Company of Heroes Online–RTS pro všechny pravé stratégy

Článek původně vyšel na Štěpánově osobním

Že strategií z druhé světové je hodně? A že her obecně z tohoto období je fakt přehnaně mnoho? Ano, rozhodně je a proto je potřeba vyčlenit jen ty dobré – ty originální a zajímavé. Oddělit ty všechny Medaly a Call of Duty, které více než originalitou zaujmou celkově spíše dynamikou a neustávající akcí a sází na již protřelé principy, které fungují. Ale nic neobjeveného nepřinášejí.

Company of Heroes je jiné a myslím, že už ho většina z vás bude třeba znát – byť třeba jen z doslechu. To co je na ní originální je především smysl pro detail. Nemluvím jen o grafice – ale o gameplay jako takovém. Kdo si potrpí na takové věci jako jak postavit pěchotu, aby měla dobré krytí v zákopech, jak zastřelit vojáka za kulometem aniž by decimoval celou vaši jednotku přehlušujícím střílením a ta ze strachu lehla na zem a vaše rozkazy ignorovala či se prostě rádi vyžíváte v upgradu tanků – rádi kupujete lepší plátování, kulomety, odstraňovače min a podobně a koukáte jak se z vašeho Shermana M4 stává doslova drtič všeho co mu přijde pod pás. Ale dejte si pozor aby vás někdo netrefil těžkým dělem do zadní strany, kde tradičně pancéřování moc není – stačí dvě tři rány a máte po svém vytuněném děťátku.

Jo – je to jiná strategie, jiná než ostatní – vcelku hodně podobná německé hře Panzers, která si nese také svůj vlastní dost obdobný gameplay a dost podobnou úchylnost zrovna na detail každého pohybu.

Jenže CoH je dospělejší – kusy lidského těla létající ve vzduchu po minometné palbě tu nejsou ničím neobvyklým a celé to prostředí je takové realističtější. Ne tak syté/saturované – spíše ala Saving Private Ryan a to je dobře. Umocní to zážitek ze hry.

Oproti tradiční hře se však online varianta v lecčems liší. Nabízí trochu jiné principy – krom toho, že je zdarma. Více se podobá MMO – pod jedním účtem si zakládáte různé postavy – vaše velitele, které pak “expíte” na vyšší level hraním zápasů. Za supply points, které během bojů získáte si pak kupujete různá vylepšení – lepší dohlednost konkrétních jednotek, vyšší pancéřování a mimo jiné hrdiny což jsou v podstatě normální jednotky s tím rozdílem, že se zlepšují v boji a přenášíte si mezi zápasy.
A za Commander Points si kupujete různé další bonusy jako bombardování, či vyložení hotového Tigera na mapu.

Ale přes tohle všechno je to především zatraceně strategická hra se smyslem pro detail a s úžasnou schopností vám naprosto zdevastovat nervy. Nehraje se totiž na počet – mnoho jednotek ve hře stejně zas jen tak nepostavíte – ale hraje se především na mazanost, na vychytralost a na schopnost zvolit správné jednotky na správný útok ve správném směru.
Že ještě Company of Heroes Online nehrajete? Tak si ho zadarmo stáhněte a můžeme zahrát společně v nějaké kooperaci.

Company of Heroes Online

Company of Heroes Online

Rozhovor s Filipem Štochlem

Nejsem schizofrenní, tudíž nezpovídám sám sebe. Tohlencto interview se mnou spáchal Jarda Pešek z Brejnstormu. Klukům přeji mnoho úspěchů v dalším psaní a Vám alespoň příjemné čtení :).

Hratelnost se nevyplácí ignorovat. A ne: konzolové tituly na PC nepatří.

O tom že Dan Vávra je tak trošku úchyl na příběh ve hrách se určitě nevplatí psát článek. O tom už bylo napsáno mnoho. A také o tom, že tento specifický rys si nese většina české pobočky 2K Czech. To je samozřejmě naprosto v pořádku, protože je všem známo, nebo v to doufám, že hry bez příběhu nebo jen s příběhem ala vycpávka nejsou tím pravým ořechovým. Na pořádný příběh si musíte sáhnout a prožít ho. Ve hře se dá tento zážitek umocnit o to více, že hráč by měl mít pocit, že ten příběh přímo aktivně žije. Inu ano – jakákoliv hra co má silný příběh má navrch, ale to samo o sobě rozhodně nestačí. Kritiky k Mafii 2 tu bylo převelice, ale nikdo nemůže zpochybňovat, že ta hra neměla silný příběh. Tedy až na ten naprosto špatný a nekoncovatý konec. Ale hra jako taková, sandboxová arkáda byla zábavná a jen tak si jezdit ve městě a terorizovat nebohé civilisty je přece zábava sama o sobě na dlouhé hodiny.

