Každej máme svý akvárko

Jakmile začně člověk o sobě uvažovat, dojde mu, že na tomhle světě není pro nic za nic. Chce mít nějakou vizáž a nějak na lidi působit. Jenže ouha, přišel internet a vzápětí s ním i nové identity – přezdívky. Aktuálně nejrychlejší globální médium má však jednu velice spornou věc – každý se na internetu chce schovat za plášť anonymity a tak trochu začít odznova. Kdo by se veřejně chlubil tím, co se mu nepovedlo že?

 

 

Spousta lidí volí přezdívky. Ať už se jedná o jména převzaté z oblíbených her, zkomoleniny názvů, nebo přezdívku, která se s námi táhne již od dětství, vždycky je to název, slovo, které vyjadřuje vaši osobnost, či povahu. A přesně takovou přezdívku budete moci naťukat do miliónů účtů, profilů a aplikací na internetu. Je to takový váš píseček, v němž jste svým vlastním pánem a sami můžete rozhodovat o tom, jak se svojí identitou naložíte.

 

Poslední dobou zjišťuji, že skrývat se za přezdívkou není třeba. Alespoň co se týče českého internetu a médií, jež působí věrohodně. Na druhou stranu, do takové online hry je přezdívka takřka vyžadována.

 

Co nás však zajímá ze všeho nejvíce, je jejich vznik. Určitě se pochlubte do komentářů, jak jste ke své přezdívce ( s níž se prezentujete na internetu) přišli. :-).

Google desktop – více informací na plochu

V dnešním článku bych vám chtěl představit Google Desktop. Jistě si vzpomenete na sidebar z Windows Vista – Google Desktop je v podstatě to samé.

K Google Desktop jsem se dostal při hledání widgetu pro Twitter. Našel jsem widget jen pro něj, rozhodl jsem ho otestovat. Výše jsem uvedl sidebar z Vist. Ta koncepce je přeci jen trošku jiná, jelikož do Desktopu si můžete dát tuny věcí, nejsou však jen od Googlu.

Nemusíte se bát, že když budete mít Desktop na pravé straně, že bude zasahovat do stránky, nebo se skryje pod ní. Všechna okna se mu přizpůsobí, jsou tedy vedle sebe. Nemusíte se ani bát o fuknci v Sedmičkách, mám na mysli manipulaci s oknem pomocí jeho přetahování k okrajům. Všechna okna se chovají tak, jako kdyby prostor, kde je Desktop, neexistoval.

Já jsem zvolil Twitter widget a “Web clips”, což je v podstatě RSS čtečka. To mi dalo poměrně hodně prostoru, nicméně nejde tam scrollovat. Pokud toho tedy bude víc, doporučuji jít na web. Widget umí pouze tweety zobrazovat a psát, pokud tedy budete chtít na někoho reagovat, neposlouží vám.

Dobré by bylo též zmínit, že udělátka nemusí být nutně v sidebaru. Můžete si je dát kamkoliv na plochu, to je však neuvidíte. Nijak vás neupozorní na nějakou novinku, to ale vůbec nevadí, nový tweet pomalu vyjede, tudíž zaregistrujete pohyb.

Dole se nachází malé vyhledávací pole s logem Googlu. To je tam bohužel na pevno. Vyhledává soubory na disku, což je však ve Windows 7 naprosto zbytečné, jelikož takové vyhledávání je v nabídce Start.

Pokud jste na Twitteru, Facebooku, čtete blogy, zajímá vás počasí nebo chcete poslouchat různá rádia, Google Desktop se pro vás stane šikovným pomocníkem. Rozhodně mi zpříjemnil a zjednodušil existenci u PC, jelikož už nemusím otvírat Operu kvůli RSS čtečce, nebo přepínat na záložku s Twitterem.

Oprašování klasik: Battlefield 1942

Starší multiplayerová akce, která je hojně hrána i dnes. O čem je řeč? Samozřejmě o Battlefield 1942. Jak už název napovídá, boj je zasazen do druhé světové války. V roce 2002 jsme dostali nevídanou volnost a dnes bychom tomu řekli jednoduše – sandboxová hra. To vše si můžete připomenout v nejnovějším díle Oprašování klasik.

