Stahovatelné obsahy – méně je někdy více

Herní svět patří DLC – neboli stahovatelným přídavkům. Někdy se jedná o nový level, jindy zas o sadu slušivých oblečků. Je vlastně jedno, co to je. Hlavní je, že to stojí nějaký ten penízek a vydavatel si může namastit kapsu. Trochu to připomíná obchodní strategii The Sims – koupíte základní hru a  ostatní se odvijí od toho, kolik přídavků, datadisků a setů si do ní koupíte.


Cena se roste s tím, co za ní dostanete. Za rozsáhlejší nášup klidně vysolíte 20 ojro, což  nemelá částka. Osobně se mi tenhle přístup moc nelíbí. Jsem staromilec a raději se příkláním k datadiskům, či když už, tak pro volně stažitelné přídavky. Po epizodických hrách (kterých krom několika málo adventur moc nevyšlo) tu máme další dá-li se řící novátorský obchodní tah.

Otázkou je, jak se tento způsob distribuce ujme. Aby hráč za plnou cenu dostal jakýs takýs polotovar, do něhož si bude dokupovat obsah, je přinejmenším pošetilé. Má být snad každého věc, kolik peněz do svého oblíbeného titulu hodná nacpat. Rozhodně by však lidi, co si koupili pouze základní "balíček" neměl nikdo nijak obtěžovat k tomu, aby si dokoupili ten či onen DLC. Doufám, že vše nedospěje k tomu, že hra vám znemožní další hraní jen kvůli absenci koupeného DLC.

V současné době jsme dospěli do stavu, kdy se do her prodává kdejaká kravina. Raději jsem pro rozsáhlejší díla, která se svým rozsahem mohou měřit s průměrnými datadisky, od kterým povětšinou čekáme jen o trochu více než od průměrných DLCček.
Na tomhle trendu nelze neocenit dvě (a poměrně zásadní) věci. Jsou jimi rychlost vydávání a zkrácení dlouhé chvíle fanouškům při čekání na další díl.


A jak jste na tom vy? Líbí se vám tenhle způsob dávkování hratelného obsahu?