středa 15. prosince 2010

Sleva, slevička – těší moje očíčka #1

Čas předvánoční = čas nákupů. A není tomu jinak ani v herním průmyslu. Tradiční digitální obchody s hrami zlevňují, seč mohou. Pojďme se tedy podívat na ty nejzajímavější nabídky!

Humble Indie Bundle #2

image

Kluci ušatí z Wolfire Games, kteří si pro nás letos v květnu přichystali balík Humble Indie Bundle plný nezávislých her, který jste si mohli koupit za vámi určenou cenu, se vrací! V ještě lepším složení než dříve! (viz. obrázek).

Neváhejte a přihoďte jim něco málo do prasátka za tyhle vypečené kousky a ještě vypečenější akci – akce trvá jen 6 dní!

Good Old Games image

Ani ryšavé lišky v Polsku nespí. A zlevnili skoro..celý svůj katalog. A jak tvrdí ten epický banner – 290 her se dočkalo slevy 50%.

Výběr starých pecek je veliký a vybírat můžete ještě dlouho, protože narozdíl od Humble Bundle není tato akce tak hrozně časově omezená. Pravděpodobně potrvá ještě nějaký ten pátek – je přece vánoční.

Ale takový Jagged Alliance 2 za 5 éček?! Slint…

G2Playimage

O obchůdku G2Play jsem tu již v minulosti psal. Rozhodně se těm Asiatům dám důvěřovat, byť ceny jsou leckdy neskutečně nízké.

I oni napálili několik vln slev. Kdo hledá, najde tu svoji!

A Warcraft III Battlechest za dvě kila se mi už hřeje na harddisku. Nom nom nom!

pondělí 13. prosince 2010

Vytípané screeny z Battlefield 4 Free!

BFP4f 2010-12-13 20-32-44-60BFP4f 2010-12-13 20-32-59-61BFP4f 2010-12-13 20-33-14-62BFP4f 2010-12-13 20-33-29-63BFP4f 2010-12-13 20-33-59-61BFP4f 2010-12-13 20-36-14-60

Btw – dostal jsem se do uzavřeného betatestu, takže tu máte menší ochutnávku z prvních minut hraní (zatím je přístupná pouze jedna mapa).

neděle 21. listopadu 2010

Máme tě rádi, Microsofte...


Microsoftí obchůdek občas nabídne vážně epickou slevu.
Třeba jako Age of Empires III za 10 centíků. 

No jo, ale nebyl by to Microsoft...


kdyby se něco neposralo. 

Tramtadadá - s českým Live ID si hru z Games for Windows nekoupíte. Bohužel. Ani když budete lhát a vydávat se za amíka, poněvadž vám to neuzná českou kreditku.

pondělí 15. listopadu 2010

Šest skladeb z OST Mafia II zdarma ke stažení!

Kluci ušatí z 2K se snad snaží napravit svoji pověst darmožroutů, kterým je všechno málo. Jejich nejnovější dáreček je ale obzvlášť vypečený a zpozornět by měli i ti, které druhá Mafie nechala chladnými.

2K v roli hodného strýčka vypustila do vod internetu šestici skladeb z orginálního orchestrálního soundtracku druhé Mafie. Všechny skladby zkomponoval slovenský skladatel Matúš Široký, jenž si zaslouží gentlemenskou poklonu. Vskutku, odvedl vynikající práci. A už “vyapgrejdovaná” Main theme z první Mafie vám dokáže rozproudit krev v žilách.

Tracklist:

  • Main Theme
  • Whiskey Heat
  • Enemy of The State
  • Follow That Car!
  • The End
  • Pause Theme (Bonus, který není součástí soundtracku)

Stahujte jako diví zde!

neděle 14. listopadu 2010

Super Mario Bros X – instalatér ruluje!



Komunita hráčů, fanoušků a vůbec herních nadšenců, nikdy nespí. A podobnou nespavostí trpí i tým lidí, co má na triku freewarovou (po přečtení článku si tohle slovo přečtěte ještě jednou) předělávku původních Mario her (tedy 1,2,3 a World). Nejde o remake, nýbrž o plně nové a neokoukané dobrodružství světoznámého a všemi Japonci milovaného Maria. A nejen jeho.
Kromě něj si totiž můžete zaskákat třeba v kůži Peach, Luigia, Linka nebo Toada. Těch nintendofilních charakterů je tu celá hromada.

A aby toho nebylo málo, Super Mario Bros X nabízí dokonce i kooperativní hru (!!!) pro dva hráče a bojový mód, v němž si můžete na chvíli zkusit, jaké to je, když se ty roztomiloučké pixelartové postavičky pořádně poperou.

Ale to ještě není všechno! Ještě je tu level editor, podpora gamepadu a vůbec je tu materiálu, že si až říkáte, že by to vypadlo na her několik. O to víc je překvapivé, že je to celé zdarma.
Takže….

What are you waiting for?

Tuhle (více než) povedenou směsku stahujte na webu autorů zde. A pokud se chcete nejdřív podívat, jak to vypadá za běhu, učiňte tak zde.

Super Mario Bros X je ideální věc na dlouhé zimní večery, do chvil, kdy zavládne nuda…a tak podobně.

pondělí 25. října 2010

Company of Heroes Online–RTS pro všechny pravé stratégy

Článek původně vyšel na Štěpánově osobním

Že strategií z druhé světové je hodně? A že her obecně z tohoto období je fakt přehnaně mnoho? Ano, rozhodně je a proto je potřeba vyčlenit jen ty dobré – ty originální a zajímavé. Oddělit ty všechny Medaly a Call of Duty, které více než originalitou zaujmou celkově spíše dynamikou a neustávající akcí a sází na již protřelé principy, které fungují. Ale nic neobjeveného nepřinášejí.

Company of Heroes je jiné a myslím, že už ho většina z vás bude třeba znát – byť třeba jen z doslechu. To co je na ní originální je především smysl pro detail. Nemluvím jen o grafice – ale o gameplay jako takovém. Kdo si potrpí na takové věci jako jak postavit pěchotu, aby měla dobré krytí v zákopech, jak zastřelit vojáka za kulometem aniž by decimoval celou vaši jednotku přehlušujícím střílením a ta ze strachu lehla na zem a vaše rozkazy ignorovala či se prostě rádi vyžíváte v upgradu tanků – rádi kupujete lepší plátování, kulomety, odstraňovače min a podobně a koukáte jak se z vašeho Shermana M4 stává doslova drtič všeho co mu přijde pod pás. Ale dejte si pozor aby vás někdo netrefil těžkým dělem do zadní strany, kde tradičně pancéřování moc není – stačí dvě tři rány a máte po svém vytuněném děťátku.

Jo – je to jiná strategie, jiná než ostatní – vcelku hodně podobná německé hře Panzers, která si nese také svůj vlastní dost obdobný gameplay a dost podobnou úchylnost zrovna na detail každého pohybu.
Jenže CoH je dospělejší – kusy lidského těla létající ve vzduchu po minometné palbě tu nejsou ničím neobvyklým a celé to prostředí je takové realističtější. Ne tak syté/saturované – spíše ala Saving Private Ryan a to je dobře. Umocní to zážitek ze hry.

Oproti tradiční hře se však online varianta v lecčems liší. Nabízí trochu jiné principy – krom toho, že je zdarma. Více se podobá MMO – pod jedním účtem si zakládáte různé postavy – vaše velitele, které pak “expíte” na vyšší level hraním zápasů. Za supply points, které během bojů získáte si pak kupujete různá vylepšení – lepší dohlednost konkrétních jednotek, vyšší pancéřování a mimo jiné hrdiny což jsou v podstatě normální jednotky s tím rozdílem, že se zlepšují v boji a přenášíte si mezi zápasy.
A za Commander Points si kupujete různé další bonusy jako bombardování, či vyložení hotového Tigera na mapu.

Ale přes tohle všechno je to především zatraceně strategická hra se smyslem pro detail a s úžasnou schopností vám naprosto zdevastovat nervy. Nehraje se totiž na počet – mnoho jednotek ve hře stejně zas jen tak nepostavíte – ale hraje se především na mazanost, na vychytralost a na schopnost zvolit správné jednotky na správný útok ve správném směru.
Že ještě Company of Heroes Online nehrajete? Tak si ho zadarmo stáhněte a můžeme zahrát společně v nějaké kooperaci.

Company of Heroes Online

Company of Heroes Online

sobota 23. října 2010

Rozhovor s Filipem Štochlem

Nejsem schizofrenní, tudíž nezpovídám sám sebe. Tohlencto interview se mnou spáchal Jarda Pešek z Brejnstormu. Klukům přeji mnoho úspěchů v dalším psaní a Vám alespoň příjemné čtení :).

středa 20. října 2010

Hratelnost se nevyplácí ignorovat. A ne: konzolové tituly na PC nepatří.

O tom že Dan Vávra je tak trošku úchyl na příběh ve hrách se určitě nevplatí psát článek. O tom už bylo napsáno mnoho. A také o tom, že tento specifický rys si nese většina české pobočky 2K Czech. To je samozřejmě naprosto v pořádku, protože je všem známo, nebo v to doufám, že hry bez příběhu nebo jen s příběhem ala vycpávka nejsou tím pravým ořechovým. Na pořádný příběh si musíte sáhnout a prožít ho. Ve hře se dá tento zážitek umocnit o to více, že hráč by měl mít pocit, že ten příběh přímo aktivně žije. Inu ano – jakákoliv hra co má silný příběh má navrch, ale to samo o sobě rozhodně nestačí. Kritiky k Mafii 2 tu bylo převelice, ale nikdo nemůže zpochybňovat, že ta hra neměla silný příběh. Tedy až na ten naprosto špatný a nekoncovatý konec. Ale hra jako taková, sandboxová arkáda byla zábavná a jen tak si jezdit ve městě a terorizovat nebohé civilisty je přece zábava sama o sobě na dlouhé hodiny.

