Klapka potřetí! Ááá...akce!

V neděli jsem se zúčastnil festivalu amatérského a nezávislého filmu v Kladně, spolu s Filipem Štochlem, dalším autorem Třech koulí. Jednalo se již o třetí ročník, takže festival si už nějakou slávu získal - bylo plno. Od minulých dvou ročníků se zejména lišil místem konání. Předtím se totiž konal v poměrně malém Kladenském divadélku, kde byl projektor uprostřed, tudíž lid za ním měli špatný výhled. Letos se Klapka přesunula do zrekonstruovaného Lampionu, kde je více míst k sezení, židle jsou pohodlnější (ale prdel vás po pěti hodinách sezení stejně bolí).

Všechny vybrané filmy jsou rozděleny do čtyř bloků.Jeden blok trval (spíše měl trvat) 45 minut. Mezi jednotlivými bloky byla 15 minut přestávka. Ovšem se tam nezapočítaly výstupy "moderátorů", jenž tam mluvili o "Homo Kladnus". Nijak mi to nevadilo, ale ani mně to nezabavilo. Co mě spíš štvalo, bylo technické řešení. Promítalo se přes notebook, proti čemuž bych nic neměl, kdyby nebyl problémový. Po prvním filmu spadl systém, trvalo několik minut ho znovu nahodit. Na podlaze bylo vidět ovládání Windows Media Playeru, občas se ukázalo okno, které oznamovalo, že se něco děje s ESETem. Ke konci to už bylo naštěstí v pohodě.

Co se filmů týče, bylo tam moc "hororů" a podobných. Naprosto nejvíc mně nezajímal film "Terejové, perutě bílé", což byly záběry ptáků na nějakém ostrově. Líbily se mi následující: Ida, PLEH, Kočky, Okénko zapomenutých umělců, Mrkev a mlíko.

Na festivalu se platilo dobrovolné vstupné. Dal jsem jim 20 Kč, abych ocenil námahu pořadatelů. Na místě bylo možné si zakoupit festivalové tričko nebo DVD. Nekoupil jsem si ani jedno - o tričku jsem vůbec neuvažoval, na DVD nebyly dost zajímavé filmy. Vtipné bylo, když si Filip ono DVD koupil a dostal prázdnou krabičku. Při reklamaci je samozřejmě dostal, ale ona ženská se na nás dívala, jako kdybychom to pronášeli pod mikinou. Nakonec dám několik fotek, které fotil nějaký rádoby profesionální fotograf.

Transport Tycoon Deluxe – legendární stařík

Jsou hry, které si zahrajete a později je zahodíte. Zústanou ztraceny v čase. Ale jsou taktéž hry, jež nezestárnou ani přes neúprosný tok času. Překonají svou dobu a zarývají se nám do mysli jako nadčasové.

Nenašel bych lepší příklad, než je budovatelská strategie Transport Tycoon Deluxe. Hra v níž si hrajete na magnáta, nuceného obchodovat se vším, co mu přijde pod ruku zůstává stále nepřekonána. A to již hezkých patnáct let. Bylo tu sice pár učedníku, jenž se vermomocí snažili krále sesadit, ale nikomu se to ještě nepodařilo. Ani Chrisi Sawyerovi – pánovi, který celý Transport Tycoon naprogramoval sám, s reinkarnací jménem Locomotion mu také štěstí nepřálo. 



Transport Tycoon v plnotučné Deluxe verzi vychází v roce 1994 a poprvé ukazuje světu, jak se mají dělat tycoonovky. Takové hry mě nikdy moc nebraly, jelikož jsou to krabice, válející se ve spodních regálech herních obchodů s nápisy "Něco Tycoon", a už zpravidla za moc nestojí. Ale Transport Tycoon byl jiný. Hráči nabízel zcela jiný zážitek. Spíš než s hromadou nudných úkolů ho ohromil volností. V tomto směru si všichni s chutí hračičkové opravdu vyhráli.

