Jako malému mu zabili rodiče. Teď, když dospěl, vydává se na cestu dlážděnou mrtvolami. Bezejmenný agent CIA seknul se svou prestižní prací. Snaží se vypátrat dávného vraha svých rodičů v stealth akci Chameleon.
Chameleon je příklad toho, jak málo stačí k tomu, aby se na výbornou česko-slovesnkou hru zapomnělo. Slovenští Silver Wish Games ve spolupráci se známými Illussion Softworks chtěli vydat svojí debutovou stealth akci už v roce 2003, ale po neshodách s vydavatelem k tomu nedošlo. Take 2 nakonec vydalo Chameleona až v roce 2005 bez jakékoliv reklamy, či jiného způsobu propagace. Možná žijeme ve zkaženém světě, ale pro hru, která se chce v herní branži uchytit, je to akorát jistý hřebík do rakve.
V roce vydání jsem stále odbíral časopis Level. Tenkrát jsem onu recenzi od Radka Fridricha četl. Odbyl to šestkou, tudíž jsem se o to automaticky přestal zajímat. Teprve až po pěti letech jsem zjistil, že tenhle titul zdaleka není záležitost, o kterou bych měl zakopávat.
Chameleon je vlastně první pořádnou stealth akce z českých/slovenských luhů a hájů. Protože jste na veškeré akce a pátraní sami, nezbývá nic jiného, než se plížit, potichu krátit příděly stráží a nebýt prozrazen. Vždycky ale máte tu sladkou možnost vytáhnout bouchačku a….prostřílet se strážemi na vlastní pěst. Zadané úkoly se se sice občas opakují a jejich obsah málokoho překvapí, ale díky vyborné hratelnosti a podařenému game designu se vždycky jedná o parádní zážitek. Nemluvě o několika misích, na které budete vzpomínat ještě po dohrání. Třeba památná mise na jedoucím vlaku je jak vystřižená z nějakého šíleného akčního filmu. Proklatě dobrého akčního filmu.
Spolu se svým hrdinou, který tak trochu postrádá jakékoliv jméno, se podíváte do rozličných končin. Vždy jedete tam, kam směřuje poslední stopa ošklivého bastarda, jenž vám odprásknul rodiče. Je až s podivem, s jaký smyslem pro detail dokáží Ilussioni a Silver Wish Games vyrukovat: bezdomovec valící se ve vlastních zvratkách v ulicích Belfastu, pán, jenž si na lavičce čte noviny, či znuděně posedávající lidé v baru. Jsou to maličkosti, které však tvoří velice převelice důležitý prvek – atmosféru. A právě ta vás v Chameleonovi bude provázet skoro všude. Každičká místnost, ale i pozapomenuté kouty špinavého města jsou detailně vykresleny do posledního smítka. Nezbývá než složit uctivou poklonu game designu. Zaslouží si to.
Chameleon stojí na upraveném enginu LS3D od Ilussionů. Engine byl použítý již v (nenapadá mě jiné slovo) legendární hře Mafii, později v druhém pokračování Hidden & Dangerous. Nevím, jestli jsem si tenhle engine oblíbil proto, že Mafie je moje srdcová záležitost, nebo pro svou jedinečnost a uvěřitelnost, každopádně se jedná o jeden z mála titulů, jež mi svým vzhledem uhranuly. Nepotřebují k tomu Pixel Shadery čtvrté generace, ani nové “dajreksty”, stačí jen šikovný tým vytvárníků, grafiků a game designerů.
Krom světlých stran tu máme i několik stinných. Tak například AI nepřátel má občas tendenci dělat divy. Příklad: plazíte se sotva krok od hlídkujícího vojáka, který vás vůbec nezaznamená. Hudba taktéž poněkud pokulhává. Možná je to mojí hluchotou, ale zaznamenal jsem jí jen v několika málo případech.
Hra, na níž se zapomnělo, tak by se dal Chameleon charakterizovat. Kdyby to vydavatelé tenkrát nepohnojili, kdo ví, jestli by se Sam Fisher stále slunil na svém trůnu coby král stealth akcí (Solid Snake promine).
Obrázky zdroj: http://www.chameleon-game.ic.cz
SONNyq: Chameleona se už chystám vyzkoušet několik let (respektive od jeho vydání). Ale díky tomu, že jsi mi to připomněl a navíc píšeš, že je to fakt slušná akce, tak jakmile to někde uvidim za slusny peniz, sahnu po tom ;o).
OdpovědětVymazat