Vyplatí se jít na Avatar?

Před nedávnem jsem se vrátil z Pandory - světa překypujícího životem, tvrdostí, drsností a krásou. Výlet tam mi navždy zanechal tvrdé rány na srdci jelikož ten film se zakousne a nepustí.

O Avatarovi - nejnovějším počinu takřka geniálního Jamese Camerona bylo napsáno vlastně víc než je zdrávo. Ten film totiž není ničím tak zajímavý či revoluční. Je to od začátku do konce jen pohádka bez velkého překvapení... zato s vynikajicími efekty (ty jako revoluční označovat můžeme a právem), zvučnou hudbou Jamese Hornera a dechberoucí atmosférou.

Nebudu tu rozepisovat ani příběh, ani s jakým očekáváním jsem do kina přišel. Jisté však je, že jsem byl jako divák spokojen - nadměrně. Jenže tam, kde já vidím největší přednosti tohoto snímku, může zas někdo vidět největší slabiny.

• Film je nejvíce zajímavý světem, ve kterém se odehrává. Je to od základu vybudovaná nová planeta s bohatou faunou a flórou. Vše je umocněno dokonalou hudbou a výbornou vizuální stránkou za kterou stojí dostatečný rozpočet 200 milionů dolarů.

• Negativně naopak hodnotím příběh. Je plytký a bez výrazných obratů.

A pokud stojíte před otázkou zda-li si na Avatar zajít, zvažte fakta. Nedostanete hlubokomyslný příběh ani ve vás snímek nezanechá nějaká životní moudra. Prostě se za pár stovek svezete po tobogánu dobrodružství a zatraceně si to užijete... a možná si ten tobogán sjedete ještě jednou jako já.

Windows 7 – srdcová sedmička

Tak jsem se přeci jenom dočkal. K Vánocům jsem dostal opožďěný dárek – Windows 7 Home Premium. Až doposud jsem používal Windows Xp skoro 7 let. A to je zhruba doba, za kterou jsem u počítače jakž takž dospěl. Za těch sedm let jsem Xpéčka mnohokrát léčil, občas jsem je musel přeinstalovat a čas od času jsem je tiše proklínal. Všechno to jsou problémy, kterými si prošel každý uživatel PC, a ten kdo ne, ten asi nezná PC.

Ani rozporuplná Vista mne nepřesvědčila k přechodu a raději jsem zůstal věrný Windows Xp. To však neznamená, že Vista byl špatný OS, jen byl zcela jiný a člověk si na něj musel chvíli zvykat. Vždycky se totiž najdou intelektuálové, hnidopichové, kteří budou odsuzovat jakoukoliv změnu. Ikdyby ta změna přišla k nim domů a plivla jim do ksichtu, pořád budou dokola odrhávat své poznatky a zápisky. A pak to konečně přišlo. Znenádání kde se vzal, tu se vzal Windows 7. Nový Windows zdaleka není dokonalý, jen k tomu nemá tolik daleko. Je totiž nesmysl používat na novém počítači zastaralá Xpčka, když je tu daleko lepší a novější varianta.

Zatímco z vlastních zkušeností vím, že Xpčka mají tehdenci po delší době padat, vypínat ovladače grafické karty nebo si usmyslet, že vás potrápí novou chybovou hláškou, Windows 7 nepadá a je dokonalé svižný (aby jste si nemysleli – testováno na Release Candidate verzi, jelikož těžko to budu “zkoušet” na sotva den staré instalaci W7). Nový operační systém od pašáků z Redmondu je vskutku lidový, zatímco u starších Windows jste si museli zvykat vy na ně, Windows 7 je natolik uživatelsky přívětivý, že si zvykne on na vás (ač to zní dost absurdně).

Skutečnost je taková, že to jsou maličkosti, které tvoří téměř dokonalé novorozeně jménem Windows 7. Určitě se najde pár dívek a hochů, jenž je budou pomlouvat, ale ty ať si klidně zestárnou u téměř 9 let starých Xp.

Windows 7 JE bomba a jsem z nich nadšený.