 

 

Určitě jste si zvykli na to, že každou neděli přispějeme něčím speciálním. Bodejť by ne, neděle není jen výjmečný den z křesťanského hlediska, ale jedná se o den, jež je výjmečný i pro náš blog. Takže každou neděli sledujte Tři koule, jelikož nikdy nevíte, co sem dáme. Může to být něco velkého, nebo zhola nic!

 

Jak už bylo navrhnuto v mPodu, jako čtenáři můžete rozhodovat o tom, jaká hra bude oprášena příště. Čekujte pravé menu – hlasování trvá jen 7 dní!

Czshare se potápí, jdu od něj pryč

Ještě před měsícem nebo dvěma bych o Czshare napsal pochvalný článek, nejspíš ho i doporučil. Co se změnilo? Je toho hodně, ale začněme pěkně od začátku…

Datoval se začátek roku 2009, O2 výrazně zrychlila internet. To byl hlavní důvod, proč si zřídit Profi účet. Vesele stahuji filmy, seriály, kreditu je dost, všechno běží jak má a já si nemám na co stěžovat. ´Tato idylka běží dalších několik měsíců.

Pak však nastávají problémy. Nejdříve vypadávají občas jen nějaké servery, což byl dost velký problém, jelikož daný soubor se nedal v tu chvíli stáhnout, muselo se tedy hledat znovu. S tím bych se dokázal smířit, jenže později sem tam vypadne celé Czshare. Problémy přetrvávají. Jestli měli admini nějakou snahu to řešit, já ji neviděl. Poslední dobou se přidává další nešvar, a tím je nízká rychlost. Placený Profi účet slibuje stahování maximální rychlostí, jenže teď jsem byl rád, když to jelo rychlostí 150 KB/s.

Od problémů technických se dostáváme k problémům obsahovým. Nejčastěji stahuji nové díly seriálů The Big Bang Theory a How I Met Your Mother. Bezproblémové hledání souboru, které trvalo maximálně pár minut, se protahuje na 20 minut. Čím to? Zřejmě nejsem sám, který pošle Czshare přes palubu, tudíž ubývá lidí, kteří by soubory uploadovali. Když nikdo nic neuploaduje, polevuje též stahování.

Postavil jsem se před otázku – kam přejít? Okamžitě mě napadlo Hellshare, protože na něm jsem si zajistil záložní účet, kdyby se projevil jeden z výše vypsaných neduhů. Nechci to však unáhlit, nejdřív bych se rád koukl i na konkurenci.

Hellshare je rychlé, bezproblémové, navíc má lépe pořešené vyhledávání souborů.Narážíme na velkou překážku – cena. Nabízí 99,- Kč za 14 GB kreditů, což je nesrovnatelné s Czshare, které nabízelo za stejnou cenu 60 GB kreditu.

Když jsem se o tomto zmínil na Facebooku, byl mi doporučen server Ulož.to. S ním nemám žádné zkušenosti, je tu však srovnání cen. Za 100,- Kč můžete stahovat 25 GB kreditu. To je v porovnání s Czshare pořád dost málo.

Bloumal jsem po jednom warez fóru, jaké servery se kromě výše jmenovaných často vyskytují. Samozřejmě kromě RapidShare, jelikož ho nemám rád. Narazil jsem na Share-Rapid. Design a název mne sice moc nepřesvědčily, ale nabízí bezkonkurenční cenu 99 GB kreditu za 99,- Kč. Je tedy dost pravděpodobné, že skončím tam.

Tímto bych mé malé srovnání ukončil. Nejlépe z toho vychází Share – Rapid. Prosím, sdělte do komentářů jaké máte zkušenosti s jinými (popřípadě i s jmenovanými) servery. Nerad bych byl na nějakém zahraničním serveru, jelikož se často platí za den, popřípadě počet stahování, což já nechci.