To co se tu ze sebe snažím dostat je to, že jsem měl možnost hrát i hru, která měla špičkový příběh, ale hra jako taková stála za prd a tento hrůzný zážitek mi stačil k tomu, abych jednoznačně konstatoval, že hra s příběhem a bez hratelnosti stojí za prd. Mluvím konkrétně o poněkud starším dílku Star Wars: Force Unleashed. Když se před pár lety teprve připravovalo, tak mi zdařilý hudební motiv a krásné flashové stránky naprosto uhranuli. Marketing líbezně masíroval každý závit mé fantasie, co jsem v hlavě měl. Vyrojovali se mi ty možnosti si tahat po scéně ty nebohé stormtroopery a mlátit s nimi od zdi ke zdi. Všechno vypadalo tak dokonale, tak pokrokově. Technologie DMM, která zajišťovala úžasnou fyziku lámajícího se dřeva, nebo kroutícího se železa byla jak kdybych měl onu bájnou vesmírnou sílu ve svých pařátách doopravdy. Stejně jsem si ale hru po vydání nezahrál a počkal jsem až doteď těsně před vydáním dvojky… S jedničkou jsem neměl žádné reálné zkušenosti. Trochu jsem na ní zapomněl – hlavně ale proto, že vyšla na Xbox, který kupodivu nemám a ani jsem se nechystal si ho koupit. Naděje mi svitla až s vydáním Ultimate Sith Edition. Říkám si “Wow – měl bych to prubnout”!

Jal jsem se hru ozkoušet a bohužel byl vzápětí náramně zklamán. První věc, kterou opravdu nemám rád, je menu bez myši. Zní to možná bizarně, ale já skutečně ze srdce nesnáším jakékoliv menu, kde není na výběr tlačítek možnost použít myš. Kolik času strávíte v menu překlepáváním, vybíráním položky a tak podobně… víte kam mířím. Je to špatnost nad špatnost. Považuju to za urážku kupujícího, když nikdo není schopen kvůli portu z konzole na PC udělat myš do menu. To se netýká jen Force Unleashed samozřejmě, ale třeba her od Codemasters jako DiRT, GRID nebo Operation Flashpoint: Dragon Rising. Prostě zlost dnešních her.
No co, spouštím úvodní level. Rána číslo dvě: Dlouhé žluté nápisy letící ve vesmíru upozorňující nás, že se na nás chystá další pecková epizoda z peckového světa Star Wars nejdou přeskočit. Nikdy jsem je neměl rád. Ani ve filmu a ani ve hrách, ale v naprosté většině šly přeskočit. Zde ne. Nevím proč… Chytám se za hlavu, uklidňuji se, že hra musí stát za to.

První mise se nese v duchu cesty Dartha Vadera k jakési chýši na Kashyyku. Na tom mě docela prudí více věcí. Vleče se – je nedynamická, je nezajímavá, je jen o sekání mečem a Vader prostě neumí běhat. Asi chce působit, že ho nic nerozhodí, ale tím zcela rozhodně rozhodil mě.
Nebudu plýtvat drahoceným vaším časem, protože pokud jste se dočetli až sem, tak víte jak ta hra pokračuje. Špatně se hraje, nepamatuje si přesnou pozici, kde jste skončili, když ji znovu zapnete a nemáte žádnou možnost se v misích všelijak vyblbnout. Jen chodíte, ničíte a jdete prakticky furt rovně, protože jinam vás nikdo stejně nepustí.

A zamčené dveře rozrážíte sílou což je cool!

Příběh je dobrý (působí jako zapomenutá kapitola celé ságy), ale bude vám stačit, když si pustíte všechny cutscény na YouTube, alespoň z té hry vyndáte to nejnudnější a sice právě tu hru.

pondělí 18. října 2010

Když chcete poslouchat hudbu, kupte si reproduktory, ne chrchlátka Zn: Já tomu rozumím

Nikdy jsem moc dobře nepochopil tzv. audiofily, co se na nejmenovaných fórech dokáží zhádat do krve. Kvůli zvuku. Taky…kvůli čemu jinému. Ten je jim evidentně vším. Přítelkyní, láskou, nepochopitelnou můzou.

Honba za kvalitním zvukem postihne dříve či později každého, kdo má rád muziku. Je to jako běh na dlouho trať, která nemá konce. Vždycky se totiž najde někdo, kdo vám řekne, že vaše repráky/sluchátka/cokoliv stojí za prd a sám by si na nich nepustil ani hlasový záznam politické debaty.

Už ta myšlenka je celá špatná. Od základu. Celá. Hudbu totiž netvoří jen její kvalitní reprodukce. Jasně, mohutné basy, jásavé středy a ušitrhající výšky jsou fajn. A to je asi tak všechno. Pro mě kvalitní hudba se nerovná kvalitnímu přednesu. Prostě ne. Protože ať chci nebo nechci, stejně si těch pár chrchlajícíchm, šumících demáčů pustím. A je mi to úplně jedno.

Ono, když vás něco chytne, je jedno jestli se to line z tranzistoráku po babičce, nebo z repro soustavy za x tisíc. Samozřejmě, i já mám svůj “zvukový standart”, pod který bych se nerad snížil. Je jím pár “regálovek” od Sony. Žádná extra třída. Nic, s čím bych běhal po kamarádech a prsil se tím, jak mám super zvuk. 

Prostě nemám rád ty podivíny, co vám na otázku “Který repro k PC do pětiset?” odvětí “nekupuj ty chrastidla, radši našetři na tyhle M-Audia!”.

neděle 3. října 2010

Game Access: den druhý, krátké shrnutí



Konference Game Access počínaje druhým dnem nabrala na obrátkách. Jela jedna přednáška za druhou a určitě se to nedalo stíhat všechno. Já jsem se snažil chodit hlavně na to, co bylo pro mě to nejzajímavější. To se mi celkem povedlo, ikdyž některé prezentace – zíííív, doslova uspávali.

Tři nejlepší prezentace celé GA:
  • post-mortem AlternativA
  • Začiatky slovenského Cauldronu
  • 3D PC – best gaming experience
Post mortem české adventury AlternativA bylo velmi zajímavé. Poukazovalo na to, jak těžké je v několika málo lidech udělat hru. Je to vlastně takový očistec, kterým si každý vývojář musí projít, aby se odrazil ode dna a začal pracovat třeba na něčem větším. Super. Mimochodem, vývoj téhle adventury trval dlouhatánských šest let.

Zmapovaní herní historie slovenského Cauldronu bylo odprezentováno moc pěkně. Konečně se jen nečetly powerpointové slidy, ale došlo i na exkluzivní videomateriály a zajímavosti z vývoje jednotlivých her. Marián Ferko v roli přednášejícího odvedl dobrou práci.
Na konec jsem si nechal předváčku Nvidie. Konkrétně vlajkové technologie 3D Vision, kterou si všichni mohli vyzkoušet takřka na vlastní oči. Dozvěděli jsme se například, že zanedlouho bude běžné věci jako: 3D streaming flashových videí, 3D Blu-ray a nebo fotky ve 3D.

Nejlépe vypadající hra GA:
  • Rush´n´Attack: Ex patriot
Velmi dobře vypadající remake staré klasiky. Jedná se o 2.5D plošinovku ve stylu xboxového Shadow Complex. Hráč si může vybrat, zda zvolí cestu chronického kropiče, anebo se tajemnými komplexy bude plížit tiššeji než Sam Fisher. Za titulem stojí Vatra Games. Vycházet bude pro Xbox, PS3 a možná i PC (skrze Steam) již tento podzim, dle slov z jednoho vývojáře – za cca měsíc.

Nejhorší prezentace:
  • Lovecké hry Cauldrony

Tady to bylo jasné. Zmiňoval jsem se o tom už v článku k prvnímu dni. Bylo to tragické. Bylo to ošlivé. Bylo to tak blbé, až to bolelo.

Pár slov závěrem?

Tak, a je to. Nechtěl jsem se zbytečně rozepisovat, akorát by to odrazovalo. Navíc jsem ještě pořád utahaný z cesty Brno-Praha. Takže zase jen krátce:

Game Access byla vydařená akce. A za rok pojedu určitě znova. Jen to celé stojí a padá na přednáškách, což je pochopitelné. Stejně jako záběr celé akce, jenž se snaží zaujmout jak širokou veřejnost, tak zběhlé lidi z branže, programátory, game designéry atd. Občas to sice skřípalo a některé přednášky byly horší, ale celé to dohromady fungovalo. Jen by to pro příště chtělo trochu větší show. Ikdyž, “étrojka” to není. A nikdy nebude. Ale i tak – užili jsme si to. Tak příště repete!

Game Access: Osobní zážitky

Nebudu to moc protahovat, tenhle článek napíšu v bodech, protože to bude asi nejlepší řešení. V Brně jsme si to řádně užili, pokud vás to zajímá, čtěte dál ;-)

  • Při příjezdu na konferenci je nutná registrace. Nahlásíte jméno, slečna ho vyškrtne ze seznamu a dostanete visačku. Šel jsem k prostřední slečně, zahlásil „Trefný“, což ona tázavě a pobaveně zopakovala. Jsem mírumilovný člověk, takže jsem to přešel s úsměvem. Co mě ale štvalo, bylo to, že kdykoliv jsme kolem registračního stolku prošel, všechny tři slečny se začaly řezat smíchy. Nakonec mi došlo, že to bude kvůli mému tričku.
Další den jsem byl pevně rozhodnut si je vyfotit. Někdy ve čtyři odpoledne jsem se konečně odhodlal a šel za nimi. Samozřejmě se začaly mile usmívat a slečna uprostřed se optala, co potřebuji. Zeptal jsem se, jestli bych si je mohl vyfotit. Byly překvapené, ale souhlasily. Šly víc k sobě, nahodily sexy úsměv a já mohl fotit.

Mně se obvykle třesou ruce, ale tohle nemělo obdoby. Bylo naprosto nemožné, abych vyfotil nerozmázlou fotku. Zachránil mě týpek, který jim tam přinesl chlebíčky a navrhl, že nás vyfotí on. Slečna uprostřed mi věnovala další milý úsměv a vyzval mě, ať jdu k nim. Chlápek nás vyblejsknul, já poděkoval a odešel.

  • Cestou po Dick Square nás zastavila holka s peticí Prý proto, aby Slovanská epopej zůstala na jižní Moravě a nestěhovala do Prahy. Chtěl jsem jí říct, že já z Prahy jsem, ale diplomaticky jsem zvolil odpověď, že petici podepsat nechci. Na pomoc jí přispěchala další holka, to už jsme odmítnout nemohli :-D Michal vyjednával že by za podpis dostal placku, na což mu druhá slečna odpověděla, že dostane milý úsměv.