Šťastný a veselý…svátek konzumu

Pokud pravidelně navštěvujete Novinky.cz, nejspíš vám neunikl článek o hrstce demonstrantů, kteří nejsou spokojeni s Vánoci. Nechápu je, a asi nikdy nepochopím. Pokud si někdo stěžuje, že se z Vánoc vytratilo “duchovno” a už jde jenom o dárky, je naprosto neinformovaný. Ježíš (za předpokladu že existoval) se totiž vůbecnenarodil v prosinci, takto si to upravili pohané, abyjim to sedělo snějakými rituály.

Z toho jasně vyplývá, že tento svátek v moderních dějinách je o dárcích, a “bytí spolu” (tuhle otřepanou frázi nemám rád). Najednou se 10 lidí zvedne a jde ven s cedulema, přestože nikoho evidentně jejich názor nezajímá. Nemám rád, když mi někdo něco cpe, ať už to jsou letáky ve schránce nebo něčí názor, jenž je naprosto mylný.

To, že se k nim nikdo nepřidal, také o něčem svědčí. Lidé jsou evidentně za tento svátek konzumu rádi,a mají ho nejspíš rádi. Můžete Vánoce nesnášet, můžete stát venku o Štědrém dnu s nápisem a megafonem jako největší ztroskotanci, ale to je všechno. Vánoce jsou skvělým svátkem, a drží se už docela dlouho.

Když už jsme u těch Vánoc, musím si rýpnout do Ježíška a tlusťocha v červeném. Naprosto nechápu smysl akce psát dopis Ježíškovi. Jako malý jsem k tomuto činu naštěstí nebyl ponoukán, a také mi nikdy nebylo řečeno, že dárky nosí Ježíšek – vždyť to je úplná blbost! Ještě víc nechápu malinké Amíky, kteří věří na tlusťocha s Coca Colou v ruce. To je už nehorázná demence nebo naivita, ještě k tomu leze komínem. Lidi bez krbu asi ostrouhaj ne? Nemluvě o tom, že jich je všude plno.

Dobrá válečná FPS? Co to je?

Tak vám řeknu, včera jsem dohrál přes dva roky starý Medal of Honor: Airborne. Nebyl to úplně špatný zážitek, ale člověk by raději viděl něco, co je originální. Hlavně proto, že druhá světová je dneska provařené téma. Kolikrát jsme se už vylodili v Normanii hm? Kolikrát jsme dobývali ty samá místa? Kolikrát jsme nakopali zadky náckům? Milionkrát. A stále nám to nestačí.

 

 

Co takhle kampaň za Němce? Vždyť by to byla sranda, pomyslná strana mince by se obrátila. Zatímco na přebalech válečných her vidíme samé nabroušené ksichtíky Američanů, Rusů či Britů, po Němcích jako by se zem slehla. Je sice nad slunce jasné, že hra by se zakazovala, kde mohla, ale za ten pocit neokoukanosti by to asi stálo. Coby fašistický voják se svastikou na rameni bychom čistili spojenecké tábory. A ke konci války, kdy němčouři byli oslabení, bychom zase zuby nehty bránili Berlín…

 

Každá druhá tříáčková válečná akce skončí tak, že dobudete určitá území, střihne se pár animaček a konec šmitec. Co takhle se vtělit na druhou stranu konfliktu a pokusit se naopak něco ubránit? Vždyť válečných akcí, kde se mělo něco bránit je pomálu. Vzpomeňme si na závěrečnou misi českého Vietcongu, pamatujete si, jak jste měli bránit tábor Nui Pek před náporem vietnamců? Neustálý příchod nepřátel, nedostupná letecká podpora a všudypřítomná bezmoc. Tahle mise se mi vryla do paměti, bylo to něco tak neskutečně emotivního, že to ani nelze popsat, to se musí zažít. Vždyť stačí tak málo!