To co se tu ze sebe snažím dostat je to, že jsem měl možnost hrát i hru, která měla špičkový příběh, ale hra jako taková stála za prd a tento hrůzný zážitek mi stačil k tomu, abych jednoznačně konstatoval, že hra s příběhem a bez hratelnosti stojí za prd. Mluvím konkrétně o poněkud starším dílku Star Wars: Force Unleashed. Když se před pár lety teprve připravovalo, tak mi zdařilý hudební motiv a krásné flashové stránky naprosto uhranuli. Marketing líbezně masíroval každý závit mé fantasie, co jsem v hlavě měl. Vyrojovali se mi ty možnosti si tahat po scéně ty nebohé stormtroopery a mlátit s nimi od zdi ke zdi. Všechno vypadalo tak dokonale, tak pokrokově. Technologie DMM, která zajišťovala úžasnou fyziku lámajícího se dřeva, nebo kroutícího se železa byla jak kdybych měl onu bájnou vesmírnou sílu ve svých pařátách doopravdy. Stejně jsem si ale hru po vydání nezahrál a počkal jsem až doteď těsně před vydáním dvojky… S jedničkou jsem neměl žádné reálné zkušenosti. Trochu jsem na ní zapomněl – hlavně ale proto, že vyšla na Xbox, který kupodivu nemám a ani jsem se nechystal si ho koupit. Naděje mi svitla až s vydáním Ultimate Sith Edition. Říkám si “Wow – měl bych to prubnout”!

Jal jsem se hru ozkoušet a bohužel byl vzápětí náramně zklamán. První věc, kterou opravdu nemám rád, je menu bez myši. Zní to možná bizarně, ale já skutečně ze srdce nesnáším jakékoliv menu, kde není na výběr tlačítek možnost použít myš. Kolik času strávíte v menu překlepáváním, vybíráním položky a tak podobně… víte kam mířím. Je to špatnost nad špatnost. Považuju to za urážku kupujícího, když nikdo není schopen kvůli portu z konzole na PC udělat myš do menu. To se netýká jen Force Unleashed samozřejmě, ale třeba her od Codemasters jako DiRT, GRID nebo Operation Flashpoint: Dragon Rising. Prostě zlost dnešních her.

No co, spouštím úvodní level. Rána číslo dvě: Dlouhé žluté nápisy letící ve vesmíru upozorňující nás, že se na nás chystá další pecková epizoda z peckového světa Star Wars nejdou přeskočit. Nikdy jsem je neměl rád. Ani ve filmu a ani ve hrách, ale v naprosté většině šly přeskočit. Zde ne. Nevím proč… Chytám se za hlavu, uklidňuji se, že hra musí stát za to.

První mise se nese v duchu cesty Dartha Vadera k jakési chýši na Kashyyku. Na tom mě docela prudí více věcí. Vleče se – je nedynamická, je nezajímavá, je jen o sekání mečem a Vader prostě neumí běhat. Asi chce působit, že ho nic nerozhodí, ale tím zcela rozhodně rozhodil mě.

Nebudu plýtvat drahoceným vaším časem, protože pokud jste se dočetli až sem, tak víte jak ta hra pokračuje. Špatně se hraje, nepamatuje si přesnou pozici, kde jste skončili, když ji znovu zapnete a nemáte žádnou možnost se v misích všelijak vyblbnout. Jen chodíte, ničíte a jdete prakticky furt rovně, protože jinam vás nikdo stejně nepustí.

A zamčené dveře rozrážíte sílou což je cool!

Příběh je dobrý (působí jako zapomenutá kapitola celé ságy), ale bude vám stačit, když si pustíte všechny cutscény na YouTube, alespoň z té hry vyndáte to nejnudnější a sice právě tu hru.

Když chcete poslouchat hudbu, kupte si reproduktory, ne chrchlátka Zn: Já tomu rozumím

Nikdy jsem moc dobře nepochopil tzv. audiofily, co se na nejmenovaných fórech dokáží zhádat do krve. Kvůli zvuku. Taky…kvůli čemu jinému. Ten je jim evidentně vším. Přítelkyní, láskou, nepochopitelnou můzou.