Foťák měl u sebe zrovna Miner, takže jsem nemohl nabídnout, že bych si ten milý úsměv vyfotil. Cestou zpátky jsem byl stoprocentně odhodlaný odnést si její fotku. Všechno to ztroskotalo na tom, že si mě nepamatovala, protože po mně chtěla další podpis. Řekl jsem, že jsem jí to už podepsala že bych si ji chtěl vyfotit. Byla dost překvapená a chtěla vědět důvod. To jsem pro změnu nečekal já, navíc jsem žádný extra důvod neměl. Slušně a rezolutně mě odmítla, asi vypadám jako někdo, kdo dělá databázi aktivistů okolo Slovanské epopeje...

  • Když nás nějaká přednáška začala nudit, šli jsme se kouknout do Showroomu vývojářského studia Vatra Game a nVidie. V prvním zmiňovaném jsem si vyzkoušel arkádu Rush´N Attack, která má vyjít příští týden a o které byla jedna ze dvou prvních přednášek tento den. Řeknu vám, bylo to absolutně super! Byla to zároveň moje první zkušenost s Xboxem 360, což bylo ze začátku znát. Byl super pocit rozvalit se do křesla, vzít gamepad, hrát a přitom poslouchat vývojáře oné hry, který vám říká, jak sejmout kameru ze stropu a podobně.

V showroomu nVidie jsem si zase vyzkoušel Mafii II ve 3D a na třech monitorech, Cool záležitost, akorát jsem moc neviděl na klávesnici. Když už se showroom začal uklízet, já s Minerem jsme se tam na chvíli zastavili, ostatní kluci tam pomáhali. Následovalo focení s replikou Tommy gunu, další cool věc ten den.

P.S.: Ztratil jsem mp3ku. A taky doufám, že se vám článek líbil nebo byl zajímavý, protože jeho informační hodnotou si jsem značně nejistý...Fotky najdete na naší fejsbůk skupině, přiřadit si fotky k popisovaným situacím snad dokážete ;-)

Game Access: Starobrněnská ubytovna? Nikdy více!

V pátek po našem příjezdu jsme zamířili do Hybešovy ulicem kde se Starobrněnská ubytovna nachází. Po zavolání na uvedená čísla (na recepci nikdo nebyl) jsme se dozvěděli nemilou zprávu - paní z recepce jela do prádelny, vrátí se za půl hodiny. Oukej, stává se, jdeme se projít. Když už bylo možné se ubytovat, paní si poněkud matečně myslela, že u nás na pokoji pro 4 lidi bude spát jakýsi Šantrůček. Několikrát jsme jí povysvětlili, pořád v pohodě.

Tuto ubytovnu jsem vybral proto, že má údajně wifi, což se poměrem k ceně zdálo být dobré. Ubytovali jsme se a vyrazili na Game Access společně s Ondrou Vaškem, se kterými jsme se seznámili před ubytovnou. Páteční Game Access jsme už popisovali, takže přejdu ke chvíli návratu na ubytovnu. Vyžádali jsme si heslo k hifi, ale k žádné síti nefungovalo. Naštvalo to jenom mě, protože kluci měli mobilní internet.

Samozřejmě jsme nešli spát hned, ale až po vložení článků, tedy kolem druhé ranní. V půl jedné na nás přišel jakýsi hlídač objektu, že řveme jak na lesy a ať se ztišíme. To fakt nebyla naše vina, jelikož zdi tam jsou asi z papíru. Ony zdi se také rozvibrují vždy, když projede šalina na ulici.

Až do tohohle bych to přešel s mávnutím ruky, ale to co následovalo? To by nasralo každého. Byli jsme zrovna na přednášce o 3D od nVidie, když Michalovi volal pořadatel, že volali z ubytovny, máme se vystěhovat. Opouštíme přednášku a rychle se blížíme k ubytovně. Sbalíme se a chceme odevzdat klíče, ale čeká nás malé překvapení. Měli jsme se vystěhovat do jedenácti, což nám nebylo řečeno. Bylo to prý v podmínkách, které nám nedal nikdo přečíst ani nám neřekl, kde je najdeme.

A teď to nejlepší: každý zaplatí „pokutu“ 230 Kč, tedy tolik, kolik jsme zaplatili za ubytování. Normální člověk by řekl, že jsme si nedobrovolně zaplatili další noc, ale ani to ne - pokoj je rezervovaný. Na to by je každý normální člověk poslal do prdele, ale v objektu měli bouchače, to jsme věděli už z noci. Ti zmrdi to asi praktikují častěji.

Shrňme si to: odešli jsme později, protože nám nikdo neřekl, kdy se máme vystěhovat. Kvůli tomu nás vosrali o 920. Nešla slíbená wifi, museli jsme čekat půl hodiny, vyjebali s námi, a to vše za bezkonkurenčních 460 korun za osobu! Takže rada na závěr: jestli budete někdy v Brně, spěte radši na lavičce než ve Starobrněnské ubytovně.

sobota 2. října 2010

Game Access: Genetická zahrada II

V pátek byla na programu přednáška Petra Kuby o jeho připravované Indie hře, která byla v pořadí čtvrtá ten den. Odlišovala se od ostatních hlavně tím, že přednáška se skládala převážně z hratelné ukázky občas doplněnou komentářem přednášejícího. Příběh se opět točí kolem Alexe Borna, který se vrátí do komplexu Genetická zahrada, aby pomohl profesoru Rostovovi.

První Genetická zahrada byla vytvořena do soutěže Velkýho chytráka, byla uvolněna freeware. Druhý díl bude mít kvalitnější zpracování, jak jsme se na Game Access mohli přesvědčit. Toto pokračování tedy už nebude zadarmo, ale za malou částku, jak bývá u indie her zvykem.

Jako propagace hry bude částečně IGF (můj report minulého ročníku čtěte zde), kvůli kterému se nyní pozastavil vývoj a usilovně se hra překládá do angličtiny. Společně se zaslanou hrou se ale musí zaplatit i registrační poplatek 1000$. Otázka je, zda se tato investice vrátí.

Druhá Genetická zahrada bude distribuována přes Steam, Petr Kuba ale ještě doufá v distribuci přes trafiky, jako to udělala Amanita design se svým Machinariem. Hra by měla vyjít zhruba v březnu 2011, zvědavcům a fanouškům hry je určeno demo, jenž by mělo být k dispozici v nejbližší době.

Game Access: den první

Těžká práce blogera na brněnské ubytovně…
Včera, tedy v pátek, oficiálně začala konference Game Access v Brně. Potom, co Invex-Digitex upadl do zapomnění a GDS dostala pro letošek útlý seznam přednášejících, je to asi nejzajímavější akce v ČR, která se snaží oslovit hráče až v první řadě.
Na celou tu parádu jsem se vypravil spolu s Lukášem (také TK) a s dvěma dalšími správnými hochy. Do Brna jsme dorazili překvapivě včas. Dokonce jsme to vyhráli i s tím, že jsme měli moc hezkou stewardku v Student Agency autobuse :P. Počáteční bloudění v Brně jsme překonali, aniž bychom se zeptali jakéhokoliv domorodce! Následovalo už jen ubytování ve Starobrněnské ubytovně, a následná výprava na GA.
Teď již k samotné konferenci – v bodech, ať to odsejpá.
  • první na řadě bylo představení nezávislé party Sketch Games a jejich mobilních her. Vyvíjejí hlavně pro jablečné produkty, s nimiž jsou dostatečně flexibilní. Představila se nám spoj-tři minihra Afrika (něco něco, plný název si již nepamatuji). Afrika se v dohledné době dostane i do obchodů jako krabicovka na PC. Následovalo představení další malé hry Arkanoipad. Stále mi však nedochází, kdo bude tu PC předělávku hrát. Dosavadní tvorba Sketch Games se perfektně hodí na takový iPhone, když sedíte někde v MHD a nudíte se. Ale hrát to na PC? No, uvidíme uvidíme. Třeba z těch kluků jednou bude takový český Popcap :).
  • Druhým na seznamu byl projekt Miner Wars studia Keen Software Hause. Magalomanský vesmírný projekt, mnohokrát připodobňovaný Descentu, v němž se svou raketkou létaáé širým vesmírem, vesmírnými stanicemi a ničíte vše, co vám přletí před kokpit. Autoři mají s hrou možná až absurdní představy. Možná i kvůli tomu, že Miner Wars cpe kupředu Intel, s nímž uzavřeli partnerství. Ten bude jejich hru cpát do všech Atom-like zařízení, tedy alespoň demoverzi. Vývojáři chtějí titul vydat rovnou dvakrát – jednou single/multťák, podruhé jako plnohodnotné MMO. Problém je v tom, že celá hra je online a musí být online. Pokud není online, nezahrajete si ani single. Smůla. A já si to představoval jako ideální věc na chatu…
  • Lovecké hry týmu Cauldron. No. Ehm. Co k tomu říct? Přednášející celou přednášku doslova posral. Celý svůj čas k přednášení promrhal u zdlouhavého vysvětlování slidů o tom, jak funguje logická hra, jak musíte navrhovat jednotlivé levely bla bla bla bla. Když už tam bylo KONEČNĚ něco zajímavého, celou záležitost raději předčasně utnul. Bullshit. Ona i samotná hra za moc stát nebude. Zabíjení pravěkých dinosaurů, kteří  jako štvanou zvěř vás uhánějí v džungli – WTF?!
  • Předposledním bodem na seznamu pátečního programu byl druhý díl Genetické zahrady. Z celé předváděčky jsem viděl jen kousek, tak raději nebudu soudit. Musel jsem se jít nutně někam najíst :), hlady jsem to skoro nevydržel. O Genetické zahradě II ví více Lukáš, ten vás co nevidět "bude informovat".
  • A poslední zářez? Povídání o historii Vatra Games a novém dílu Silent Hill. Ten se už nevyvíjí v Japonsku, ale expandoval k nám – do Čech. Hned zezačátku musím vytroubit fakt, že se jednalo o dost možná vůbec nejlepší přednášku včerejšího dne. Vatra Games je relativně nové studio, jemuž japonský hororový klenot doslova "spadl do klína". Bylo hezké vidět, jak se čeští tvůrci snaží zachytit atmosféru původních dílů. A vůbec – líbilo se mi, jak se zavedené série ujali. Ukázalo se pár screenů (dokonce ani pressáci nesměli fotit/natáčet – che che) a pustil se  epický trailer. Skončilo se opravdu povedeným sledem otázek a odpovědí ("Bude tam ten UFO konec s pejskem?", "Hodláte se svést na vlně DLCček"?) a dalších perel.
Včerejší den budiž zaznamenán. Tak repete zítra! Jen tentokrát musím oběhnout víc svých virtuálních přátel.

neděle 26. září 2010

Oprašování klasik: Duke Nukem 3D

Po dlouhé době vám všem přináším nový díl tohoto – troufám si (zase) říci oblíbeného seriálu. Tentokrát na téma Duke Nukem 3D. Když už máme za humny tolikrát slibované pokračování Duke Nukem Forever.