 

Základem všeho je scénář. Nezáleží ani tak na tom, zda je obsáhlý, ale spíš na tom, zda bude hráče bavit jej pozorovat. Dnešní válečné FPSky z pravidla příběhu moc nepobraly nebo se snaží hrát na klišovité struny - “héj, rusáci na nás zautočili, pojďme jim nakopat prdel chlapi!”. Stavebním kamenem je příběh a alespoň trochu rozvinuté charaktery. FPSka nepotřebuje tunu dialogů ale spíš krátké rozhovory, která vás s postavami sblíží a vy budete se cítít, jako byste tam právě teďka byli. A to je sakra důležité, jelikož není nic horšího, než se nedostatečné sžítí s postavou a všechno pozorovat jakoby přes sklo.

 

Ale nejsou to jen trapné animačky, které ve střílečkách ihned odklepávám. Jsou to bohužel i tutoriály. Za dlouhou dobu jsem nenarazil na hru, jejíž tutoriál by mě pobavil. Člověk si až nechce přiznat, že vás každá hra učí něco nového. Povětšinou v prvních momentech titulu zkejsnete v nudném lágru, kde se jak blbci učíte chodit, rozhlížet se do několika stran a snažíte se prohodit granát obručí. Vždyť je to blbost. Nejdůležitější je udělat tutoriál zábavnou formou, která bude hráče bavit, protože existují hry, u kterých skončíte u tutoriálu, jelikož dál se prostě nedostanete.

 

Vždyť nápadů je habaděj, chce to prostě něco nového, neokoukaného. Jsem rád, že si to konečně vývojáři začínají uvědomovat a už to, že nový Medal of Honor nebude hnít v druhé světové, ale vypraví se do Afghánistánu svědčí o lepších zítřích. Takže snad se v roce 10 dočkáme FPSek, které nás budou bavit, které budou mít fajn příběh a vtáhnou nás do děje. Takže pro příště více originality a méně klišé!

Při tomhle článku jsem si trochu zaslintal nad Vietcongem, alespoň mám dalšího zástupce titulů, kterého si zopáknu při nostalgickém hraní. Někdy.

Šťastné a veselé, mastné a kyselé!

Tak nám ten rok zase utek´jako voda. Když se ohlédneme zpět, zjistíme, že rozhodně bylo o co stát. Celým technickým světem otřásl příchod Windows 7, dostali jsme kupu her, které byly vyvíjeny strašně dlouho, Mafie II byla opět odložena, nerdi se dočkali nového Star Treku, časopis Level byl zdražen na 250Kč a takhle bych mohl pokračovat. Vlastně tenhle celej rok byl jedna velká nekončící švanda, kterou byla radost pozorovat.

 

A tak bychom vám za Tři koule rádi popřáli veselé Vánoce a šťastný nový rok. Rok 2010 vypadá zájímavě, to ne že ne, ale když už jsme u toho, můžete si poslechnout tříkoulácký mpod, kde jsme to s Humrem trochu načali.

 

Takže mějte se a mejte se ;)

Přejí Tři koule

 

 

A tady máme naše PFko, stačí rozkliknout ;) – přiletí Ježíšek i k vám?

mpod - podcast od autorů blogu Tři koule

mPod je duševní nástupce starého podcastu, který jsem nahravál ještě pro můj starý osobní blog. Poněvadž jsem plně přesedlal na Tři koule, rozhodl jsem se, že by nebylo od věci tento podcast ponechat a dodat mu zcela jiný háv.

První mPod, jež spadá pod Tři koule je včetně hosta -Lukáše Trefného alias Humra, který taktéž píše pro Tři koule. V podcastu samotném jsme se zaměřili na takřka uplynulý rok 2009.

Pokud by někoho zaujala hudba, hrající v tomto díle mPodu:

úvodní znělka - The Prodigy - Breathe

koncová znělka - The Doors - The End

Album Klenot od Vypsané Fixy stahujte tady

Omlouváme se za potíže se stahováním a děkujeme Chrizofilaxovi za upozornění

Tajemství nenaraženého kulichu

Tak jsme se dočkali. Z nebe padá sníh, aby se následně na cestách a silnicích změnil v černou břečku. Jakmile teploty začaly klesat po nulu, člověk mohl narazit na několik poměrně odstrašujících exemplářů. Bezďáci, co zmůžou ve mžiku vyprázdnit na pohled plný autobus, dědouškové s natáhnutou beranicí a poklepávající hůlkou a nesmíme opomenout ani sebevědomé paničky, které se akorát tak zmůžou nadávat na dnešní mládež a samozřejmě na ten velký, hnusný svět plný diletantů a úchyláků.