Honba za kvalitním zvukem postihne dříve či později každého, kdo má rád muziku. Je to jako běh na dlouho trať, která nemá konce. Vždycky se totiž najde někdo, kdo vám řekne, že vaše repráky/sluchátka/cokoliv stojí za prd a sám by si na nich nepustil ani hlasový záznam politické debaty.

Už ta myšlenka je celá špatná. Od základu. Celá. Hudbu totiž netvoří jen její kvalitní reprodukce. Jasně, mohutné basy, jásavé středy a ušitrhající výšky jsou fajn. A to je asi tak všechno. Pro mě kvalitní hudba se nerovná kvalitnímu přednesu. Prostě ne. Protože ať chci nebo nechci, stejně si těch pár chrchlajícíchm, šumících demáčů pustím. A je mi to úplně jedno.

Ono, když vás něco chytne, je jedno jestli se to line z tranzistoráku po babičce, nebo z repro soustavy za x tisíc. Samozřejmě, i já mám svůj “zvukový standart”, pod který bych se nerad snížil. Je jím pár “regálovek” od Sony. Žádná extra třída. Nic, s čím bych běhal po kamarádech a prsil se tím, jak mám super zvuk. 

Prostě nemám rád ty podivíny, co vám na otázku “Který repro k PC do pětiset?” odvětí “nekupuj ty chrastidla, radši našetři na tyhle M-Audia!”.

Game Access: den druhý, krátké shrnutí

Konference Game Access počínaje druhým dnem nabrala na obrátkách. Jela jedna přednáška za druhou a určitě se to nedalo stíhat všechno. Já jsem se snažil chodit hlavně na to, co bylo pro mě to nejzajímavější. To se mi celkem povedlo, ikdyž některé prezentace – zíííív, doslova uspávali.

Tři nejlepší prezentace celé GA:

• post-mortem AlternativA
• Začiatky slovenského Cauldronu
• 3D PC – best gaming experience

Post mortem české adventury AlternativA bylo velmi zajímavé. Poukazovalo na to, jak těžké je v několika málo lidech udělat hru. Je to vlastně takový očistec, kterým si každý vývojář musí projít, aby se odrazil ode dna a začal pracovat třeba na něčem větším. Super. Mimochodem, vývoj téhle adventury trval dlouhatánských šest let.

Zmapovaní herní historie slovenského Cauldronu bylo odprezentováno moc pěkně. Konečně se jen nečetly powerpointové slidy, ale došlo i na exkluzivní videomateriály a zajímavosti z vývoje jednotlivých her. Marián Ferko v roli přednášejícího odvedl dobrou práci.
Na konec jsem si nechal předváčku Nvidie. Konkrétně vlajkové technologie 3D Vision, kterou si všichni mohli vyzkoušet takřka na vlastní oči. Dozvěděli jsme se například, že zanedlouho bude běžné věci jako: 3D streaming flashových videí, 3D Blu-ray a nebo fotky ve 3D.

Nejlépe vypadající hra GA:

• Rush´n´Attack: Ex patriot

Velmi dobře vypadající remake staré klasiky. Jedná se o 2.5D plošinovku ve stylu xboxového Shadow Complex. Hráč si může vybrat, zda zvolí cestu chronického kropiče, anebo se tajemnými komplexy bude plížit tiššeji než Sam Fisher. Za titulem stojí Vatra Games. Vycházet bude pro Xbox, PS3 a možná i PC (skrze Steam) již tento podzim, dle slov z jednoho vývojáře – za cca měsíc.

Nejhorší prezentace:

• Lovecké hry Cauldrony

Tady to bylo jasné. Zmiňoval jsem se o tom už v článku k prvnímu dni. Bylo to tragické. Bylo to ošlivé. Bylo to tak blbé, až to bolelo.

Pár slov závěrem?

Tak, a je to. Nechtěl jsem se zbytečně rozepisovat, akorát by to odrazovalo. Navíc jsem ještě pořád utahaný z cesty Brno-Praha. Takže zase jen krátce:

Game Access byla vydařená akce. A za rok pojedu určitě znova. Jen to celé stojí a padá na přednáškách, což je pochopitelné. Stejně jako záběr celé akce, jenž se snaží zaujmout jak širokou veřejnost, tak zběhlé lidi z branže, programátory, game designéry atd. Občas to sice skřípalo a některé přednášky byly horší, ale celé to dohromady fungovalo. Jen by to pro příště chtělo trochu větší show. Ikdyž, “étrojka” to není. A nikdy nebude. Ale i tak – užili jsme si to. Tak příště repete!