A4tech XL-747H – Razer pro chudé

Mnozí z vás znají čínského výrobce myší – A4tech. V segmentu herních hlodavců do pětiset korun jsou to velice oblíbené produkty s výborným poměrem cena/výkon, zvlášťě pak série X7. Jelikož se mi nedávno domrvila myška, rozhodl jsem se, že volba padne na A4tech XL-747H, aneb další A4tech do sbírky.

 

Krysa se mi do rukou dostala v kartonovém obalu, tady toho nelze moc vytknout. Samotná myš je pečlivě zabalená a vykukuje na vás z plastového výlisku. Na krabici je samozřejmě pečlivě rozepsáno, jakých fíčur jste se dočkali, a proč je zrovna tenhle kus herního hardware tak strašně cool. Pokud se rozhodujete, že tuto myš někomu dáte jako dárek, jistě se bude líbit. Ale nechme obal obalem, a pojďme se podívat, jak vypadá samotná myška.

 

U myší A4tech jsme byli zvyklý na zaběhnutý design, který se moc nelišil od toho, jaký jsme mohli pozorovat u myší z devadesátých let. Má to sice pořád dvě tlačítka, ale myš se trochu protáhla a svým netradičním vzhledem se podobá Razeru, coby zástupci těch nejdražších (a nejluxusnějších) herních myší. Horní povrch myši je potažen tenkou gumou, která svými výběžky na dotyk evokuje hadí kůži. Guma má ještě jednu výhodu – i při dlouhodobém hraní vám neklouzají ruce. Hlodavec je sám o sobě koncipován pro větší ruku, menší ručky by mohly mít problém s uchopením. Ve spodní levé části najdeme gumové polstrování, sloužící jako “lehátko pro palec”, tahle věcička je známá již ze starších bratříčků, ale zde se více rozmáchla a zabírá více místa, což je především pro váš palec dobrá zpráva. Hlavně kablík prošel změnou, už to není ten kus tenkého drátu, ale konečně nám zloustnul a vy se tak nemusíte bát, že o něj zavadíte a bude všemu hraní konec. Za zmínku ještě stojí přepracované kolečko, jež u starších verzí bylo celé gumové, takže se po delší době stalo, že se prachsprostě “vykloktalo” a už jím nešlo scrollovat, u nové verze je tomu jinak, kolečko je pochromované a z části potaženo gumou, aby se s ním lépe otáčelo.

 

Nový model ze stáje A4tech se pyšní nálepkou Anti-vibrate, což je systém, jež udrží kurzor na svém místě, ikdyž myš zvednete. Záhy však zjišťuji, že se nejedná o nic světoborného, myš má vespod tlačítko - jesliže drží stlačené, umožňuje pohyb kurzoru, a pokud je tomu naopak, kurzor blokuje. Žádnou vědu v tom nehledejte, jedná se pouze o marketingový tah. Dále na myši najdeme ještě 2 multimediální tlačítka, jež si můžete nastavit pomocí dodávaného ovladače Oscar a klasické 3x Fire tlačidlo, jež je s touto značkou spjatu již od samého začátku. Spolu s myší je v balení dodávana sada závažíček, s nimiž si můžete hmotnost myši upravit k obrazu svému.

 

Myš jsem testoval jednoduše – v praxi. Zatímco při běžném prohlížení webu toho z ní moc nevyždímete, při hraní je to jiná. Jelikož myš umožňuje díky chytrému tlačítku přepínat rozlišení za běhu, stává se z ní poměrně dravý hlodavec, jenž se nezastaví před ničím. V testovaném Left 4 Dead vše dopadlo výborně, krysa je solidně přesná a headshoty se rozdávají jedna radost. Zatímco u ostatních hlodavců, pohybujících se ve zhruba stejné cenové hladině můžeme očekávat rozlišení nějakých 800-1600dpi, z A4tech XL.747H dokážete na plný výkon ždímat 3600dpi a to za stejné peníze. Cenová politika čínských A4tech je zajímavá, jelikož nabízí hráčům, ale i obyčejným sekretářkách solidní myši za perfektní cenu. Tomu se prostě nedá odolat.