Jak už bylo řečeno, celé dění je upnuto do koženého křesla začínající společnosti. Taková společnost se stará o dovoz a vývoz všerůzného zboží. Můžete vybudovat železnici mezi dvěma městy a začít vozit lidi a poštu. Nebo můžete zpracovávat ropu v jedné z několika fabrik. Chcete dělat do leteckých společností? Není problém, zbudujte několik letiští, kupte letadla a ZAČNĚTE VYDĚLÁVAT! A o to tu jde především – o peníze. Transport Tycoon je neuvěřitelně komplexní, zvlášť na to, že byl kompletně stvořen a naprogramován pouze jedním člověkem. Utopit se ve statistikách je tu stejně jednoduché jako se octnou v červených číslech a následně krachnout.

Pokud jste byli tak benevolentní a došli až sem, možná se vám moje óda na stařičký Transport Tycoon líbila. Možná by vás taktéž zajímalo, jak tuhle neuvěřitelně návykovou záležitost spustit i na nových operačních systémech, ale odpověď je víc než jednoduchá.

• Nejdříve si stáhněte originální Transport Tycoon Deluxe (jedná se o abandonware)
• Rozbalte stažený archiv
• Stáhněte si oficiální balík OpenTTD, jež hru všelijak vylepšuje, přidává podporu nových OS
• Spusťe instalaci OpenTTD, po  se vás zeptá na místo umístění originálního Transport Tycoonu, zadejte tedy cílovou složku, do které jste archiv rozbalili
• Pokud se všechno povedlo, můžete směle hrát!

Transport Tycoon Deluxe je takovým Karlem Gottem v herním světě. Někdo může namítat, že už je přestárlý, ale stále si získává nové fanoušky. Komunita okolo TTD nikdy nespí a stále překvapuje novými balíky s grafikou nebo třeba soubory s AI. A za tohle všechno si zaslouží tento titul vzdát hold, protože je to první a poslední tycoon, jež mne dokáže neustále bavit.

Oprašování klasik: Medal of Honor: AA

 

V rukou třímáte samopal Thompson, na zádech vláčíte nejméně dvacet kilo bagáže, a přesto dokážete mezi nepřáteli kličkovat jako kamzík a ještě se přitom dloubat v nose. Medal of Honor: Allied Assault byl hned v několika ohledech přelomový titul. Tvůrcům konečně došlo, že hráči se chtějí bavit, ne být frustrováni. Vznikla tak neuvěřitelně atmosférická střílečka, kterou mohl okusit úplně každý. Navíc oslazená neutuchající filmovostí plus si k tomu připočtěte hratelnost, která vás jednoduše strhla.  

 

Od posledního dílu jsem si dal trochu pauzu, doufám, že mi to tu nikdo nevyčte. Myslím si, že dnešní díl se mi velmi povedl. Našel jsem jen minimum chyb, které by stály za řeč, tudíž se budu tímto stylem ubírat i nadále.

 

Pokud jste všechny zásobníky v Medalu vystříleli, rozhodně nezapomeňte zahlasovat v anketě, kde se rozhodne, jaká hra bude oprášena příště!

Fake Everest – na pomezí blogu a herního Reflexu

Blíží se konec roku 2009 a česká divize vytrvale stoupá na pomyslný Falešný Everest. Těžko řící, co je vedlo odstoupit od sekty jménem Kultura Kriplů. Netrvá dlouho, a už se nám naskýtá pohled na samotné tváře dobyvatelů. V jedné řadě se jedná o přeběhlíky ze zmiňované sekty, či o lidi, co chvíli šířily své náboženství na vlastní pěst. I přes veškerá úskalí a sáhodlouhé přípravy se v půli ledna letošního roku expedice rozhodla, že konečně vztyčí vlajku a začne oslavovat vítězství. Díkybohu.

Ano, jedná se o poněkud neslavný začátek nového herního periodika – Fake Everestu. Tak jako mnoho jiných před nimi, uvážila grupa hráčů, že stojaté vody českého internetu jsou nudné. Ba co víc, svět potřebuje nový, neotřelý web. Splněno. Ikdyž…z části. Webmasteři si rozhodně nelámali hlavu s novým designem – jednoduše ho ukradli. Jako další a další před nimi. Osobně nemám rád koncept a styl typu Eurogamer, není to pro mne dostatečně user-friendly a taktéž nejsem zrovna dvakrát fanoušek tzv. reskinů. Ale pokud to cílové skupině čtenářů vyhovuje, proč ne. Jen do budoucna by to chtělo hrstku vlastních nápadů.