Game Access: Osobní zážitky

Nebudu to moc protahovat, tenhle článek napíšu v bodech, protože to bude asi nejlepší řešení. V Brně jsme si to řádně užili, pokud vás to zajímá, čtěte dál ;-)

• Při příjezdu na konferenci je nutná registrace. Nahlásíte jméno, slečna ho vyškrtne ze seznamu a dostanete visačku. Šel jsem k prostřední slečně, zahlásil „Trefný“, což ona tázavě a pobaveně zopakovala. Jsem mírumilovný člověk, takže jsem to přešel s úsměvem. Co mě ale štvalo, bylo to, že kdykoliv jsme kolem registračního stolku prošel, všechny tři slečny se začaly řezat smíchy. Nakonec mi došlo, že to bude kvůli mému tričku.

Další den jsem byl pevně rozhodnut si je vyfotit. Někdy ve čtyři odpoledne jsem se konečně odhodlal a šel za nimi. Samozřejmě se začaly mile usmívat a slečna uprostřed se optala, co potřebuji. Zeptal jsem se, jestli bych si je mohl vyfotit. Byly překvapené, ale souhlasily. Šly víc k sobě, nahodily sexy úsměv a já mohl fotit.

Mně se obvykle třesou ruce, ale tohle nemělo obdoby. Bylo naprosto nemožné, abych vyfotil nerozmázlou fotku. Zachránil mě týpek, který jim tam přinesl chlebíčky a navrhl, že nás vyfotí on. Slečna uprostřed mi věnovala další milý úsměv a vyzval mě, ať jdu k nim. Chlápek nás vyblejsknul, já poděkoval a odešel.

• Cestou po Dick Square nás zastavila holka s peticí Prý proto, aby Slovanská epopej zůstala na jižní Moravě a nestěhovala do Prahy. Chtěl jsem jí říct, že já z Prahy jsem, ale diplomaticky jsem zvolil odpověď, že petici podepsat nechci. Na pomoc jí přispěchala další holka, to už jsme odmítnout nemohli :-D Michal vyjednával že by za podpis dostal placku, na což mu druhá slečna odpověděla, že dostane milý úsměv.

Foťák měl u sebe zrovna Miner, takže jsem nemohl nabídnout, že bych si ten milý úsměv vyfotil. Cestou zpátky jsem byl stoprocentně odhodlaný odnést si její fotku. Všechno to ztroskotalo na tom, že si mě nepamatovala, protože po mně chtěla další podpis. Řekl jsem, že jsem jí to už podepsala že bych si ji chtěl vyfotit. Byla dost překvapená a chtěla vědět důvod. To jsem pro změnu nečekal já, navíc jsem žádný extra důvod neměl. Slušně a rezolutně mě odmítla, asi vypadám jako někdo, kdo dělá databázi aktivistů okolo Slovanské epopeje...

• Když nás nějaká přednáška začala nudit, šli jsme se kouknout do Showroomu vývojářského studia Vatra Game a nVidie. V prvním zmiňovaném jsem si vyzkoušel arkádu Rush´N Attack, která má vyjít příští týden a o které byla jedna ze dvou prvních přednášek tento den. Řeknu vám, bylo to absolutně super! Byla to zároveň moje první zkušenost s Xboxem 360, což bylo ze začátku znát. Byl super pocit rozvalit se do křesla, vzít gamepad, hrát a přitom poslouchat vývojáře oné hry, který vám říká, jak sejmout kameru ze stropu a podobně.

V showroomu nVidie jsem si zase vyzkoušel Mafii II ve 3D a na třech monitorech, Cool záležitost, akorát jsem moc neviděl na klávesnici. Když už se showroom začal uklízet, já s Minerem jsme se tam na chvíli zastavili, ostatní kluci tam pomáhali. Následovalo focení s replikou Tommy gunu, další cool věc ten den.

P.S.: Ztratil jsem mp3ku. A taky doufám, že se vám článek líbil nebo byl zajímavý, protože jeho informační hodnotou si jsem značně nejistý...Fotky najdete na naší fejsbůk skupině, přiřadit si fotky k popisovaným situacím snad dokážete ;-)

Game Access: Starobrněnská ubytovna? Nikdy více!