Seznam těch nejmocnějších na světe ještě zdaleka není u konce. Ti, kteří budí respekt i v těch nejzarytějších “respect nigga fellaz, jou” jsou mezi námi v poměrně hojném počtu. Vyskytují se především poblíž zastávek a veřejných prostranstvích. Poznávacím znakem je nedokonale nasazený kulich. Problém je v tom, že onen “nakažený” si čepici jednoduše narazí na svojí palici a další okolnosti neřeší – to, že kulich nemá úplně nasazený a natažený je mu jedno, stejně jako to, že vypadá jak debil. Výsledkem toho všeho je čepice naražená na malou část hlavy, zatímco zbytek visí ztopořený nahoře.

Jelikož dnešní lidé mají ve zvyku hledat kompromitující materiál takřka všude, neodpustím si jednu maličkou úvahu. Co když v prostoru, který je vyplněn vakuem přenáší/převáží zakázané látky? Nebo si tam rovnou pěstují konopí hezky v teploučku a vždy po ruce?! Otázkou zůstává, co tito lidé zkoumají na našem světě? Jedná se o velvyslance z mimozemské planety? Je to ztělesněný Aštar Šeran?

Několik zásad pro seriózní blog

Na internetu se válí spousta odpadu v podobě blogů,jejichž kvalita se pohybuje okolo obsahu fekálních vozů.  Pokusím se napsat co nejvíce zásad pro vedení dobrého blogu,na který se budou návštěvníci rádi vracet.

 

1. Vzhled

Pokud budete mít na pozadí variaci zářivých barev a velká růžová srdíčka která blikají na černém pozadí, rozhodně nikoho nezaujmete. Design v takovém případě lidi přímo odrazuje, a to správně není, že?

Lepší bude nějaký decentní vzhled, který nejlépe skloubí odstíny několika nebo jen jedné barvy (například Tři koule). Zaručíte tím i to, že se text bude dobře číst i za slabšího osvětlení.

2. Vykrádání textů

Není dobrá vizitka, když zkopírujete z Wikipedie článek týdne i s odkazy a  budete vydávat za svůj. Takový článek je třeba informačně zajímavý, ale už je někde jinde. Kopírování článku je nemorální, dělají to jen idioti. Inteligentní lidé na článek odkážou.

3. Nerecyklovatelný obsah

Radek Hulán kdysi na svém blogu psal (nebo to byl twitter?), že půl roku starý článek lze vydat znovu, protože návštěvníci jsou buďto dementní že to nepoznají, a nebo blog navštěvují kratší dobu než je zmíněná lhůta.

Něco takového je samozřejmě naprostá hovadina, protože hodně čtenářů si pročítá starší články. Tento způsob lze aplikovat pouze v případě, že jste daný článek napsali na svůj jiný blog.

4. Forma a obsah

Tato zásada se řadí jako nejdůležitější, obsah a forma spolu úzce souvisí a bez nich se blog propadá do odpadní roury rychleji než světlo. Začneme tedy obsahem. Nejspíš nikoho nebude zajímat, že jste si ráno zapomněli klíče doma, a museli čekat před domem hodinu a padesát minut, pokud to nebude souviset s článkem. Postavit článek na tom skoro nejde, obsahoval by totiž jen pár vět.

 

Když už máte vybrané nějaké zajímavé téma, o kterém toho na českém internetu je poměrně málo, musíte ho taky nějakým slušným způsobem podat. Pro takový účel je nejlepší spisovná čeština. Nikdo nemá zájem o EMO style, popřípadě kecy tvrďáků nahrazující písmena jinými (nejčastěji w za v).

