Teorie psaní mých recenzí

To, že recenzuji freewarové hry pro portál Freehry.cz už mnozí z vás vědí. Ne každý však ví, jak k samotnému psaní přistupuji.

Napsat recenzi není jen tak. Člověk si musí uvědomit, že píše kus kritického textu. Dále musí vědět pro koho to vůbec píše. Jinak bude vypadat recenze žehličky do ženského časopisu, jinak test televize do odbornějšího plátku.

Sám zastávám názor, že recenze by měla být hlavně objektivní. Vůbec se nebráním subjektivním pocitům a dojmům, jen v nich musíte najít jakýsi styčný bod, kterým uspokojí většinu hráčů. Je to hlavně o kompromisu, dneska nikoho nezajímá, jak jste byli vyjukaní u toho a toho, a proto tomu dáváte absolutní známku. Čtenáři chtějí čísla, technické údaje a odpovídající hodnocení. Když ho nedostanou – poplivou vás v diskusi. I na to si člověk časem zvykne a pár křiklounků se nezalekne.

Svoje recenze se snažím vždycky zabalit do něčeho líbivějšího než je strohý technický výpis. Dodat jim jiskru, trochu ze sebe samotného. Vždycky jsem měl totiž rád povídací recenze, nejlépe zapletené do jednoduchého příběhu. Ne vždycky je to to nálada, to uznávám. Jen je hezké si občas s něčím takovým dát trochu práce a dotáhnout svůj počin k dokonalosti.

Kapitolou samou o sobě jsou špatné hry. Na jejich účet by se dalo uštědřit tolik nadávek, ale i přesto je mám svým způsobem rád. Nikdo je nechce recenzovat, proto se vždycky tak dlouho válejí v plánovačích a čekají na toho, kdo se obětuje. Vůbec největší výhodou je to, jak se u psaní kritiky vyřádím. Pomluvy, posměšky, peprná přirovnání. U dobrých her něco takového stěží napíšete, u těch špatných je to denní chleba.

Největším limitem je pro mě šablonovitý systém recenzí na Freehrách, jehož se musí každý pisálek držet. Nesmíte opomenout napsat technické zpracování před výsledný verdikt a tak dále. Nikoho z toho neviním, protože je to tak akorát pro pohodlí samotného čtenáře. Přesto bych se rád rozmácnul a nějaké přednosti mezi jednotlivými úseky recenze nechal daleko za sebou.

Tak to vidíte – snažím se být recenzentem, který jede stylem “od hráče pro hráče” a vyvažovat pomyslnou misku vah. Jak moc se mi to daří, to už je na recenzentech jiného kalibru nebo klidně na vás.

Mass Effect 2 – Shepard na steroidech

 

O tom, že jsem si objednal sběratelku druhého Mass Effectu jsem psal už minule. Placka dorazila ke konci tohoto týdne a po zhruba devíti hodinách zapáleného hraní musím přiznat – sakra, je to skvělé.

A to i přes to, že mne první díl nezaujal. Ne, že by byl vysloveně špatný, jen si mne nezískal tím, čím oslovil ostatní hráče. Možná taky proto mi doposud leží nedohraný a zaprášený na poličce. Třeba se k němu v budoucnu s dobrými úmysly vrátím.

Oproti jemu je druhý Masový efekt okleštěný bratříček. Vývojáři z něj vyškrtaly hned několik RPG prvků a zaměřili se více na akci. Právem je druhý díl označován za ukecanou střílečku. A neškodí mu to, naopak si myslím, že je to krok k dobrému, byť si tímhle počinem pár zarytých fandů ztratil.

Co mě však na pokračování vesmírné odysey dostalo nejvíce, je příběh a především jeho podání – jedna vyhrocená situace za druhou, postupná gradace a scénáristická pera, jež létají po imaginárním papíře, jak zběsilá.

Dalším víceméně nepřehlédnutelným aspektem jsou ženštiny. Především ty, se kterými se na svých cestách setkáte. V prvním díle se sice vyskytovaly, ale ne každá měla výrazný dekolt a nebyla oblečena do upnutého plastového oblečku. Asi v Bioware zjistili, že jejich hry hrají hlavně chlapi :-). Bojovat po boku takových stvoření je zážitek, skoro až mám chuť položit zbraň a… však víme.