V pátek po našem příjezdu jsme zamířili do Hybešovy ulicem kde se Starobrněnská ubytovna nachází. Po zavolání na uvedená čísla (na recepci nikdo nebyl) jsme se dozvěděli nemilou zprávu - paní z recepce jela do prádelny, vrátí se za půl hodiny. Oukej, stává se, jdeme se projít. Když už bylo možné se ubytovat, paní si poněkud matečně myslela, že u nás na pokoji pro 4 lidi bude spát jakýsi Šantrůček. Několikrát jsme jí povysvětlili, pořád v pohodě.

Tuto ubytovnu jsem vybral proto, že má údajně wifi, což se poměrem k ceně zdálo být dobré. Ubytovali jsme se a vyrazili na Game Access společně s Ondrou Vaškem, se kterými jsme se seznámili před ubytovnou. Páteční Game Access jsme už popisovali, takže přejdu ke chvíli návratu na ubytovnu. Vyžádali jsme si heslo k hifi, ale k žádné síti nefungovalo. Naštvalo to jenom mě, protože kluci měli mobilní internet.

Samozřejmě jsme nešli spát hned, ale až po vložení článků, tedy kolem druhé ranní. V půl jedné na nás přišel jakýsi hlídač objektu, že řveme jak na lesy a ať se ztišíme. To fakt nebyla naše vina, jelikož zdi tam jsou asi z papíru. Ony zdi se také rozvibrují vždy, když projede šalina na ulici.

Až do tohohle bych to přešel s mávnutím ruky, ale to co následovalo? To by nasralo každého. Byli jsme zrovna na přednášce o 3D od nVidie, když Michalovi volal pořadatel, že volali z ubytovny, máme se vystěhovat. Opouštíme přednášku a rychle se blížíme k ubytovně. Sbalíme se a chceme odevzdat klíče, ale čeká nás malé překvapení. Měli jsme se vystěhovat do jedenácti, což nám nebylo řečeno. Bylo to prý v podmínkách, které nám nedal nikdo přečíst ani nám neřekl, kde je najdeme.

A teď to nejlepší: každý zaplatí „pokutu“ 230 Kč, tedy tolik, kolik jsme zaplatili za ubytování. Normální člověk by řekl, že jsme si nedobrovolně zaplatili další noc, ale ani to ne - pokoj je rezervovaný. Na to by je každý normální člověk poslal do prdele, ale v objektu měli bouchače, to jsme věděli už z noci. Ti zmrdi to asi praktikují častěji.

Shrňme si to: odešli jsme později, protože nám nikdo neřekl, kdy se máme vystěhovat. Kvůli tomu nás vosrali o 920. Nešla slíbená wifi, museli jsme čekat půl hodiny, vyjebali s námi, a to vše za bezkonkurenčních 460 korun za osobu! Takže rada na závěr: jestli budete někdy v Brně, spěte radši na lavičce než ve Starobrněnské ubytovně.

Game Access: Genetická zahrada II

V pátek byla na programu přednáška Petra Kuby o jeho připravované Indie hře, která byla v pořadí čtvrtá ten den. Odlišovala se od ostatních hlavně tím, že přednáška se skládala převážně z hratelné ukázky občas doplněnou komentářem přednášejícího. Příběh se opět točí kolem Alexe Borna, který se vrátí do komplexu Genetická zahrada, aby pomohl profesoru Rostovovi.

První Genetická zahrada byla vytvořena do soutěže Velkýho chytráka, byla uvolněna freeware. Druhý díl bude mít kvalitnější zpracování, jak jsme se na Game Access mohli přesvědčit. Toto pokračování tedy už nebude zadarmo, ale za malou částku, jak bývá u indie her zvykem.

Jako propagace hry bude částečně IGF (můj report minulého ročníku čtěte zde), kvůli kterému se nyní pozastavil vývoj a usilovně se hra překládá do angličtiny. Společně se zaslanou hrou se ale musí zaplatit i registrační poplatek 1000$. Otázka je, zda se tato investice vrátí.

Druhá Genetická zahrada bude distribuována přes Steam, Petr Kuba ale ještě doufá v distribuci přes trafiky, jako to udělala Amanita design se svým Machinariem. Hra by měla vyjít zhruba v březnu 2011, zvědavcům a fanouškům hry je určeno demo, jenž by mělo být k dispozici v nejbližší době.