 

Pokud chcete solidní myš za dobrou cenu, berte všemi deseti. Razer to sice není, ale pořídíte jí za třetinu ceny. Ostatně, proč kupovat progamerské myši, když většina z vás hraje jen pro vlastní zábavu? Za cenu 500 Kč je to jasná volba, ikdyž především leváci a lidé, co mají menší ruku nebudou moc potěšeni. Za tuto cenu nabízí perfektní ergonomii a přesný laserový senzor. Není si nač stěžovat.

 

 

Jméno:	A4tech XL-747H Anti-Vibrate
Možná rozlišení:	400, 600, 800, 1200, 1600, 2000, 2500, 3600 dpi
Senzor:	Laserový
Oficiální stránka:	http://x7.cn
Cena v ČR:	500 Kč (odkaz na CZC)

+ergonomie, kvalitní laserový senzor, skin pavouka, nastavení rozlišení, výborný ovladač Oscar, cena

-není pro leváky, ani pro malé ruce, Anti-vibrate je vcelku podvod

Máme na rukou krev nevinných lidí? Nebo ne?

Asi už jsem starej, ale pořád mě baví listovat starými čísly Levelu, popřípadě Score. Zrovna nedávno jsem z poličky vytáhnul jakési číslo Levelu z roku 2006 a ujal se zalistovat do Dopisů. Pod záplavou poměrně klasických dopisů mě jeden dopis zaujal. Proč původní myšlenku, kterou je dopis opředen, nevylepšit a nepřidat k ní pár svých slov? A přesně tohle mě přimělo k tomu, abych toto téma sepsal.

 

Osobně miluju strategické hry, baví mě budovat základnu a stavět vojsko, co naplat, že tenhle koncept patří s Dunou 2 do starého železa. Ještě jsem neviděl hru, která by tenhle koncept překonala. Miluju velkolepé bitvy, kde se střetávají stovky vojáků, techniky a dalších notně militantních prvků a doplňků. Čím víc lidí, tím líp. Ale zkusili jste se někdy na tím zamyslet z jiného úhlu? V těch bitvách, které vedeme, byť jen virtuálně, umírají lidé. Nejedná se o reálné lidi, ale pár paňáců, co přišlo bojovat v anonymní válce. Který hráč kontroverzního GTA se ve výsledných statistikách zamyslí nad tím, že těch 5000 lidí, co zemřelo, byli bytosti, jejichž rodiny jste připravili o otce, či milující matky? Kdo se pozastaví nad tím, když přijdete o tank, že v něm seděli čtyři vojáci, jenž zemřeli vaším jednáním?

 

 

Hry tu jsou a budou. Málokdo však počítal s tím, že se nad tímhle tématem bude někdo pozastavovat. Ale dnešní doba si to žádá a žádný extrém není zdaleka vyjímkou. A až se jednou probudíte a celý spocení vykřiknete “mám na rukou krev mrtvých lidí”, nedivte se, to je normální. Stejně jako ujetí Korejci, co skáčou z oken kvůli World of Warcraft a ztraceným předmětům.

 

Když v libovolné strategii přijdete o rotu vojáků, celkem snadno to překousnete, vždyť můžete vyrobit vyrobit další tucet vojáků. A v tom je přesně ten háček. Hráč ztracených paňáků moc nelituje, vždycky je tu možnost je nahradit. To je chyba, hráč by měl být za chyby penalizován stejně, jako je za ně trestán v běžném životě.

 

A přesně v tomhle bodě má polo-úvaha končí. Pokud k tomu chcete cokoliv říct, hlaste se v diskuzi.

Články pro masy nebo pro několik lidí?

Dnes bych se chtěl zabývat, jestli je dobré psát články, na které budou chodit lidé z vyhledávačů, nebo psát pro pravidelné čtenáře.