Obal bychom měli, ale co obsah? O ten se stará pravidelná aktualizace. Autoři se snaží nalévat do Fake Everestu obsah minimálně 3x týdně. Zatím se jim to víceméně daří. Avšak křivka kvality článků zažívá proměnlivé chvíle. Zatímco úvahové články si vždycky rád přečtu, novinkové bláboly raději přehlížím. Fake Everest se snaží stavět do pozice alternativního herního magazínu, avšak opravdu nechápu, proč má potřebu se patlat s něčím, jako jsou herní novinky. Pro skupinu lidí, na které toto periodikum pravděpodobně cílí, jsou novinky nezajímavé stohy nudného textu. Pokud to má znamenat nějakou rádoby profesionalitu, raději bych od toho upustil. Jelikož tenhle koncept spolehlivě omlátí těch pár zajímavých článků o pomyslné dno.

Jak tedy dopadl výstup na Falešný Everest? Není to špatné, ale vyloženě dobré taktéž ne. Fake Everest se snaží dostat do podvědomí jako pomyslný herní Reflex, neboli plátek, který nebude pro každého. Doufejme tedy, že i přes počáteční skepsi se mu to podaří. Osobně tomuto projektu fandím, ikdyž kýžený start nebyl ideální.

http://fakeeverest.cz

Oprašování klasik: Vietcong

 

Jak jsem sliboval, tak se stalo a přináším vám další díl seriálu Oprašování klasik. Tentokrát se podíváme na zoubek české akci Vietcong, která se z podvědomí českých hráčů již nikdy nedostane, byla a je to totiž pecka. Zavítejme tedy zpět do vietnamské džungle!

 

Důvodů, proč jsem musel “natáčení” odložit je hned několik. Zásadní problémem bylo však to, že FPS se při nahrávání ve Frapsu pohybovalo na bodě mrazu a se tak musel složitěji hrabat v nastaveních. Taktéž běh Vietcongu není na nejnovějších Windows 7 nejlepší, ale díkybohu za mód kompatibility. Výsledek je zkrátka takový, jaký je. Taktéž se omlouvám, za slabší zvuk, řeště to prozatím jen tím, že nastavíte slechy na vyšší citlivost.

 

Doufám, že i přes těžší úskalí výroby se vám nový díl Oprašování klasik líbil, diskusi nahodím zítra, teď už na to nemám sílu ani náladu :-).

Blog, Twitter a něco mezi tím

Jak je vidno, jsem internetový člověk. Mám blog, mám Twitter, na internetu pracuji a vzdělávám se na něm. Před ne zas tak dlouhou dobou jsem se koukal na Twitter účet Jakuba Čížka z Živě.cz. Klikl jsem na jeden link, který vedl na krátký zápisek v Posterous.

Hned jsem věděl, že tohle mi chybělo – něco mezi Twitterem a blogem. Místo, kam můžu dávat věci, které se na Tři koule nehodí a na Twitter jsou moc dlouhé. Dnes, když jsem vymýšlel téma článku (možná jste si všimli, že píšu pravidelně ve středu), jsem si pročítal pro změnu Posterous Martina Malého, jsem si řekl, že napíšu o něm. Tak tady to je.

Jedná se o poměrně mladou službu, zprovozněna byla v květnu roku 2009. Podporována je široká škála formátů, ve kterých můžete své soubory nahrávat. Samozřejmostí je spolupráce s Facebookem, Twitterem, Youtube, Flickrem a mnoha dalšími službami. Na ukládání souborů máte pouze 1 GB, za další prostor si budete muset připlatit.

Nezvyklou věcí je, že všechno lze postovat jen přes email. Ten, komu to nevyhovuje, nemusí zoufat, existuje i webová administrace. Zpět k emailu – stačí poslat na post@posterous.com text, který chcete zveřejnit a do několika minut se tam objeví.

Váš Posterous bude na vámi zvolené subdoméně. Já mám například humr.posterous.com. To však není jediná možnost – pokud nějakou doménu vlastníte, můžete to směrovat na ní. Taktéž je možné zapojit Google Analytics, abyste zjistili návštěvnost.

Na konci se ještě zmíním o designu. Můžete si zvolit z několika základních Témat. Pokud však ovládáte HTML a CSS, můžete je upravovat, nebo zcela předělat. Nakonec pár linků:

Můj Posterous

Neoficiální česká stránka

Oficiální anglická stránka