Game Access: den první

Těžká práce blogera na brněnské ubytovně…

Včera, tedy v pátek, oficiálně začala konference Game Access v Brně. Potom, co Invex-Digitex upadl do zapomnění a GDS dostala pro letošek útlý seznam přednášejících, je to asi nejzajímavější akce v ČR, která se snaží oslovit hráče až v první řadě.
Na celou tu parádu jsem se vypravil spolu s Lukášem (také TK) a s dvěma dalšími správnými hochy. Do Brna jsme dorazili překvapivě včas. Dokonce jsme to vyhráli i s tím, že jsme měli moc hezkou stewardku v Student Agency autobuse :P. Počáteční bloudění v Brně jsme překonali, aniž bychom se zeptali jakéhokoliv domorodce! Následovalo už jen ubytování ve Starobrněnské ubytovně, a následná výprava na GA.
Teď již k samotné konferenci – v bodech, ať to odsejpá.

• první na řadě bylo představení nezávislé party Sketch Games a jejich mobilních her. Vyvíjejí hlavně pro jablečné produkty, s nimiž jsou dostatečně flexibilní. Představila se nám spoj-tři minihra Afrika (něco něco, plný název si již nepamatuji). Afrika se v dohledné době dostane i do obchodů jako krabicovka na PC. Následovalo představení další malé hry Arkanoipad. Stále mi však nedochází, kdo bude tu PC předělávku hrát. Dosavadní tvorba Sketch Games se perfektně hodí na takový iPhone, když sedíte někde v MHD a nudíte se. Ale hrát to na PC? No, uvidíme uvidíme. Třeba z těch kluků jednou bude takový český Popcap :).
• Druhým na seznamu byl projekt Miner Wars studia Keen Software Hause. Magalomanský vesmírný projekt, mnohokrát připodobňovaný Descentu, v němž se svou raketkou létaáé širým vesmírem, vesmírnými stanicemi a ničíte vše, co vám přletí před kokpit. Autoři mají s hrou možná až absurdní představy. Možná i kvůli tomu, že Miner Wars cpe kupředu Intel, s nímž uzavřeli partnerství. Ten bude jejich hru cpát do všech Atom-like zařízení, tedy alespoň demoverzi. Vývojáři chtějí titul vydat rovnou dvakrát – jednou single/multťák, podruhé jako plnohodnotné MMO. Problém je v tom, že celá hra je online a musí být online. Pokud není online, nezahrajete si ani single. Smůla. A já si to představoval jako ideální věc na chatu…
• Lovecké hry týmu Cauldron. No. Ehm. Co k tomu říct? Přednášející celou přednášku doslova posral. Celý svůj čas k přednášení promrhal u zdlouhavého vysvětlování slidů o tom, jak funguje logická hra, jak musíte navrhovat jednotlivé levely bla bla bla bla. Když už tam bylo KONEČNĚ něco zajímavého, celou záležitost raději předčasně utnul. Bullshit. Ona i samotná hra za moc stát nebude. Zabíjení pravěkých dinosaurů, kteří  jako štvanou zvěř vás uhánějí v džungli – WTF?!
• Předposledním bodem na seznamu pátečního programu byl druhý díl Genetické zahrady. Z celé předváděčky jsem viděl jen kousek, tak raději nebudu soudit. Musel jsem se jít nutně někam najíst :), hlady jsem to skoro nevydržel. O Genetické zahradě II ví více Lukáš, ten vás co nevidět "bude informovat".
• A poslední zářez? Povídání o historii Vatra Games a novém dílu Silent Hill. Ten se už nevyvíjí v Japonsku, ale expandoval k nám – do Čech. Hned zezačátku musím vytroubit fakt, že se jednalo o dost možná vůbec nejlepší přednášku včerejšího dne. Vatra Games je relativně nové studio, jemuž japonský hororový klenot doslova "spadl do klína". Bylo hezké vidět, jak se čeští tvůrci snaží zachytit atmosféru původních dílů. A vůbec – líbilo se mi, jak se zavedené série ujali. Ukázalo se pár screenů (dokonce ani pressáci nesměli fotit/natáčet – che che) a pustil se  epický trailer. Skončilo se opravdu povedeným sledem otázek a odpovědí ("Bude tam ten UFO konec s pejskem?", "Hodláte se svést na vlně DLCček"?) a dalších perel.

Včerejší den budiž zaznamenán. Tak repete zítra! Jen tentokrát musím oběhnout víc svých virtuálních přátel.