech. Coby zástup kulhajících, plazících a slintajících je zná snad každý. Přidejte prostředí obchoďáku po zavíračce a výkřiky typu: “Brains” repetivně opakované každou půlminutu. Dostanete skvělé zázemí pro vaše “umělecké” úmysly a sklony. Tihle více či méně ostřílení mamlasové, se probojovali až do světa her. No řekněte, ve které hře zombíci NEbyli? Těch her je určitě dost, už ve starém Wolfovi si odbyli svojí pseudo 3D premiéru. Nejvíce poprasku samozřejmě způsobilo Left 4 Dead, které na likvidování nemrtvých sráčů postavilo celou hru. A to jsou příklady “TĚCH DOBRÝCH”…
Snad každému se vybaví scéna z nějakého béčkového filmu, kde každý řve jak o život, jen kvůli tomu, aby unikl zástupu pochodujících zombií a nenakazil se pochybným virem. Výkřiky, hraní si na hrdiny a scény, u kterých se máte bát. Zástup dnes už mrtvých zombie filmů je snad za námi, dnes se objevují jen nahodile, pokud se tedy nejedná o zaběhlé série typu Resident Evil a dalších zaběhlých pýčovin. Když se nejedná o komedii, většinou se film, u kterého se “máte bát” transformuje do komedie, ve které cáká kečup po hektolitrech a vřískot herců je umělý, jako polívka od Maggi.
Přičemž se objevují i náznaky toho, že dělat filmy se zombie tématikou jde a nemusíte se nutně dopustit ošklivého klišé. Ikdyž všechno je sporné, protože určitého klišé se dopustíte už ve chvíli, kdy do své knihy/filmu/hry zombíky vložíte. Ukázkou, že když se chce, tak to jde budiž novinkový film Zombieland, který na tlejícím masu postavil celou zápletku. Co se týče her, rozhodně stojí za zmínku Left 4 Dead (recenzi si přečtětě u Chrizofilaxe) nebo poloamatérský počin Killing Floor.
Zombie jsou miláčkové nebo zatracenci. Jejich použití kdekoli je jako bruslení na tenkém ledě. Když se podaří, může to být sranda. Když se nedaří, je to jen jedno béčko za druhým s trapnou tématikou.
Poslední dobou se mi zdá, že i zombie filmy prošli velkou revolucí. Přeci jen už to nejsou ty líné mrtvolky, ale běžci, kteří se agresivně ženou za kořistí. Poprvé byl tenhle koncept použit ve filmu 28 dní poté (i když tam šlo spíš o lidi se vzteklinou)
OdpovědětVymazat