O tom že Dan Vávra je tak trošku úchyl na příběh ve hrách se určitě nevplatí psát článek. O tom už bylo napsáno mnoho. A také o tom, že tento specifický rys si nese většina české pobočky 2K Czech. To je samozřejmě naprosto v pořádku, protože je všem známo, nebo v to doufám, že hry bez příběhu nebo jen s příběhem ala vycpávka nejsou tím pravým ořechovým. Na pořádný příběh si musíte sáhnout a prožít ho. Ve hře se dá tento zážitek umocnit o to více, že hráč by měl mít pocit, že ten příběh přímo aktivně žije. Inu ano – jakákoliv hra co má silný příběh má navrch, ale to samo o sobě rozhodně nestačí. Kritiky k Mafii 2 tu bylo převelice, ale nikdo nemůže zpochybňovat, že ta hra neměla silný příběh. Tedy až na ten naprosto špatný a nekoncovatý konec. Ale hra jako taková, sandboxová arkáda byla zábavná a jen tak si jezdit ve městě a terorizovat nebohé civilisty je přece zábava sama o sobě na dlouhé hodiny.
To co se tu ze sebe snažím dostat je to, že jsem měl možnost hrát i hru, která měla špičkový příběh, ale hra jako taková stála za prd a tento hrůzný zážitek mi stačil k tomu, abych jednoznačně konstatoval, že hra s příběhem a bez hratelnosti stojí za prd. Mluvím konkrétně o poněkud starším dílku Star Wars: Force Unleashed. Když se před pár lety teprve připravovalo, tak mi zdařilý hudební motiv a krásné flashové stránky naprosto uhranuli. Marketing líbezně masíroval každý závit mé fantasie, co jsem v hlavě měl. Vyrojovali se mi ty možnosti si tahat po scéně ty nebohé stormtroopery a mlátit s nimi od zdi ke zdi. Všechno vypadalo tak dokonale, tak pokrokově. Technologie DMM, která zajišťovala úžasnou fyziku lámajícího se dřeva, nebo kroutícího se železa byla jak kdybych měl onu bájnou vesmírnou sílu ve svých pařátách doopravdy. Stejně jsem si ale hru po vydání nezahrál a počkal jsem až doteď těsně před vydáním dvojky… S jedničkou jsem neměl žádné reálné zkušenosti. Trochu jsem na ní zapomněl – hlavně ale proto, že vyšla na Xbox, který kupodivu nemám a ani jsem se nechystal si ho koupit. Naděje mi svitla až s vydáním Ultimate Sith Edition. Říkám si “Wow – měl bych to prubnout”!
Jal jsem se hru ozkoušet a bohužel byl vzápětí náramně zklamán. První věc, kterou opravdu nemám rád, je menu bez myši. Zní to možná bizarně, ale já skutečně ze srdce nesnáším jakékoliv menu, kde není na výběr tlačítek možnost použít myš. Kolik času strávíte v menu překlepáváním, vybíráním položky a tak podobně… víte kam mířím. Je to špatnost nad špatnost. Považuju to za urážku kupujícího, když nikdo není schopen kvůli portu z konzole na PC udělat myš do menu. To se netýká jen Force Unleashed samozřejmě, ale třeba her od Codemasters jako DiRT, GRID nebo Operation Flashpoint: Dragon Rising. Prostě zlost dnešních her.
No co, spouštím úvodní level. Rána číslo dvě: Dlouhé žluté nápisy letící ve vesmíru upozorňující nás, že se na nás chystá další pecková epizoda z peckového světa Star Wars nejdou přeskočit. Nikdy jsem je neměl rád. Ani ve filmu a ani ve hrách, ale v naprosté většině šly přeskočit. Zde ne. Nevím proč… Chytám se za hlavu, uklidňuji se, že hra musí stát za to.
První mise se nese v duchu cesty Dartha Vadera k jakési chýši na Kashyyku. Na tom mě docela prudí více věcí. Vleče se – je nedynamická, je nezajímavá, je jen o sekání mečem a Vader prostě neumí běhat. Asi chce působit, že ho nic nerozhodí, ale tím zcela rozhodně rozhodil mě.
Nebudu plýtvat drahoceným vaším časem, protože pokud jste se dočetli až sem, tak víte jak ta hra pokračuje. Špatně se hraje, nepamatuje si přesnou pozici, kde jste skončili, když ji znovu zapnete a nemáte žádnou možnost se v misích všelijak vyblbnout. Jen chodíte, ničíte a jdete prakticky furt rovně, protože jinam vás nikdo stejně nepustí.
A zamčené dveře rozrážíte sílou což je cool!
Příběh je dobrý (působí jako zapomenutá kapitola celé ságy), ale bude vám stačit, když si pustíte všechny cutscény na YouTube, alespoň z té hry vyndáte to nejnudnější a sice právě tu hru.
Žádné komentáře:
Okomentovat