Užijte si to Winking smile. K večeru nahodím hlasování, kde ostatně jako vždy, zvolíte kandidáta na další oprášení.

sobota 25. září 2010

Když vás hudba donutí číst

Někdo to o mě možná ví, jiný tuší. Faktem ovšem je, že jsem magor do pardubické kapely Vypsaná Fixa. Líbí se mi na nich téměř všechno. Předně jsou to jejich texty. Surrealistické, zmatené, přesto krásné. Někdo je třeba vůbec nepochopí, jiný si je naopak nemůže vynachválit. Patřím do té druhé skupiny. Tohle je na Fixe totiž to nejcennější.


Ale i sám Márdi (frontman téhle kapěly), přiznává, že inspiraci pro své texty často hledal v knihách. Knihách jako je například Tracyho tygr. Ale i spousty dalších. Pokud tedy chcete jejich textům (stejně jako já), porozumět, nezbývá vám nic jiného než začít číst. Jedině tak zabřednete do těch jejich nezřídka nepochopitelných textů hloub. A uděláte další krok k poznání.

A pokud se TOHLE nějaké kapele povede, tak tleskám. Povedlo se. Tedy alespoň u mě. První doporučenou literaturou byl  zmiňovaný Tracyho tygr od Williama Saroyana. Nikdy předtím jsem o téhle knížečce neslyšel. Nevadí. Beru jí do rukou a začínám číst. Je to malá novela o pár stránkách. Písmena jsou navíc jak pro prvňáky, tudíž by to neměl být problém.

Přečteno. Teda, ten konec mi rozbušil srdce. Pořád nechápu, jak to William Saroyan dokázal – do tak malé knížky, navíc psané vskutku jednoduše, se mu povedlo vtisknout parádní myšlenky včetně onoho poselství, které na vás čeká až na samém konci.

A co je nejlepší? Každý si tu knihu (stejně jako fixí písně) vyloží pokaždé jinak. Tracyho tygr je v podstatě surrealistická povídka, kde se prolíná realita se snem. A fantazii se přece meze nekladou . Vlastně je to takový dospělejší Malý princ. A vpodstatě i ten rozpůlil čtenáře na dva tábory – na ty, které vůbec nepochopili a na ty, kteří tu krásu objevili. A to je ten samý případ jako Tracyho tygr.
Báječná knížka, pokud jste nečetli – doporučuji. Ale teď už raději odcházím po boku svého tygra…

úterý 21. září 2010

Good Old Games končí? Ne, jen si s námi hrají

Skoro to až vypadalo, že digitální obchůdek Good Old Games skončil. Zavřel za sebou krám a pevně zabouchnul dveře. A svůj džob, tedy prodávání starých her, které když si nevykopete na hřbitově, tak je prostě neseženete, pověsil na hřebík. Neplačte předčasně. Všechno je to totiž jedna velká bublina, která brzo splaskne.

Polští GOGáci si s námi prostě hrají. Chtějí reklamu. A té se jim s polu s "prohlášením o ukončení činnosti" prostě dostane. Říkáte si, jak to mohu tak dobře vědět? Stačí nebýt slepý, umět trochu číst a najít si dobré zdroje.

Existuje mnoho spekulací. A lidé se budou dohadovat ještě dlouho. Tak popořádku:

  • GOG podle všeho nasadí novou verzi webu
  • přidá mnoho titulů, o které si všichni tak nadšeně psali v tom jejich hlasování
  • spolu s novým webem vydá i svého klienta

A nejsou to jen spekulace. Ale i drobné zamrkání od samotného GOGu. Třeba v následujícím videu (pro slepce: pod tímhle odstavcem Winking smile). Pomocí setinových prostřihů nám totiž ukazuje věci, kterých bychom si normálně nevšimli. Jako například: několik nových funkcí, včetné jakési fíčury GOGMix, ale také balík Baldur´s Gate Saga – jenž nikdy předtím v obchodě nebyl k dostání.

Fakt si ještě myslíte, že GOG skončil? Pche! Další info GOGáci podají ve středu (tj. 22. září). Těšte se.

Zdroj: GOG.com, Steamunpowered.eu

středa 15. září 2010

Linkin Park: Thousand Suns – dojmy

Už i ten covert art, jenž se skví na novém album, dává tušit, že je tu něco jiného. Vskutku. Linkin Park přichází s něčím novým. Svěžím natolik, že jsem si k tomu našel cestu i já. Já – naprostý LP analfabet, který zná tak nanejvýš provařené Numb.

Vezmeme to bodově, ať vás přespříliš neunavím. Takže – co se mi na novém albu s tisíci slunci líbilo?

Líbilo se

  • netváří se to jako Linkin Park
  • kytary se dostaly do popředí
  • písně jsou dynamické, často se střídají melodie – ani chvíli se nenudíte
  • do některých songů se dostáváte déle, ale když si je konečně pořádně “oposloucháte”, stojí to za to
  • album jako celek působí velmi dobře
  • osobně se mi nejvíce líbily ony pomalejší, klidnější tracky

OK, to bychom měli. Takže – jak je to se zápory?

nelíbilo se

  • rapové pasáže (rap nemusím, ale je to asi jen můj morální problém…)
  • do pravého jádra Thousands Suns jsem se dostával poněkud déle

Nový Linkin Park jsou jiní. Nemusí zaujmout na první poslech. Ale stačí třetí čtvrtý, a už je máte v krvi. Některé songy mi sice přespřiliš nesedly, ale postupem času jsem se do nich dostal. Chce to čas.

pondělí 13. září 2010

G2Play – Steam hry zalevno, zkušenosti

g2playNení to tak dávno, co Steam změnil měnu pro Evropu z Dolaru na Eura. Jak asi tušíte – díky poměrně rozdílnému kurzu se nákup her v tomto digitálním krámku pěkně prodražil. Jak z toho ven?

G2Play.net je ukázkovým příkladem toho, že to jde, když se chce. Jedná se totiž o klasický digitální “store”, v němž najdete většinu posledních hitů. S tím rozdílem, že všechno prodávají za vskutku směšné ceny. Někdy se jedná o pouhé zlomky cen, za které se daná hra prodává na Steamu.

Podvod? Kdepak. Obchod prodává oskenované klíče ze (snad) legálně koupených retail verzí. Koupený klíč pak už jen můžete aktivovat buď na Steamu anebo v EA Store. G2Play tedy funguje jako takový zprostředkovatel. A jeho činnost se mu daří – ceny jsou nízké a stížnosti nejsou takřka žádné.

Celé jsem si to “osahal” až při včerejší koupi balíku Half Life Platinum (první Half Life + datadisky, Counter Strike, Day of Deafeat, Team Fortress Classic, Ricochet) za 86 Kč. Nikde nebyl žádný problém a klíč mi přišel na mail takřka ihned. Jenže – ou, on nebyl funkční. Steam zařval “sorry, ale tenhle klíč je duplikovaný, někdo už jej používá”. Zhrozil jsem se. Přišel jsem o svých 86 Kč! Ale ne, už ve FAQ na G2Play píší, don´t panic! Stačilo napsat na podporu, přiložit screen řvoucího Steamu a bylo vymalováno. Obratem mi přišel klíč nový, tentokrát plně funkční.

Stane se. Zvlášť v záplavě tolika klíčů. Aspoň jsem si hned při první objednávce vyzkoušel tu jejich podporu. Která je jedním slovem vynikající, rychlá a zbytečně se s vámi půlrok nehádá o to, zda je ten klíč skutečně nefunkční.

G2Play můžu jedině doporučit. Čert ví, proč je to tak levné (možná je to tím sídlem v Singapuru Open-mouthed smile), ale funguje to dobře. Až se člověk diví, že je to legální.

středa 8. září 2010

Zemřel Brian Wood. Designér skvělých Company of Heroes

Běžim sakra! Inženýre jeden pomalej, dělej! No tak, obsaď ten pitomej bod, než nám ho nějakej nácek vyfoukne… Dělej sakra! To si tady rovnou můžu rozdělat táborák. Super, akompliš, bežíme dál. Ale co to sakra?! No dopr… Tajgr!

Hráči, kteří si oblíbili studio Relic pro jejich vynikající realtime strategie, namátkou třeba Company of Heroes (jemuž patří perex Smile) nebo Warhammer 40k: Dawn of War, asi nebudou mít nejšťastnější den. Relicu totiž zemřel schopný game-designér, jenž se podílel na úspěšné sérii Company of Heroes – Brian Wood.

Nějaký opilec to do něj narval svým SUvéčkem. Ten si evidentně sundaval svetříček a řízení přenechal spolujezdci. Bohužel, krvavě se to vysmtilo. Brian na místě zemřel. A spolu s ním i spolujezdci v opilcově autě. Jediným štěstím bylo to, že Brian na poslední chvíli strhl řízení, tak, aby v cestě jedoucímu SUV byla jeho strana auta. Proč? V autě měl svou těhotnou ženu. Tímhle jí zachránil život.

Brian Wood byl hrdina. Stejně jako paragání ve Spolučenstvu Hrdinů, na němž se podílel. Ale nemyslím si, že by to byl člověk, který by si přál, aby abychom za něj drželi minuty ticha. Naopak – všichni povinně zapněte Company of Heroes a uctěte jeho památku běhém nějaké té šarvátky Smile. V nebi mu takhle bude líp.