Problém je v návštěvnosti. Všichni se jí snaží mít co nejvyšší, já osobně v tom však nevidím žádné terno, pokud na té stránce nemám umístěnou reklamu. Abyste mi rozuměli – na svých dvou předchozích blozích jsem návštěvnost naprosto neřešil, psal jsem tedy hlavně pro sebe.

Ale rozhodně potěší, pokud na Tři koule přijde několik desítek lidí, a každý z nich tu pár minut pobude. Ještě více však potěší, pokud se vrátí. Všichni se mnou nejspíš budete souhlasit, že to znamená, že se mu blog líbí, a nejspíš ho bude navštěvovat i nadále.

A tady se dostáváme k otázce v nadpisu: je lepší psát pro zbloudilé duše, které se možná uchytí, nebo se snažit psát kvalitní články, u kterých víte, že si ho přečte sice málo lidí, ale bude se jim líbit.

Nejlepší by tedy asi bylo, to nějak namixovat. Mít pár vyhledávacích trháků, a pak čtenáře navnadit na ostatní články. No jo, ale kdo ze stálých čtenářů by chtěl mít z Tří koulí polo-bulvární plátek? Asi nikdo.

Jaké je ponaučení? Pište pro svou základnu čtenářů, a doufejte, že se bude dál rozšiřovat. Nejlepší způsob šíření je vyplňovat u komentářů webovou adresu, nebo pokud máte štěstí, nějaký čtenář – bloger vás přidá do oblíbených stránek (díky, SonnyQ a Chrizofilaxi ;-)) Pište pro lidi se jmény, ne pro masy bez tváře!

Druhý mPod - nová doména, spousta sněhu a EMO stajl

Od prvního mPodu už nějaký ten čas uplynul. Ve druhém díle jsme spolu s Humrem rozebrali strasti a problémy nás - tříkouláků. A především následující osud celých Třech koulích a padlo i několik slov o nové formě mPodu. Pokud máte jakékoliv připomínky, návrhy atd., nebojte se vyjádřit v diskuzi, hlavu vám určitě neutrhnem.

Dále můžete slyšet pár výkřiků o nové doméně. Už těď se v anketě můžete rozhodovat, zda je lepší adresa tri-koule.cz nebo trikoule.net. Neváhejte a hlasujte!

Znělka na začátku: Pain - Clouds Of Ecstasy (Bonus Track)

Znělka na konci: Huey Lewis - The Power Of Love 

Oprašování klasik: Freedom Fighters

Původně měl dnes vyjít nový mPod, ten se však nedostaví, jelikož jsme ho prostě nenatočili. Omlouváme se všem fandům a náhodným kolemjdoucím, kterým se náš podcast líbil, ale budou muset ještě chvíli vydržet. Možná během příštího týdne bychom to mohli sfouknout.

 

Špetka taktiky, mrazivá atmosféra a skvělá hudba Jesper Kyda. Freedom Fighters je zapadlá hvězda, na kterou si dnes málokdo vzpomene. Ale alespoň já si vzpomněl a natočil jsem pro vás krátký úvod do téhle bezesporu kvalitní hry.

 

Sice nejsem nejlepší řečník, ale doufám, že mé výsledné video se alespoň trochu povedlo :-). Především vám tím kompenzujeme absenci mPodu, tak si to užijte!

 

Povinná podívaná: Kontakt

Každý racionálně uvažující člověk si asi někdy kladl otázku, zda-li jsme ve vesmíru sami. Dle Drakovy rovnice by v naší galaxii mělo existovat přibližně 10 inteligentních civilizací. Jenže co má své přívržence, to má své odpůrce a tak se vedou neustálé debaty o tom jestli skutečně jsme jedinou formou života ve vesmíru či alespoň v naší galaxii.

Film Kontakt by nebyl ničím zvláštní, kdyby nevypadal tak skutečně. Pojednává totiž velice dobře o tom, jaké by to asi bylo, kdyby nás kontaktovala vzdálená civilizace.

Snímek velice věrně popisuje faktické dopady na lidi kolem nás - a co nejvíce - konflikty s církví a náboženství, které by objev jiné mimozemské civilizace ovlivnil nejvíce.