Mass Effect 2 je pro mě jeden z nejlepších zážítků tohoto roku. Ikdyž to už není čistokrevné RPG, stále vyniká ve všech myslitelných kategoriích. Bioware prostě umí, jen se jim musí chtít, aby to nedopadlo tak nemastně-neslaně jako v případě Dragon Age.

A teď mě omluvte, jdu s velitelem Shepardem zachraňovat galaxii.

Blogger Template Designer – omalovánky od Googlu

Máte blog na Bloggerovi a vždycky jste snili o tom, že na něj hodíte nějakou sexy šablonu, ale v nepřeberném množství jste se nevyznali? S horkou novinkou Blogger Template Designer už to nebude problém – stvoříte si šablonu vlastní. Rychle a jednoduše.

Google tuhle novinku představil teprve ve čtvrtek. Ještě sice není v ostrém provozu, ale zkusit jí můžete už dnes – zapomocí “laboratoře” Blogger in Draft. Tam se objevují rané verze novinek, které budou nasazeny do ostrého provozu klidně až za několik týdnů či měsíců. Není tedy od věci Blogger in Draft používat, alespoň tak máte přístup k nejnovějším věcem, které se teprve testují.

Jak se do Template Designeru dostat? Je to jednoduché, jen musíte mít účet na Bloggeru. Ze všeho nejdřív se přihlásíte na stránce http://draft.blogger.com/. Poté, co se nalogujete do administrace, klikněte na Rozvržení, pak na Návrhář Šablon. A jste tam.

Samotné používání je více jak jednoduché – zvolíte si několika základních šablon, které za pomocí všerůzných tahadýlek měníte k obrazu svému. Klidně zamícháte s celým rozvržením webu jako by to byl balíček karet. Změníte šířku webu nebo si zvolíte obrázek na pozadí.

Google přišel se svým designovým magičem právě včas. Skoro jsem až chtěl emigrovat na Wordpress, avšak nadále zůstávám věrný monopolu. Template Designer je prostě skvělý a snadno v něm vytvoříte moderní a svěží blog, na který je radost koukat.

Oprašování klasik: Stronghold

Do světa středověkých pánů a poddaných se koukneme v nejnovějším oprašování klasik. Trvalo mi to sice déle, než je zvykem, ale výsledek je jak doufám zdařilý.

Užijte si to ;). Nově i v HD rozlišení.

Sony nechce tučňáka na PS3

Herními internety probleskla zpráva, že Sony co nevidět vydá firmware, který zamezí nainstalování jiného operačního systému než je ten primární. Mnoho lidí na konzolích Playstation 3 používalo Linux, s nímž se z Playstationu hravě stal multimediální počítač. Tomu zanedlouho bude konec. Jenže proč?

Ze strany Sony je to poměrně jasné – nechtějí, aby lidé používali jejich konzoli k něčemu jinému než je hraní her a pouštění Blue-Ray filmů. Ale lidí, kteří si Playstation koupili s tím, že do něj nahrají Linux určitě není málo. Vždyť stačí zabrousit na Youtube a zadat “linux on ps3”, obratem vám to vyplivne stovky ne-li tisíce videí, zabývající se zprovozněním a ukázáním Linuxu na téhle konzoli.

Vyjímky nejsou ani státní zakázky. Například ta od americké armády, jež si objednala stovky Playstationů, aby je mezi sebou propijila a získala super-počítač. Myšlenka, že by vojáci na konzolích od Sony hráli hry, je zcestná.

Z víceúčelového využití se zase stává jen okrajové. Díky rozhodnutí Sony. Chystaný firmware sice nemusíte stahovat a loučit se s Linuxem, jenže tím přijdete o některé funkce. Počínaje nefunkčním Playstation Network a nemožností přehrát některé filmy konče. Nemluvě o tom, že i k uživatelům bez internetové přípojky se nejnovější aktualizace donese na nových hrách či čerstvě vydaných filmech.