úterý 7. září 2010

Jimmyho Vendeta udělá z vaší Mafie GTA

JIMMYMAFIA3-590x333Ihned po vydání Mafie 2 jsem se jal koupit si jí. Cesta z kuchyně do mého pokoje byla plná nadšení a očekávání a jak jste si všimli z mého předchozího článku, své ambice hra nechala někde vzadu.

Rovněž jsem říkal, že vývoj půjde pravděpodobně cestou DLC či datadisku nebo další hry, kde bude příběh dokončen. Ani jsem nevěděl, jak moc se trefím, když jsem to předpověděl.

Nedalo mi to. Musel jsem si Jimmyho pomstu koupit – vždyť za cenu 8 euro si to musí koupit snad každý. To je kouzlo DLC – za 8 euro si skutečně doplněk koupí mnoho hráčů (na západě mnohem více než zde, protože tam rychlá rozhodnutí a okamžitá placení kartou nejsou takové tabu jako u nás) – vyjde možná ještě pár DLC a to už si v podstatě zaplatí hráči vlastně dvakrát tu samou hru, jen aby mohli hrát hru, která nabídne to, co slíbila na začátku. Ano je to tak.

V průběhu několika let se uvolňovali o Mafii informace… co budete moci dělat, jaké mise budete plnit a co bude jejich obsahem a tak podobně. A nepřekvapí, že ty mise, které vám chyběli v původní hře se najednou záhadně objeví v Jimmyho Vendetě (například zapalování aut ve skladišti). Skutečně to vypadá tak, jako kdyby někdo vývoj hry zastavil, rozdělil mise do dvou skupin a řekl – z tohohle balíčku misí, udělejte kampaň – tenhle balíček misí bude na DLC. Změňte hrdinovy vizáž, vymažte už nadabované cutscény s Vitem a prostě tam žádné nedávejte.

Nemám nic proti tomu, aby jakákoliv legální firma působila a zvyšovala zisk. Koneckonců jej bude investovat do ještě lepších technologií a nabídne tak příště kvalitnější produkt. Nicméně jak se ukazuje tak trh funguje kvalitně, jen pokud je zisk dostatečný. Pokud firma, prakticky jakákoliv, začne ztrácet kapitál a hrozí, že skončí na dlažbě (věřitelé začnou chtít zpět své půjčky apod.) tak se začne chovat firma… no prostě nemorálně, sice logicky, ale nemorálně. Začne budovat tvrdě ziskovou strategii, začne prodávat půlku chleba za cenu jednoho a tak podobně.

Přesně tohle se děje nyní s Mafií 2 – ta má opravdu solidní programový základ, ale ten bude pravděpodobně oficiálně zpřístupněn až pomocí DLC – takové lahůdky jako Multiplayer, Volná jízda, lepší tuning aut apod.

Trošku jsem se rozepsal a ani pořádně nerozebral Jimmyho Vendetu – jenže ono ani není moc, co rozebrat. Chytne vás to (i když hlas v češtině je opravdu strašný) ale nenabídne to nic, co by mělo s konceptem Mafie, jak ji známe cokoliv společného. Jedna cut-scéna do začátku a pak hups hned krást auta, překonávat rychlostní rekordy, za které dostáváte osobní skóre a chlubíte se s ním na internetu. Stejně tak dostáváte bodíky za zabíjení nepřátel a skoky apod.

Takový Sonic koncept. Všude samá číslíčka skákající po obrazovce, svítící ikony na ulici a tak dále a tak dále.

Ale příběh hraje ani ne druhé, ale třetí housle. Prostě plníte, co máte zadáno, přičemž zadání probíhá výhradně textovou formou. A jde o strohé "Znič auta v garáži" nebo "Sleduj tohohle chlápka v autě a pak ho oddělej".

Peněz za Jimmyho Vendetu sice nelituji, ale jen mi začíná být taktika 2K naprosto jasná a myslím, že tohle prostě fanoušky a hráče zklamalo a že budou chtít skutečného nástupce Mafie.

úterý 31. srpna 2010

ČS má talent ukazuje, jak vypadá televizní zábava

kickass

Prima nakopala prdel Nově. Beze srandy.

Minulou neděli se mezi TV kanály rozhostilo peklo. Přesněji šarvátka mezi obdobnými, a tématem naprosto stejnými pořady, nebo chcete-li reality show: novácká Talentmania vs. Česko Slovensko má talent na Primě. Takže kdo s koho?

Talentmania je přímo elementární příklad toho, jak se to nemá dělat. Nova použila svojí oblíbenou šablonu - dementní porota, ještě dementnější soutěžící + křepčící Leoš Mareš. Ne, tohle není recept na úspěch. Spíš na fiasko, když už na něco. Složení soutěžících je odstrašující. Místo skutečných talentů vám Nova naservíruje spíše snůšku antitalentů. A smát se idiotům mě už fakticky tolik netankuje. A když už seženou někoho, kdo nemá IQ plněné koblihy, celou záležitost nafukují do astronomických výšin. Třeba vystoupení kluka na vozíčku, co se snaží tančit Majkla Džeksna. Ostatně, jako dalších x vystupujícíh před ním. Problém je v tom, že Nova celé vystoupení zaobalí do emocemi nabytého hávu. A páni z Novy naladí svou klasickou "smuteční smyčku" včetně záběrů na emociálně zdrcené publikum. Což z toho kluka dělá ještě většího chudáka než skutečně je.

Sečteno a podtrženo - Talentmania je jen další novácká smažka, jenž se může řadit po bok klenotům jako poslední Superstar či Big Brother. Nehledě na tragickou internetovou prezentaci. Před každým videem, které jste se snad odhodlali si pustit, musíte zhlédnout několik reklam. Včetně té na LIDL. Pouštění nových spotů s Horstem Fuchsem (včetně skvělého CZ dabingu) místo celé Talentmanie by bylo bezesporu zábavnější.

Ale přesuňme se od Novy k Primě. Ta totiž Novu lehce předběhla s koupí práv na "Got Talent", což je světová značka na poli těchto reality show. Kvalitní byla například britská obdoba Britains Got Talent, z níž skutečně vzešlo několik nadějných lidí.

Ale zpět k Primě. Ta se ještě se slovenskou Jojkou chápe české obdoby Got Talent skutečně s citem. Ať už výběrem poroty, ve které není žádné Troška a Banášová, nýbrž lidé, co své práci skutečně rozumí a ještě se zvládnout doplňovat. Nebo výběrem moderátorů. Jakub Prachař s Martinem Rauschem jsou skutečně svěží dvojka, která si narozdíl od Mareše umí udělat srandu sama ze sebe a ještě přitom perlit popkulturními hláškami.

A soutěžící? Nemůžu si pomoct, ale tady taky není co dodat. Ti, co se dostali do první epizody skutečně mají talent. Dostali se tam však i tací, kteří jej nemají. Ti však působí jen jako malý bonus pro zasmání. A ne jako drtivá většina u Talentmanie. Tleskám!

Nová reality show se Primě a Jojce povedla na jedničku. Má koule, má drive a skvělé zpracování. A to včetně webové prezentace. Klobouk dolů - po dlouhé době se jedná o televizní zábavu, jež není utrpení sledovat :). Prima zasadila Nově parádní úder. Tak to má být.

A malá zajímavost na závěr - do první epizody ČS má talent se dostali rovnou dva ajtíci (pro laiky: lidé pracující v IT, tedy s počítači (ty velké svítící krabice)) - Šílený Ota (ano, ten z Youtube) a postoupivší tatínek s dětskou kapelou Metal Kids.

Mafia 2 – Hra která (bohužel) využila půl svého potenciálu

Kdo by o tom neslyšel. Na pulty obchodů se po několika odkladech konečně dostal nejnovější díl legendární Mafie a všichni skalní fanoušci se jali si o půlnoci pořídit krabicovou verzi. Byť je čekalo mírné rozčarování s nefunkční češtinou, kterou jsem naštěstí já nemusel řešit neboť verze předobjednaná na Steamu přes bankovní převod měla češtinu aktivní ihned v půlnoční uvolnění.

Předpokládám že jste ji hráli všichni a možná dohráli. Perfektně filmový úvod do příběhu dával najevo, že před námi čeká plnohodnotné pokračování ale má osobní očekávání naplnila hra spíše napůl.

Z technického hlediska je hra skvělá, má vynikajicí engine pracující na plné obrátky, není zabugovaný, nepadá a nabízí velice mnoho ve velice pěkném grafickém kabátku.

I hudba je dobrá – je jiná, ale troufám si říct, že lepší a filmové sekvence jsou výborně natočené.

Neberme to zle. Nechci být v tuto chvíli přehnaným kritikem, ale stále mě zaráží na hře několik věcí, které jsem si prakticky uvědomil až po dohrání.

Pojďme si to vzít popořadě. Upozorňuji, že budu tvrdě spoilovat takže pokud vám příběh Mafia 2 zatím není známý, raději ani nečtěte. Ostatní směle do toho.

Už je nám známo kterak nám toho bylo slibováno. Původní plány na Mafia 2 počítaly s nelineárním příběhem, kdy bude možno hru dohrát na čtyři různé způsoby. Přičemž během hry jste původně měli možnost střídat rodiny pro které pracujete. Když porovnáte toto s vydaným titulem tak už to dává tušit, že ne všechno při vývoji šlo podle plánu.

Vždyť druhý díl nemá ani volnou jízdu. Tedy oficiálně ne, ale hádejte co! Ona tam je, jen není vidět a příslušná položka do menu se musí změnou jednoho malého souboru zviditelnit. Inu programátoři a game-designéři to naprogramovali a pak někdo řekl, že nebude a musí se dělat něco jiného. Nejenom to je věc nad kterou zůstává rozum stát. Podle všeho totiž hra podporuje dokonce Multiplayer a ten také není přístupný. No řekněte jak by se vám programátorovi líbilo, kdybyste se patlali s posíláním packetů a synchronizací tak rozlehlého světa Mafie aby vaše tvrdá práce nebyla do finálního produktu nikdy implementována? Už víte co tím chci říci?

Pojďme se mrknout na děj.