5. Aspoň jedno pravidlo z “kodexu”

Můj soukromý názor je, že by se měla dodržovat jakási pravidla. Jedním z nich praví, že blog by neměl vydělávat z reklamy. Netýká se to blogů, které mají reklamu zabudovanou a stejně jim z toho nic nepřijde. Vezmeme si na paškál třeba takové MyEgo – v době psaní tohoto článku má na hlavní stránce dva velké bannery s reklamou od Googlu, a malý banner na Banán.cz. K reklamě nemají daleko PR články, které jsou hojně využívány například u PVogla. Takovíto lidé jsou natolik blbí, že si musí vydělávat tímto způsobem. Hosting v této době rozhodně pokryje jedna sociální dávka, a zbude ještě na pár set rohlíků s Gothajem.

Závěrem

Pokud se těchto několika jednoduchých pravidel budete držet zuby nehty, váš blog se stává potenciálně navštěvovaným, a navíc má všechny předpoklady aby se mohl stát Webem 4.0, jenž odstartoval zároveň s tímto blogem, a to už je pořádný důvod k oslavám!

Medieval II: Total War - čeština

Mnozí z vás si na Steamu koupili vynikající strategii Medieval II: Total War během akční slevy za 2.50€. Ačkoliv se jedná o strategii, tak titul obsahuje nesčetné množství textů a pouček, přičem žjejich pochopení je takřka nezbytné. Mnozí lidé si lámají hlavu nad instalací češtiny, která by věčné otázky a nepochopení vymazala z povrchu zemského. Pojďme se tedy podívat, jak na to.

Nejprve si stáhněte soubor s češtinou:

Archiv rozbalte do složky Packs, kde se nachází hra, primárně je to: C:\Program Files\Steam\steamapps\common\medieval ii total war\packs.

Původní soubor překopírujte novým, staženým souborem a můžete spustit hru s aplikovanou češtinou.

Čeština je kompletní, překládá všechny texty ve hře včetně načítacích obrazovek.

Zabedněnci v Microsoftu konečně prozřeli

 

A je to tu zase. Vánoční svátky se nebezpečně blíží a člověk už pozoruje ten rozruch, který se kolem toho vždycky nadělá. V televizi běží reklamy na “výhodné půjčky”, noviny zběsile informují o lednové zvyšování cen a Steam nás bombarduje slevami, že si připadám jak důchodce v obchoďáku s letákem zlevněného zboží.

 

A to vůbec to není na škodu, na dlouhé zimní večery, o kterých každý recenzent básní, jsem si pořídil Star Wars: Knights of the Old Republic (aspirant na hru s nejdelším názvem?!) přes Steam a nemohu si to vynachválit. Husarský kousek a zároveň velká díra do světa, kterou Bioware s tímhle akčně-ukecaným RPG udělali, akorát se mi zdá, že na konceptu na kterém stojí KOTOR, staví i další tituly z dílny Bioware a neustále si přihřívají svojí polívčičku, teda kromě Mass Effectu, což byla spíše akční hra než plnokrevné RPG.

 

Microsoft tenhle týden nepřišel zkrátka, protože se KONEČNĚ zaměřil na PC jako na herní platformu bez zbytečných otázek: “Vy chcete hrát na PC hry? Máte přece Minesweepera!”. Výsledkem toho všeho má být služba Games on Demand for Windows, aneb další službička s naprosto imbecilním názvem, předchozí “služba” Games for Windows alespoň šla vyslovit a nemuseli jste si u toho zpřelámat jazyk.

 

Podle všeho se má jednat o online-distribuční síť, kde Microsoft hodlá prodávat hry a podobně jako konzolový projekt Xbox Live se stát hlavním hráčem na trhu, avšak tentokrát pro PCčkoidní hráče. Uvidíme, jak se s tím Microsoft popere, první tituly v jeho obchodě zastanou: Resident Evil 5, Red Faction: Guerilla, Batlestations: Pacific a provařená indie záležitost World of Goo. Na internetový obchod Microsoftu jsem velmi zvědav, ale nemám důvod opouštět teplé místečko user-friendly Steamu.