Příběh jako takový se odehrává někdy během devadesátých let za vlády Billa Clintona. Doktorka Arrowayová je specialistkou na poslouchání tzv. vesmírného ticha. Hodiny a hodiny tráví tím, že poslouchá zvuk vzduchoprázdna a čeká, až uslyší konečně první radiový signál.

A skutečně se ho dočká. Dočká se signálu, který k nám letěl 26 světelných let a který jsme původně vyslali my sami k nim.

Nicméně to je vše jen začátek a příběh se začně velice rychle rozjíždět. Po malém překvapení v podobě videa, které signál obsahuje, se zjistí, že každý snímek obsahuje data.

Několik odborníků stráví hodiny skládáním stránek k sobě - nakonec se to podaří a výsledkem je plán jak sestrojit mimozemský stroj o kterém vůbec nikdo neví co je jeho účelem.

Výsledkem je ohromný mezihvězdný transport fungující na principu červích děr (http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cerv%C3%AD_d%C3%ADra).

A tak tedy následuje cesta přímo za mimozemskou civilizací. Nicméně tím to nekončí a samotný závěr se odvíjí trochu jinak, než by si mnozí mysleli.

Hyde Park!

Pokud se aspoň občas kouknete na Českou televizi, jistě víte o změně na zpravodajské ČT24. Tou nejvíce znatelnou je asi Hyde Park, který se honosí titulem “nový” a “interaktivní” před názvem. Ovšem – splňuje to, co slibuje?

Hodně lidí si při sledování obdobných pořadů (tj. diskuzí nad určitým tématem) říkalo,že se neptají na podstatné věci, a právě v tomto je Hyde Park revoluční. Netušil jsem, že když myslí interaktivní, že budou tolik aktivní. Nicméně divákům se věnuje většina vysílacího času, což je tak akorát.

Po dvou dílech jsem se rozhodl dát jim nějakou zpětnou vazbu, přes formulář na jejich stránkách jsem jim tedy poslal připomínku. Do České televize jsem nepsal poprvé, očekával jsem tedy nějaký email ze support centra (nevím, jak se to tam oficiálně jmenuje, nicméně funkci to zastává stejnou) a čekal odpověď. O to více mě překvapilo, že mi odpověděla samotná moderátorka:

Nejprve můj email:

Dobrý den, váš nový pořad se mi líbí, akorát by to chtělo vychytat pár much. Když kamera umístěná na pravé straně míří moc doleva, lze tam zahlédnout jinou kameru, na konci pořadu toho bylo vidět ještě víc. Ideální by bylo, dát kameru více do středu, nebo s ní trochu přiblížit. Také bych nepřepínal zbytečně do studia, když je rozhovor s lidmi v terénu, protože tam se nic neděje v danou chvíli.

Chtělo by vylepšit čtení názorů diváků, jelikož moderátorka (kterou musím pochválit, zvládá to skvěle) se buďto musí naklánět, nebo na to evidentně špatně vidí. Zde bych doporučil, aby bylo čtecí zařízení (popřípadě televize, nevím jak to máte teď vyřešené) naproti ní, nebo by se mohly vzkazy,smsky a podobně číst rovnou z notebooku který má před sebou.

Jediným problémem jsou volající, kteří (například včera) se příliš rozpovídají, a Pavlína je musí utnout. Nebylo by špatné nastavit nějaký časový limit.

Doufám, že vám můj názor aspoň trochu pomohl, a Hyde Park se bude díl od dílu zlepšovat. S pozdravem Lukáš Trefný.

A zde je odpověď:

Vážený Lukáši,
Díky moc za Váš email a praktické návrhy:-). S tím čtením máte pravdu, to ještě řešíme a ladíme. Nad telefonáty se také zamyslíme.
A i o snímání a kamerách ještě vedeme debatu. Naprosto s Vámi souhlasím pokud jde o vstupy z terénu. Zkrátka Hyde Park je ve vývoji a názory diváků pečlivě pročítáme - a snažíme se zohlednit. Máme mnoho nápadů, takže věřím, že postupně se posuneme o kus dál.
Mějte se krásně.