Linuxáci, kteří až doposud na své konzoli svojí linuxovou distribuci vesele používali, mají dvě možnosti. Buď se Linuxu vzdají, nebo budou čekat na hack. Paradoxně tedy zbývá doufat, že přijde brzy.

Nabitý víkend aneb nenechte si ujít

Nikdy jsem si o sobě nemyslel, že bych byl dobrým novinkářem, ale o víkendu nás čekají hned dvě pecky, které vámi můžou pořádně zacloumat. Sice už to vyžvanily daleko větší a odhodlanější servery, ALE

Od soboty 10.4 můžete na trafikách mezi krabicemi levných DVD najít vynikající (českou) adventuru s uměleckým nádechem – Machinarium za úžasných 99 Kč. Věta “no, nekup to” je na místě. A jak tvrdil Eurogamer, tohle si koupí i piráti zalezlí ve svých kutloších, neustále sledující warez fora.

Machinarium bude prodáváno v klasickém papírovém obale, jak jsme všichni u levných DVD zvyklí. Na jednom disku bude jak Windows verze, tak i verze pro Mac. Součástí bude i vynikající soundtrack od Jakuba Dvorského.

Souběžně s Machinariem vychází i adventurka Samorost 2, taktéž od Amanity za poloviční cenu – 49 Kč.

Krom Machinaria a druhého Samorostu nesmím opomenout ani slevu v obchodě Gameleader. Mám úchylku to psát všude, takže – tento víkend (10 – 11.4) bude v tomto e-shopu padesátiprocentní sleva na sběratelskou edici hry Mass Effect 2 (plechová krabička, vázaná knížka s wallpapíry, making of DVD, nějaké ingame serepetičky), celková cena činí 699 Kč. Pro všechny milovníky sci-fi akcí je to nesmírně lákavá nabídka, která platí (!) pouze o víkendu.

Pokud o Mass Effectu 2 nevíte zhola nic, pusťe si alespoň trailer, který mi svým střihem, hudbou a celým svým pojetím učaroval.

Veselé Velikonoce

Half Life 2 – Resistance & Liberation

Na poli multiplayerových akcí se urodilo velice nadějné dílko. Přesněji modifikace do Half Life 2 – Resistance & Liberation, která se prezentuje jako realistická simulace druhé světové s tím správným “feelingem” válečné vřavy. Je to tedy další hra, jež z Gordona Freemana nenechává ani ten poslední prošedivělý vlas zasloužilého matfyzáka.

Aktuálně je na světě čtvrtá alfaverze z března minulého roku. Avšak není se čeho bát, jelikož práce na hře pořád probíhají. Až s podivem však musím říci, jak je rok stará verze vysoce hratelná.

Hráč si může vybrat mezi Spojenci a Osou. Každá frakce obsahuje čtyři herní třídy – kulometčík, granátník, voják se samopalem a rifleman. Všichni se utkávají na velice rozlehlých a do posledního detailu vykreslených mapách. Jednotlivé strany mají za úkol buď zaujímat stanovené pozice, nebo je naopak bránit.

Jak je v poslední době zvykem, hra sází na to taktiku. Na Banzai! útoky jako v Modern Warfare 2 rovnou zapomenťe. Podobně jako například v Insurgency je výhodné se plazit a skrývat se za každou zídkou, která vám stojí v cestě, protože smrt číhá takřka všude.

Na Resitance & Liberation se mi líbí několik menších featurek, jež přeci jen trochu pozměňují hratelnost. Tak například, když právě běžíte a stisknete klávesu pro plazení, váš herní avatar hodí mohutnou šipku do trávy, stejně jako je tu možnost převalovat se do stran. Při těžké palbě – k nezaplacení.

Ale to, co vám vyrazí dech nejdříve je grafika. Skutečně. Tolik nádherně zpracovaných scénerií, pečlivě vymodelovaných postav a s úchylnou přesností navržených zbraní, se jen tak nevidí. Natož ve čtvrté alfaverzi. V podání Resistance & Liberation je válku skutečně krásná.