 

 

Jak jste si mohli povšimnout, upravil jsem logo a vylepšil ho zimním motivem, který bohužel není aktuální, jelikož jsme se nedočkali ani rozježděné břečky, jež každoročně hizdí ulice. Až do Nového roku by měly na Třech koulích vycházet články s relativivní pravidelností a možná, že se dočkáte i slibované videorecenze na Colin Mcrae Rally 2.0 :P.

Zombie – potvora s motorovou výdrží

Nepřijde vám nudné, že do každého druhého béčkového “trháku” strkají oživlé mrtvoly,  zkrátka něco na tenhle způsob? Kde se vůbec objevila touha po oživlých mrtvolách a zombie-like filmech, hrách a literatuře? ! Vlastně je s těmahle potvorama docela sranda, jenom se to musí umět. Samotné podstrkávání a nastrkávání zombií kdekoli se to jen hodí, působí nuceně. Prostě mi to přijde, jako vystřižené z následujícího dialogu:

Režisér: Je tam dost akčních scén?

Scénarista: Jasně, film hýří výbuchy, akčními scénami, ale i trochou romantiky. Divák se nebude nudit.

Režisér: A co zombie? Lidé zombie milují!

Scénarista: Myslíte? To žádá zásahy do scénáře!

Režisér: Nevadí! Budou to dobře utracené peníze.

Scénarista: Když myslíte…

 

 

Samotná historie  zombíků je mnohem hlubší. Vlastně se může jednat o strašáky jako Hejkal, Bludičky a další. To, že se nemrtví se nejraději shlukují na hřbitově, to ví každé malé děcko. V českých pověstech se nejčastěji objevují v podobě duchů a přeludů. Ve voodoo kultuře pojem “zombie” znamená zdrogovanou osobu, slepě vykonávájící příkazy svého pána.

 

V současnosti se s těmito mazlíčky nejčastěji setkáváme ve filmech. Coby zástup kulhajících, plazících a slintajících je zná snad každý. Přidejte prostředí obchoďáku po zavíračce a výkřiky typu: “Brains” repetivně opakované každou půlminutu. Dostanete skvělé zázemí pro vaše “umělecké” úmysly a sklony. Tihle více či méně ostřílení mamlasové, se probojovali až do světa her. No řekněte, ve které hře zombíci NEbyli? Těch her je určitě dost, už ve starém Wolfovi si odbyli svojí pseudo 3D premiéru. Nejvíce poprasku samozřejmě způsobilo Left 4 Dead, které na likvidování nemrtvých sráčů postavilo celou hru. A to jsou příklady “TĚCH DOBRÝCH”…

 

 

Snad každému se vybaví scéna z nějakého béčkového filmu, kde každý řve jak o život, jen kvůli tomu, aby unikl zástupu pochodujících zombií a nenakazil se pochybným virem. Výkřiky, hraní si na hrdiny a scény, u kterých se máte bát. Zástup dnes už mrtvých zombie filmů je snad za námi, dnes se objevují jen nahodile, pokud se tedy nejedná o zaběhlé série typu Resident Evil a dalších zaběhlých pýčovin. Když se nejedná o komedii, většinou se film, u kterého se “máte bát” transformuje do komedie, ve které cáká kečup po hektolitrech a vřískot herců je umělý, jako polívka od Maggi.

 

Přičemž se objevují i náznaky toho, že dělat filmy se zombie tématikou jde a nemusíte se nutně dopustit ošklivého klišé. Ikdyž všechno je sporné, protože určitého klišé se dopustíte už ve chvíli, kdy do své knihy/filmu/hry zombíky vložíte. Ukázkou, že když se chce, tak to jde budiž novinkový film Zombieland, který na tlejícím masu postavil celou zápletku. Co se týče her, rozhodně stojí za zmínku Left 4 Dead (recenzi si přečtětě u Chrizofilaxe) nebo poloamatérský počin Killing Floor.

 

 

Zombie jsou miláčkové nebo zatracenci. Jejich použití kdekoli je jako bruslení na tenkém ledě. Když se podaří, může to být sranda. Když se nedaří, je to jen jedno béčko za druhým s trapnou tématikou.