Samozřejmě se objevilo ještě pár chybiček, které jsou však krátkodobého rázu, tudíž je nepovažuji za podstatné. Samotné živé vstupy se mi v prvních dvou dílech nezdály ideální, naštěstí na tom zapracovali a dnes už to bylo tak, jak bych si to představoval. Rychlé, stručné, jasná otázka.

V tomto případě vsadili převážně na internet, ptát se přes internet jde na Facebooku, Twitteru,nebo chatu. Já sám se koukám přes živé vysílání, a jsem hluboce přesvědčen, že nejsem sám. Příspěvky do diskuze jsou předem vybírány, nemusíme se tedy bát tvrdých urážek nebo rasismu.

Pokud vás tedy zajímá aktuální dění, aspoň jedno vysílání byste měli shlédnout. Zítřejší páteční díl bude jiného formátu, jelikož se bude točit okolo sportu, s jiným moderátorem. Pro ty, kteří by chtěli vidět pořad bez menších chyb, bych však doporučil ještě chvíli počkat, než “dozraje”.

Značky Technorati: Hyde Park,interaktivní,email,recenze

Povinná podívaná: Šestý smysl

A máme tu další díl našeho seriálu. Tentokrát se jukneme na mysteriozní snímek z roku 1999 – Šestý smysl. Oficiální texty slibují napínavý zážitek, při kterém oslňujuje herec s čelem vyšším než samo nebe – Bruce Willis, ukáže svůj oslňující výkon. A po zhlédnutí musím říci, že na tom něco bude.

 

Šestý smysl nás zavádí do neznámého města. Asi New York, ostatně jako v každém druhém snímku holywoodské produkce. Dětský psycholog Malcolm Crowe (kterého pochopitelně hraje Bruce) miluje nadevše svou práci. Když se hned na začátku k Malcolmovi do bytu vloupá jeho bývalý pacient, aby ho posléze postřelil, jeho život se protočí o třistašedesát stupňů. Coby dětský psycholog začne pomáhat malému Coleovi, který si zuby nehty střeží své malé tajemství a především se chová divně, skoro až odtažitě od okolního světa.

 

 

Další části zápletky nebudu vysvětlovat, jelikož nemám rád spoilery. Ať si každý divák odhalí příběh sám, jelikož je to kvůli výslednému zážitku a několika  momentům překvapení absolutně nejlepší způsob. Šestý smysl je vskutku geniální film, ale jeho geniálnost vám dojde až ve chvíli, kdy uvidíte samotný konec. V tu chvíli si začnete říkat “proč mi to jen nedošlo?” a přesně o tomhle to je – o překvapení. Tenhle film nepřekvapuje efekty za pár miliónů, ani rozmáchlýmy záběry, ale jen a jen svojí atmosférou, kterou dokáže navodit i v poněkud  omezených prostorách. Prakticky celý film působí takovým tím komorním dojmem – pár herců, několik místností a exteriérů. Důležité však je, že to všechno do sebe zapadá a pekelně dobře funguje, takže po dobrou třetinu filmu budete napnutí, jak napnutý triko.

 

Každý herec hraje svou roli skvěle, hlavně bych vyzdvihl výkon malého Haleye Joel Osmenta, který ve filmu ztvárnil chlapce, kolem kterého se děj neustále točí. Šestý smysl je vynikající film a ani tak příběhem, ale spíše propracovaností a všudypřítomnou promyšleností ukazuje, že se jedná o výjmečný film, který si klidně pusťte podruhé, jelikož spoustu souvislostí pochopíte až při závěrečných titulkách. Co z toho plyne? Pokud jste to neviděli, rozhodně si to sežeňte, stojí to za to!

Bájošok!

Tož koupil jsem si Bioshock na Steamu za pět “ojro. A od té doby jsem nahrál cirka 5 hodin, což je snad dost času na to, abych mohl hru nějak ohodnotit.