Ihned na začátku vás Joe představí Giussepemu. Člověku který zfalšuje propouštěcí papíry přičemž si u něj můžete kupovat šperháky na vykrádání aut. Ale přesto k němu nikdy ve hře už nezajdete (s vyjímkou jedné mise v příběhu) neboť šperháky máte neustále u sebe po celou hru – zvláštní. Ať mi nikdo netvrdí, že tento člověk neměl plnit podobnou úlohu jako Lucas Bertone – tedy zadávat vedlejší mise na jejichž konci měl stát nějaký speciální úlovek. Peníze, zbraň, nějaké pěkné žihadlo či cokoliv jiného.

To samé bych vcelku logicky hledal i u Mikea Burskyho – majitele vrakoviště ale opět jeho skvěle představená postava vyšumí kamsi do prázdna. Kam se poděl? Když už musel Joeovi čistit oblek vzal si lístek na Lost Heaven a šel hledat štěstí jinam?

 

Dále tu máme proslulou zrzavou prostitutku, které pomůžete zmlácením jednoho nevychovance jenž jí naboural auto. Vzápětí vás pozve domů na kus koláče a po automatickém odmítnutí vinou skriptu dialogu jí už více ve hře nepotkáte. To je pro mě taky záhada neboť když už si autoři dají práci aby na sebe s Vitem neustále dělali nějaké posunky během předělových scén, vůbec nezakomponují její roli hlouběji do příběhu. Přestože by mohla finální konec velice pěkně zamotat. Pamatujete třeba na Michelle z prvního dílu, kterou jste měli zabít v “jistém podniku pro muže”? A vida jak se vám její ušetření života na konci vymstilo.

Tony Rossi – neochvějný detektiv Empire Bay vám měl cestu zkřížit hned několikrát. Přesto vás vlastně jen jednou zatkne a dá do vězení a podruhé ho potkáte čistě náhodou když vycházíte z bytu. Jeho role se taky záhadně vytratila z příběhu.

 

Místo toho ve hře neustále zabíjíte kdejaké dony z různých rodin. Je to dobře podané, dobře se to hraje a každá mise je něčím zajímavá, ale příběh byl osekán a to dost tvrdě a i když vás třeba baví to, co děláte, povětšinou vůbec nevíte proč to děláte. Koho jdete zabít a co tím plánujete způsobit.

Konec je pomyslnou třešničkou na dortu. Vlastně žádný není. A věta “Promiň, Vito, Joe nebyl součástí dohody” v sobě skutečně žádnou hlubší myšlenku neskrývá.

Dalo se to udělat lépe. Mnohem lépe. Dalo se i s takovýmto příběhem vybruslit, kdyby na konci měl Vito nějakou řeč, která by jasně uvedla na pravou míru co se stalo a jak ho to poznamenalo, kdyby shrnul celé své dobrodružství do několika vět. Ale místo toho jede s Leem kamsi pryč a nikdo neví kam (snad skutečně do bordelu).

Je zvláštní že byl přiznán vývoj Mafie 3 tak brzy. Je to jistě dobře, ale pořád nevím co na nás 2K chystá. Zatím to vypadá tak, že do hry bylo napumpováno velké množství peněz a objevilo se tolik vývojových záhrdelů, že nakonec nabídli jen naprosté jádro hry. Volný engine a kampaň. Přesto je technologie na tak vyspělé úrovni, že by bylo škoda toho nevyužít (multiplayer, jízda). Nabízí se tak v zásadě dvě možnosti.

1) 2K bude vydávat hromadu DLC a nebo datadisk v němž konečně zpřístupní jízdu a multiplayer. Osobně si myslím, že implementace volné jízdy do hry pomocí volného patche se nechystá, neboť tato cesta nepřináší zhola žádný zisk. Z toho důvodu jsou logičtější DLC nebo datadisk. Tyto alespoň generují peníze.

2) Výše zmiňované nabídne až Mafia 3 postavená na stejném, ale vylepšeném enginu.

Ale nakonec můžeme být rádi, že je Mafia 2 mezi námi po všech těch peripetiích. A co skutečně obdivuji je, že jsem během hry nenarazil na žádné létající autíčko. Zkrátka dobře odvedená betatestingová práce. BIS se mají u koho učit.

pondělí 30. srpna 2010

Užívejte si Mafii II. Žádná lepší už nikdy nebude

mafiazumpa

Stane se z Mafie penězchtivá žumpa?

(může obsahovat spoilery)

Druhý díl české gangsterky naplnil má (nepříliš velká) očekávání. 2K Czech mi naservírovali parádní příběhovou hru s akčními přestřelkami v konstantním poměru. Ale udělali to přesně tak, že mám chuť si přidat. Asi to znáte – hlad nemáte, ale jakmile něco sníte, tak ho dostanete.

Vlastně ani pořádně nevím, zda je to dobře. Asi ne, poněvadž nemám chuť na další díl, spíš jen na malý zákusek v podobě dovršení děje.  Začínám mít neblahé tušení, že transformace prapůvodních Ilussion Softworks pod křídla 2K a následná rekatolizace na 2K Czech nebyla nejlepším řešením. Bohatí američané sice do našich brněnských Janků cpali peníze jak diví, zkupovali reklamní prochy a zaplatili parádní licencovaný soundtrack… Ale! Jak už to tak bývá, bohatý vydavatel fušuje do řemesla vývojářům. A to ne zrovna málo. Protože on je ten, kdo má peníze. Oni jsou jen ti, co mu dopomůžou vydělat další peníze. Tedy nastrčení maňáskové, co tancují podle toho, jak velký Sam píská.

Důsledkem budiž finální produkt. Mafia II je stále vynikající a vysoce nadprůměrná střílečka, ale nemohu se zbavit dojmu, že v ní spousta věcí chybí. Jako by se na poslední chvíli vytrhávaly obratle a lámaly kosti. A nemyslím jen absenci zbraní na blízko a několik dalších důvěrně známých škrtů. Zkracování se nevyhlo ani příběhu. Tedy přesně tomu, kvůli čemu má Mafie tolik fanoušků. Osobně mi konec druhého dílu nepřišel nikterak katastrofální, ale s jedničkou se nedá srovnávat. Tam měl konec koule. Měl pointu, závěrečný monolog… prostě všechno udělané přesně tak, abyste byli vnitřně spokojení a ještě přitom s otevřenou hubou čuměli na mihotající titulky s mrazením v zádech. Což u druhé Mafie citelně chybí. V lepším případě proto, aby to už konečně vyšlo. V horším případě proto, aby na děj mohla navázat hromada příběhových DLC.

Zatímco v první polovině hry, kdy se hra odehrává v zasněženém Empire Bay, na ulicích můžete pozorovat pokřikující lidi, nadávajícího úředníčka, co uklouzl na ledě a další malé, ale pro herní atmosféru tolik důležité detaily, v druhé polovině hry nic takového nenajdete. Proč asi? Stejné je to i se záverečným sledem událostí. Od smrti Henryho se všechno začne srát až podezřele rychle. Vůbec by tedy nevadilo, kdyby byl konečný pád na dlažbu natažen na dalších pět kapitol.

Finišujícím úderem budiž odchod Dana Vávry. Tedy člověka, zodpovědného za scénář ale i design obou Mafií. Dan odešel sám a jak mi nedávno napsal na Twitteru, na případných dalších dílech se nebude podílet. Mafia tedy nejenže příjde o vynikající příběh plný zvratů, ale i o nezaměnitelný Danův rukopis.

Z tohohle dílu ještě možná ne, ale z dalších Mafií XY se dost možná stane jen dojná kráva pro 2K. Bůůů

Pokud vyjde další díl, nekoupím si jej.

čtvrtek 26. srpna 2010

Obrovská offline LAN párty se blíží!

O druhé Mafii si můžete myslet co chcete, jedno však nezapřete – je to nejočekávanější hra vůbec. Alespoň teda u nás. A její vydání se blíží mílovými kroky. Už jen 24 hodin. Tik ťak…

Zajímavé, jak se vydání tolik očekávané hry chápou i neherní média. Různé letáky, co o hru nezavadí jak je rok dlouhý, najednou hlásají vydání Mafie 2. Zajímavé. A klidně se vsadím, že páteční noviny tomuhle titulu věnují také alespoň jeden sloupek.

Do nadcházejících hodin bych popřál všem fanouškům, co jdou na půlnoční prodeje příjemné čekání, a těm, co dávají přednost pohodlí Steamu zase rychlý download, poněvadž to určitě bude zase přetížené Sad smile. S tímhle by měl Steam něco udělat, když už je tou jedničkou v digitální distribuci.

A na závěr si dáme malý bonbónek!

úterý 24. srpna 2010

Plants vs Zombies: GOTY – nemrtvé zápolení

“Chtěli byfom vaše mofky” ozvývá se zpoza dveří. “Jen přes mojí mrtvolu”! Zařve majitel domu a zabouchne dveře.

Nezávislou tower defense, v níž se střetávají bojové kytky proti armádě nemrtvých zombáků snad znáte. Před rokem sklízela hra Plants vs Zombies jedno ocenění za druhým, včetně devítkových hodnocení. Není se tedy čemu divit, že autoři z Popcapu nedávno vydali edici “Hra roku”, jak se často stává.

Ta toho moc nového nenabídne. Ale i to málo potěší. Například větši provázanost se Steamem (nikde jinde ani nemá cenu tu hru kupovat), přihození další dvacítky achievementů, Steam Cloud, který budete milovat už kvůli tomu, že máte kdekoliv a kdykoliv stejné uložené pozice. Za zmínku ještě stojí jakýsi tvořič Zombavatar, v němž si můžete uplácat svého zombíka, jenž můžete použít jako avatar v sociálních sítích. Krom toho onen zombík, jenž stvoříte, povede hlavní vlnu zombáků ve hře!

A proč tohle celé vlastně píšu? Inu proto, že to bylo moje první setkání s touto (a teď to musím vybalit) – geniální hrou. Plants vs Zombies mě totiž vtáhly tak, jako už žádná hra dlouho ne. A to i přesto, že to není žádný tří áčková hra, nýbrž nezávislá casual hříčka, která však nepostrádá nápady, zajímavou hratelnost a vtip.

A to je právě ten důvod, proč se vyplatí sledovat nezávislou scénu. Nabízí totiž mnoho experimentů, zajímavých řešení a originality – kterou si velká studia jen málokdy dovolí už jen proto, že by to nemuselo dopadnout. A proto zůstávají u ověřených zásad a ověřených značek.