Grafice skvěle sekunduje použitý zvuk a hudba. Militaristi zažijí nejeden orgasmus. Za ranního zpěvu ptáčků nejen že se pěkně válčí, ale člověk má neustálou touhu zastavit veškeré dění okolo a jen se kochat krajinou a poslouchat přírodu. Za audiovizuální zpracování má ode mne RnL tým deset z deseti.

Ale není všechno zlato co se třpytí a Resistance & Liberation má ještě dlouho cestu před sebou. Nutno dodat, že v aktuálním stádiu je hra plně hratelná bez sebemenších bugů a hraní prznících problémů. Tož vesele stahujte čtvrtou alfaverzi ;).

Torchlight – mocná rubačka

V nedávné době byla na Torchlight sleva na Steamu, jako fanoušek původního Diabla II jsem rychle hodil Torchlight do košíku a hurá platit. Vyplatilo se, ikdyž je to vlastně jen odlehčený remake původní rubačky od Blizzardů (zásadně neříkám RPG, byť tam pár náznaků bylo) v pěkné 3D grafice.

Jako v mnoha dalších hrách tohoto typu prolézáté potvorami prolezlé jeskyně, plníte questy, kupujete nové vybavení a měníte zbroj pokaždé, když z potvory vypadne něco o píď lepšího, než právě nosíte.

Torchlight se zásadně nesnaží být něčím originální. Poznáte to už z prvních obrázků – roztomilá pohádková grafiká alá WoWko, hratelnost a herní mechanismy obšlehnuté od druhého Diabla a klišovitý příběh, který si snad nezaslouží být nazýván příběhem. Přesto svůj původní idol vylepšuje a nutno dodat, že některé nápady nejsou vůbec špatné. Jako třeba:

váš mazlíček, který má vlastní inventář, umí bojovat a kdykoliv může jít do města prodat svůj inventář a vrátit se s měšcem pěnez. Neuvěřitelně to šetří čas a kdo hrál Diablo II, tak určitě ví, jak neustálý kolotoč dungeon – město dokáže člověku otrávit hraní

Když vaše postava zemře, můžete si vybrat způbob penalizování – buď se objevíte na tom samém místě, kde jste zemřeli a bude vám odebrána část zkušeností a pěnez, nebo se objevíte ve stejném patře dungeonu lehčí o pár zlaťáků a zkušeností, anebo se objevíte ve městě a zůstanete bez poskrvnky.

Luky a střelné zbraně nepotřebují náboje – nemusíte neustále kupovat munici a vracet se tak ve víru boje do města

I přes několik chyb a nedotažených věcí je Torchlight velice zábavnou rubačkou. O nic jiného tu vlastně nejde. A to, že to každý porovnává s “nesmrtelným” Diablem? S ničím jiným to porovnávat ani nelze, což svědčí o kvalitách tohoto titulu.

Jestli vám čekání na třetí modlu Diablo III nedá spát, zkuste loňský Torchlight. Rozhodně si budete chrochtat blahem, ikdyž si neustále budete říkat, že síťová hra by tomu dodala kýbl šťávy navíc.

Kupujte jedině na Steamu s podporou hromady achievementů a synchronizací uložených her – Steam Cloud.

Horečka dubnové noci

k můžete vidět, zase jsem trochu pozměnil look. Vlastně bych ten starý neměnil, ale byly problémy s formátováním textu, odstavce se blbě dělaly atd. Někdo by řekl, že je to maličkost, ale mě takové maličkosti nesmírně vytáčejí. Tudíž jsem nasadil tento vzhled alá Wordpress. Je poměrně laciné si hrát na něco, co nemáte, ale já jsem konečně jakž takž spokojen.

Krom nového měsíce tu máme taky Apríl. Dneska se na netu nedá věřit zkrátka ničemu. Větší magazíny si tropí šoufky ze čtenářů, které by mohly mezi sebou soutěžit v trapnosti. Avšak snaha se cení, osobně potěšil textový mód na Youtube (zkuste spustit video a v nastavení kliknout na TextP = funguje jen u několika videí) a SonnyQova recenze na Hovnocuc Simulátor 2010, jen těžko říct, jestli to je apríl, či není :-D.

Na závěr ještě přikládám dnešní diskusi z FB. Někdy je vážně hezké mít magory v přátelích :-D.