 

Bioshock vyšel v roce 2007 a způsobil nebývalý poprask. Magazíny udílely absolutní hodnocení a každý se mohl přetrhnout, aby tomu tu stovku, či desítku z deseti dal. Myslím si, že ta hra si to nezaslouží. Ne že by nebyla dobrá, je skvělá. Ne že by měla špatnou atmosféra a zasazení děje, všechno funguje více než dobře. Ale jednoduše proto, že je možná až moc jednoduchá. Udělit hře absolutní hodnocení, to si žádá opravdu onen punc dokonalosti a notnou dávku sebevědomí.

 

Souboje nejsou žádná výzva, a klidně bych uvěřil tomu, že celou hru můžete projít s francouzákem, coby první zbraní, co ve hře najdete. Lékárničky a mašiny na doplňování zdraví najdete na každém rohu a když vás přeci jen někdo skolí, objevíte se v nejbližší Vita-Chamber, což je jednoduše respawnovací místo, které se nachází poblíž plácku, kde jste spokojeně skonali. Za smrt nejste nijak penalizování. Vždyť by stačilo sebrat hráči pár dolárků a munice, jež je celkem vzácná a hráč by naprosto jinak přistupoval ke smrti.

 

 

Zasazení do podmořského města Rapture je více než atraktivní. Také děj točící se kolem látky Adam, jež přivedla celé město ke zkáze a bláznivého pošuka Ryana, který to všechno zosnoval a hlavně vybudoval Rapture, je velmi zajímavý a obsahuje mnoho zvratů a kulervoucích okamžiků. Stejně tak výtvarný styl Art Deko, s jehož pomocí vypadá Bioshock vskutku stylově. Co se příběhu a zasazení týče, lze jen chválit. Zdemolované podmořské město se nevidí každý den.

 

Přesto, ač Bioshock působí po hratelností stránce skvěle, se neubráním dojmu, že je to prostě moc jednoduché. Obrovský masomlejnek Big Daddy, který se potlouká stokami Rapture spolu s holčičkou sbírající Adam, nepředstavuje pro hráče žádnou výzvu. Když jsem koukal na trailery Bioshocku, přišlo mi, že porazit Big Daddyho nebude každodenní záležitost. Ale opak je pravdou, stačí pár zásobníku z Thompsonu, a dvoumetrové ocelové monstrum se kací k zemi.

 

Bioshock není špatná hra a s hodnocením pod 85 bych nešel. Jako hra za zhruba 150 Kč je to přímo výborné, ale ne každému je to košer. Osobně jsem zvědavý na dvojku, která vypadá docela divně, jelikož celou hru projdete v kůži jednoho Big Daddyho. No uvidíme, jestli to tu hru úplně zazdí, nebo to bude fajn.

 

Značky Technorati: bioshock,komentář,ohlédnutí

Silvestr mne nechává chladným

Ale přeci jen se neubráním nějakému tomu ohledu do loňského roku, vlastně jsem to shrnul už v mpodu, takže se budu opakovat. Jestli je nějaký náš čtenář hluchoněmý, vězte, že myslíme i na něj. Takže se podívejte na to videjko, které jsem narychlo spatlal ve Windows Live Movie Makeru.

Silvestr nijak bujaře neslavím. Dávám přednost pohodlí domova a nepokládám to za nijak extra výjmečný den. Jedno číslíčko poskočí a milióny lidí se mohou zbláznit. My nejsme takoví, máme svojí hlavu a nejdeme s davem. Asi proto jsou Tři koule tak jedinečný blog s trochu jinou koncepcí. A co bychom chtěli dokázat v následujícím roce?

• Dosáhnout návštěvy 100 a více návštěvníků denně
• Přesedlat na vlastní píseček (hosting a doménu)
• Používat Wordpress
• Pravidelně natáčet mpod
• Být šťastní a slavní

To by bylo všechno, co jsem chtěl říci. Oslavte si Silvestra a Nový rok po svém, je to vaše rozhodnutí, protože máte svojí hlavu. Nebo ne?