Pokud jste se Plants vs Zombies až doteď vyhýbali, teď je díky GOTY edici ideální čas k doplnění tohohle casual restíku z minulého roku. Nezbývá než doporučit, je to totiž paráda Smile.

Jo a mimochodem – na iPadu vypadá Plants vs Zombies fakt náramně!

Plants vs Zombies HD

pondělí 23. srpna 2010

Pirátům neporučíš

O problematice internetového pirátství jsem toho napsal už dost. A nejen já. O tomhle tématu se píše pořád. Slýcháme o tom v televizi. Čteme o tom v novinách i na Internetu. Pořád je to jakási nevyčerpatelná studnice. Pirátství se daří a dařit ještě dlouho bude. Bohužel.

Už se ani nedivím tomu, že druhá Mafie unikla na pirátskou zátoku, kde se spokojeně plaví. Zatím stále bez cracku, ale i tak. Na jednu stranu je to smutné – unikne hra, která byla v potu a krvi vyvíjena takřka osm let. Osm dlouhých let práce, psaní scénaře, programování a tvoření grafiky jen proto, aby to ještě před vydáním někdo ukradl. Ale taková už je realita. Není se čemu divit.

Pokud se však podíváme na druhou stranu barikády a prozřeme, dojde nám, že to zdaleka není jednostranná záležitost. Není to boj jedné strany. Je to totiž boj vícero lidí.

Lidé chtějí hrát očekávané hry teď hned. A to další je už nezajímá. Herní distribuři se mohou divit jak chtějí, naříkat a stěžovat si, ale nikterak tomu nepomohou. V tomhle ohledu odvádějí piráti skvělou práci. A my – ti poctivci, si zas můžeme říkat, jak nám nakopali prdel.

čtvrtek 19. srpna 2010

Free tip #1: Under The Garden

underthegarden

Nezávislá hra Under The Garden, jejímž autorem je Paul Greasley, nás zavádí do nehostinného horského počasí. Přesněji do míst, kde stál příbytek chudáčka dřevorubce. Ten však jednoho krásného dne vyhořel. A vy – jakožto ten dřevorubec, se musíte postarat o vlastní přežití. Jak? Kácet stromy neasi!

Prakticky jediným úkolem je přežít. A to hlavně zdejší nepřízeň počasí. Každou chvíli tu lije nebo sněží a to našemu drvoštěpovi nedělá moc dobře. Jeho stamina rázem klesne, což mu nedělá zrovna nejlépe. Mohl by si totiž uhnat něco na plicích. A co víc?! Třeba zamávat bačkorama. Což je asi to poslední, co bychom chtěli. A tak vám nezbývá nic jiného, než rozdělat oheň v kamnech a trochu se ohřát. Tím si doplníte své zdraví, abyste byli fit a mohli vyrazit do divočiny.

Jakmile vytáhnete paty z vašeho polorozpadlého domečku, můžete zavítat kamkoli se vám zachce. Veškerý pohyb je tedy čistě nelineární. Můžete se potloukat nevlídnou krajinou, kácet stromy a dřevem zatápět ve vašich kamnech, zabíjet nebohé králíčky a jíst jejich maso, překonávat přírodní překážky a objevovat stále nové a nové věci. Dalo by se tedy říci, že celý Under The Garden je jeden velký sandbox. Místama mi hra připomínala loňský titul The Underside (mojí recenzi + odkaz ke stažení naleznete zde), jenž je alespoň co se týče volnosti Under The Garden velmi podobný.

Under The Garden je vskutku netradiční titul, který si určitě zaslouží pozornost. Možná nemá kdovíjak úchvatnou grafiku, ani nemá epický příběh, ale má prostě koule. A zábavnou, byť netradiční hratelnost.

Stahovat můžete zde (přímý odkaz na .zip se hrou)

úterý 17. srpna 2010

Bůh by měl zakázat ICQ. Jedině tak bude svět voňavý a krásný.

Tenhle článek nepřináší nic objevného ani převratného. Nedozvíte se z něj zhola nic nového, takže pokud nechcete, prostě jej nečtěte. Riskujete tím vlastně jen to, že budete prokleti ďáblem.

ICQ je zlo! Tramtadadá! Zajímavé, jak se tím chvástá každý druhý, ale jen málokdo na něj skutečně zanevře. Jsem mezi těmi ubohými smrtelníky, kteří ho pořád provozují, byť bych tu zpropadenou kytičku nejraději pomočil a nacpal do chřtánu AOL. Doufám, že den, kdy to skutečně udělám, někdy nadejde.

Je čas soudruhu, skoncovat s ICQ

S “jeho jméno raději nebudu vyslovovat” (dále jen jjrnv) nejsme příliš velcí kamarádi. Nemáme se rádi. Raději s ním mluvím přes prostředníka jménem Digsby, který je aspoň trochu spolehlivý. Se samotným jjrnv se nedá vystát. Největší problém je v tom, že má přiliš mnoho kamarádů. Kamarádí se s ním snad každý. A když už děláte do nějaký holky, abyste do ní po večerech mohli hustit svý sladký řečičky, musíte jedině přes jjrnv. A to ať chcete nebo ne. Neubráníte se tomu. Spousta lidi nechápe, že existuje něco lepšího, chytřejšího a svobodnějšího než je ten zpropadený jjrnv.

Když chcete mít jistotu, že se s někým zkontaktujete, logicky začnete používat nejrozšířenější komunikátor. Bůhví, proč si čecháčkové vybrali zrovna vykastrovaného bolševika se zeleným osmilístkem. Teď na to akorát doplácejí chudáci obyčejní občani. ICQ by mělo zemřít. Po meči. Jak jinak taky.

Šiřte tu krutou pravdu dál a pomozte mu zemřít. Pořád se těší plnému zdraví.

neděle 15. srpna 2010

Jak odemknout všechny zbraně v demu Mafie II?

O tom, že moderská scéna nikdy nespí, se můžeme přesvědčit i dneska. Někdo totiž vydal jednoduchý prográmek, s jehož pomocí si v demoverzi druhé Mafie odemknete veškeré zbraně, jež jsou ve hře k mání. Nezní to lákavě?

Jediné, co musíte udělat je stáhnout si tento soubor:

http://www.mediafire.com/?ien0co8go2lo7kn

Extrahovat ho do složky s demoverzí a spustit exáč configurable_injector.exe. Pak stačí spustit hru, přičemž jamile vyjdete ze svého domu, zmáčkněte klávesu Insert, čímž si odemknete všechny zbraně.

Užijte si to Smile

mafia2 2010-08-15 21-44-38-58

Zdroj: http://www.modmywhat.com

Mafia II – dojmy z demoverze

Těžko říct, zda někdy vyšlo demo, které by čeští fanoušci uvítali více. Demoverze druhé Mafie vnikla na naše monitory desátého srpna, tedy přesně tak, jak vývojáři slíbili. A je vůbec o co stát? To víte, že je!

Mafia_II_-1

Hned z kraje bych na sebe mohl prásknout fakt, že nejsem kdovíjakým fandou původní hry. Neonanuji nad krabicí prvního dílo, ani se nepohybuji na mafiánských fórech, kde bych až do kuropění diskutoval s dalšími fanoušky. Nic takového. Přesto přese všechno se mi původní Mafie líbila. Líbila se mi neokoukaná tématika, příběh a závěrečná myšlenka, za kterou by Dan Vávra zasloužil poplácat po zádech.

Ale teď již k slibovaným dojmům, jenž jsou nasáklé krví.

Líbilo se

  • nádherná grafika, detailní interiéry i exteriéry, ale hlavně celé město, jenž vás jen tak neomrzí
  • živoucí město
  • jízdní model, který rozhodně není tak strašně arkádový, jak se všichni obávali (hlavně když v nastavení přepnete na simulaci)
  • parádní pocit ze střelby i z pěstních soubojů
  • propracované cut-scény
  • kavárny, jídelny, benzínky, myčky aut, zbrojnice a další místa, kam můžete zavítat
  • hudba, rádia

NELÍBILO SE

  • zatímco dřevený plot rozboříte, mlaďoučký a tenoučký stromeček neprorazíte snad ani tankem. Proboha proč?
  • pokud jste hledaní, do autodílny, kde si můžete změnit SPZku se nedostanete. WTF?
  • policisté vždy a všude přijmou váš úplatek (teda pokud po vás už nestřílejí).
  • neviditelné bariéry okolo vody
  • několik neostrých textur (těch je naštěstí opravdu minimum)

Suma sumárum – druhá Mafie si u mě místo nejočekávanější hry roku stvrdila. Vypadá nádherně, nápodobně se hraje a je až neskutečně propracovaná. Pokud se nic vysloveně nepohnojí, můžeme se těšit na parádní hru z brněnských luhů a hájů.

taková menší inzerce

Pokud chcete na Mafii ušetřit co nejvíce, mám pro vás fajn tip. Tím je obchod Games Planet, kde si můžete Mafii II předobjednat s 25% slevou za 30 Liber. Ještě vám k tomu přihodí první díl zdarma. No, neberte to!

Mafii II za 29.99 Liber předobjednávejte zde!

sobota 31. července 2010

Oprašování klasik se dočká restartu, nebojte

Komentovaná videa, která si brala na paškál starší počítačové hry se vrátí! A bude to dřív, než se nadějete. Oprašování klasik – jak zní celý název, bylo nejdříve uloženo k ledu pro nedostatek času a menší problémy s vybranou hrou. Vše se naštěstí maže a nový díl tu bude dřív, než řeknete borůvkový koláč!

Tipy na hry, ze kterých rádi sfouknete prach, pište do komentářů. Ulehčí mi to práci s vybíráním kloudného titulu. Pokud bude komentů málo, nedělá mi problém nahodit klasické hlasování se třemi kandidáty.

Stay tuned…

pátek 30. července 2010

Vypsaná Fixa: VFRFP - nechte se ušlapat v kotli!

Vypsaná Fixa nikdy nebyla skupinou pro každého. Někdo jí opovrhuje s tím, že nerozumí jejich mnohdy nesrozumitelným textům, zatímco jiní ji milují. Nebudu se nijak tajit tím, že i já jsem si k Fixe našel svojí cestičku. O to větší překvapení bylo, když letos oznámili, že nahrají nové album přímo na festivalu Rock for People. Z čehož je odvozen ten podivný název VF = Vypsaná Fixa + RFP = Rock for People.VYPSANA FIXA - VFRFP

Punk rocková partička ze San Piega (rozuměj z Pardubic) nám servíruje své historicky první "živé" album, aby nás posléze nechali ušlapat v kotli pogujících pankáčů.

Album otvírá Domácí motokrosař, který svou dravostí dává najevo, že Fixa zdaleka není na konci sil. Naopak. Klidně by se dalo říci, že jsou na pověstném vrcholu, což o sobě dávají sakra vědět. Ale nejen oni, nýbrž i publikum. Bez něj by tohle album bylo jen těžko tím, čím je. Řev a sborový zpěv lidí, kteří doprovázejí zpívajícího Márdiho, je něco nezapomenutelného. I kvůli tomu budete VFRFP protáčet ve svých přehrávadlech ještě dlouho.

Nečekal jsem, že z téhle narychlo uplácané placky vznikne něco kloudného. Ach, jak jsem se hluboce mýlil! Ale dost už bylo řečí, teď je čas na vás. Pokud je vám Fixí muzika sympatická, upalujte na jejich eshop a VFRFP si za těch směšných 99 kaček kupte, nebudete litovat. Jste připraveni se nechat rozdupat? Tak pojďte, pojďte vy lišáci!

středa 28. července 2010

Nominujte nás v kategorii Projekt roku!

Křišťálová Lupa se nebezpěčně blíží a sní spojený nominační cyklus. Kamarád Vojta Havel se mi ozval, že bychom se taky mohli nominovat. Odvážné to tvrzení, obzvlášť v případě Třech koulí.

Pokud náš blog máte rádi a jste s ním spokojení, vyplňte nás prosím v kolonce Projekt roku v nominačním formuláři. Nemyslím si, že bychom měli nějakou extra šanci na úspěch, ale zkusit se má všechno. I tohle. A když už tam budete, můžete nominovat i svého oblíbeného kašpárka v kategorii Osobnost roku (když nevíte, ententýky to jistí).

pondělí 26. července 2010

Kterak jsem vymazal Vogla z Twitteru.

Neplánoval jsem, že o "hvězdách českého internetu" ještě něco napíšu. Nicméně stalo se. Tentokrát na téma zrušení Twitter účtu Patrika Vogla, v němž jsem si odbyl svou malou roličku.

Náš příběh začíná kde jinde než na Twitteru. V pátek 23. července retweetuje uživatel Freezycz následující tweet:

RT @knihovnik Eheh, @PatrikVogl,nejlepčejší 90,- Kč kopyvrajtr v Plzni a přilehlých rybnících,propadl z češtiny (na učilišti) #fail // ROFL

Nic by se nestalo, kdyby nezareagoval sám nejpovolanější. Ten, na něhož to bylo celé namířené – sám Vogl. Samozřejmě, si to nenechal líbit, a tak splodil následující:

@freezycz Kde jste na to přišli, děti? :) Chcete vidět maturitu? ;)

Když takhle nabízel dokument o své jedinečnosti a genialitě, byla by škoda toho nevyužít. Teprve teď se do toho angažuji já. V sobotu 24. července vypouštím do vod Twitteru následující:

Kdo chce vidět maturitu @PatrikVogl, nechť retweetne

Netušil jsem, kolik lidí to skutečně retweetne. Můj tweet se šířil lavinovým tempem, lidé ho retweetovali mezi sebou dál a dál. Až se dostal k samotnému Voglovi. Ten nejspíše zjistil, že nemá co ukázat, a tak - prskaje po displeji svého Macbooku/HTC, mi začal nadávat. Z vyvoněného a vysekaného Patrika se najednou stalo ubulené děcko.

@stochl Přijeď do Prahy, velice rád ukáži :) Asi se ale budeš bát, jsem svalnatý frajer, ty hnusný a hloupý "hovno" :)

Na jeho zprávičku, v níž si hraje na chameleóna, jsem nemohl reagovat jinak, než následujícím tweetem:

@PatrikVogl nevěděl jsem, že už si tykáme. Být to bez té druhé věty, nemyslel bych si o vás nic špatného. Ale bohužel.


A pak se to stalo – Páťa zaúpěl, zachrochtal a zrušil svůj Twitter. Asi se skutečně zhrozil toho, že tolik lidí žadoní po jeho maturitě, kterou nemá. Chudák.

K ukončení tohoto článku bych si vypůjčil tweet Daniely Chobolové, která celou "kauzu" trefně vystihla.

Co má společného Patrik Vogl s Jiřím Paroubkem? Nechtějí ukázat maturitní vysvědčení.

Páťův Twitter – R.I.P.

Vzpomínání na staré dobré klasiky trochu jinak

Dnešní doba nikomu nepřeje, natož mladým hráčům. Proč? Neměli tu čest s opravdovými herními klasikami. Alespoň to tvrdí herní kmeti, co hráli snad všechno za poslední milénium.

Ona ta "herní klasika" je totiž děsně relativní pojem. Každý jej tak může překroutit k obrazu svému, což nedělá dobrotu v nějaké rozumné výměně názorů.

herniklasika

A to si k tomu započtětě lidi, kteří se mění názor od názoru. Pro někoho je klasika všech klasik česká Mafie. Což o to, dobrá hra to byla rozhodně, jen by nesměl existovat speciální poddruh lidí, co jsou schopni se do krve zhádat, aby nabyli přesvědčení, že druhý Fallout nejklasičtější hrou jest.

Novodobý hráč nemůže za to, že éru herního rozpuku nezažil. Že nezažil hraní na černobílých televizích a neměl první orgasmus právě při hraní Dooma. Narodil se do jiné doby a hraje to, co je zrovna po ruce. Starší hry ho netankují třeba už proto, že jsou jiné. Vskutku.

Nejlépe se mi to bude přirovnávat k revoluci v automobilismu. Dřív se lidé proháněli v dřevěných kočárech a byli spokojení. Nemuseli chodit pěšky a kedlubnu měli v suchu. Netrvalo to tak dlouho a přišel technologický boom. Dieselový motor se stal všední věcí a po ulích se začaly prohánět první auta. Byly rychlejší, hezčí a spolehlivější.

Jakou to má spojistost s hrami? Než přišly první 3D akcelerátory, k nimž se vážou i první plně 3D hry (v našem příkladě novodobá auta), lidé hrávali dvourozměrné tituly a byli spokojení. A že se změnilo leccos. Oproti starým kočárům jsou auta nejenom hezčí, ale i rychlejší. Z bodu A se dostanete do bodu B v průměru za nějakých 9-10 hodin. Ano, skutečně svou "teorií" narážím na herní dobu. U kočárů to bylo horší/lepší, dle úhlu pohledu. Pokud jste projížděli všechny dungeony do posledního ubitého kostlivce, do finiše jste mohli dorazit za šedesát hodin. Nic neobvyklého.

fallout2-004

Vyloženě nesnáším kecy "kdo nehrál tohle a tohle, nemůže si říkát HRÁČ". Je to totiž výsostná blbost. Hry se mění, hráči též. Sám jsem se přesvědčil o tom, že takový Fallout 2 nejsem schopný hrát. Svítivě zelené písmo mi vypaluje díru do mozku, že ani nevím, jak se to vůbec ovládá. Uznávám, v úvodním levelu jsem nezabil byť jedinou krysu. Nic pro mě, hra šla z disku. Onehdá to musel být klenost, který otevřel oči všem, co se léta toužili podívat do jadernou katastrofou sužovaných krajin – Černobyl hadr! Ale dnes? Jen hra, na níž spousta lidí vzpomíná s nostalgickou slzou v oku, k čemuž se váže spousta vzpomínek, které to jen zkreslují.

Stará generace hráčů by si měla konečně všimnout, že nastupuje generace nová, plná mladých tváří, které by měli respektovat. Přeci jen – jejich koníček je pořád stejný, stejně jako nadšení z hraní. Jen povědomí o herních klasikách je čistě subjektivní názor a každého věc. Však uvidíte, za takových dvacet let budeme vesele vzpomínat na druhou Mafii…

neděle 25. července 2010

Nechte Natalii Sadness bejt!

Článek vyšel na Humr´s Posterous.

Před pár dny proletělo po českém internetu jisté video, jehož autorkou je jistá majitelka růžového blogísku. Lidé se podívali, zasmáli, napsali o tom na sociální síť nebo nechali komentář na Youtube. Vznikla i parodie, která ještě víc podtrhuje nesmyslnost původního videa. Nechci se zastávat kvality videí (obsahu), to snad nikdo. Chci se holky zastat, protože jí za její vlog hodně lidí v komentářích sjelo. Podpořil jsem ji pod videem "Sundej růžové brýle", to je ale smazané. Vyjádřil jsem názor, že teď to je sice strašné, ale že dávám holce dva roky, a poté budu hodnotit.







Video bylo zhruba o tom, že čím více trávíte času u počítače, tím méně máte přátel. Samý moralistický kecy, co vám budu povídat, po třech minutách jsem to prostě musel stopnout. Bylo jasné, že blogeři a "Youtube haters" na ní nenechají nit suchou. A tak se také stalo.

Když jsem navštívil její blogísek, vykoukl na mě článek plný moralistických sranců a vět typu "Jsem svá, nechci ztratit sama sebe, jsem taková jaká jsem." Věty jsem četl na přeskáčku, jelikož sebevražedný útok na polovinu mozkových buněk jsem na ten den neplánoval. Takže jestli věty ve správném pořadí nedávají žádný smysl, mně to dává -smysl (záporný smysl, je to ještě horší, než nesmysl). Popravdě, nedivím se, že si hodně lidí myslí, že je barbínka. Nick na Youtube "naninkabarbinka" tomu napovídá.







Co mě teda zvedlo ze židle, je jakýsi pokus o článek na Super.cz . Holka natočila několik vlogů, to je důvod zmrdat jí za to v bulváru?! To je práce pro blogery, ne pro pseudo-novináře. Takže vzkaz pro ně: nechte Natalii Sadness bejt!

V čem se tolik liší od ostatních blogerek s podobnými blogísky? Dělá videa...co se obsahu týče, hrozná videa. Na tom ale nesejde, důležité je, že něco dělá. Sedět na prdeli a nadávat neznámé holce je ale nejspíš větší sranda.