To, že recenzuji freewarové hry pro portál Freehry.cz už mnozí z vás vědí. Ne každý však ví, jak k samotnému psaní přistupuji.
Napsat recenzi není jen tak. Člověk si musí uvědomit, že píše kus kritického textu. Dále musí vědět pro koho to vůbec píše. Jinak bude vypadat recenze žehličky do ženského časopisu, jinak test televize do odbornějšího plátku.
Sám zastávám názor, že recenze by měla být hlavně objektivní. Vůbec se nebráním subjektivním pocitům a dojmům, jen v nich musíte najít jakýsi styčný bod, kterým uspokojí většinu hráčů. Je to hlavně o kompromisu, dneska nikoho nezajímá, jak jste byli vyjukaní u toho a toho, a proto tomu dáváte absolutní známku. Čtenáři chtějí čísla, technické údaje a odpovídající hodnocení. Když ho nedostanou – poplivou vás v diskusi. I na to si člověk časem zvykne a pár křiklounků se nezalekne.
Svoje recenze se snažím vždycky zabalit do něčeho líbivějšího než je strohý technický výpis. Dodat jim jiskru, trochu ze sebe samotného. Vždycky jsem měl totiž rád povídací recenze, nejlépe zapletené do jednoduchého příběhu. Ne vždycky je to to nálada, to uznávám. Jen je hezké si občas s něčím takovým dát trochu práce a dotáhnout svůj počin k dokonalosti.
Kapitolou samou o sobě jsou špatné hry. Na jejich účet by se dalo uštědřit tolik nadávek, ale i přesto je mám svým způsobem rád. Nikdo je nechce recenzovat, proto se vždycky tak dlouho válejí v plánovačích a čekají na toho, kdo se obětuje. Vůbec největší výhodou je to, jak se u psaní kritiky vyřádím. Pomluvy, posměšky, peprná přirovnání. U dobrých her něco takového stěží napíšete, u těch špatných je to denní chleba.
Největším limitem je pro mě šablonovitý systém recenzí na Freehrách, jehož se musí každý pisálek držet. Nesmíte opomenout napsat technické zpracování před výsledný verdikt a tak dále. Nikoho z toho neviním, protože je to tak akorát pro pohodlí samotného čtenáře. Přesto bych se rád rozmácnul a nějaké přednosti mezi jednotlivými úseky recenze nechal daleko za sebou.
Tak to vidíte – snažím se být recenzentem, který jede stylem “od hráče pro hráče” a vyvažovat pomyslnou misku vah. Jak moc se mi to daří, to už je na recenzentech jiného kalibru nebo klidně na vás.
Recenze na Freehrách mám rád, však jsem tam jeden čas psal také. Ale trochu jsem se zalekl, jak píšeš o tom, že čtenáři chtějí čísla a technické údaje. S tím naprosto nesouhlasím. Hodně často se setkávám s faktem, že recenzent mine laťku mezi popisem a recenzí. Já chci číst recenze, zajímá mě názor. O tom recenze je. Popis si najdu na stránkách či na eshopu.
OdpovědětVymazatJasně, co člověk to názor. Já sám jsem se do tohohle článku trochu zamotal :D. Úplně původně to měl být článek spíš o tom, v jakém rozpoložení se člověk musí nalézat, aby napsal dobrou recenzi. Spíš něco na způsob úvahy. Nakonec z toho vzešlo tohle, ale tím nechci říct, že bych si za svým názorem nestál. Možná jsem se (jen) špatně vyjádřil.
OdpovědětVymazatSvým způsobem čtenáři popis chtějí. Alespoň ti, co na FH chodí. Prolétnou očima hodnocení a to je asi tak všechno, jak mojí "práci" ocení. Naštěstí takový nejsou díkybohu všichni, někteří dokonce dovedou i pochválit.
Celé je to postavené na hlavu, v jedné části tvrdím, že čtenáři chtějí spíše popis a technické údaje, v té druhé zas, že raději píšu příběhové a pocitové recenze. Všechno se to navzájem vylučuje.
Já si z toho odnáším jedno - příště radši nepsat o něčem, v čem mám ještě teď guláš :-D. Jinak dík, že ses stal dalším čtenářem Třech koulí ;)
Co mám zkušenost já, tak speciálně na FH rozhoduje perex. Podle perexu a a obrázků se hráč rozhodne, zda hru stáhne. To je sice většina, ale samozřejmě tu jsou další, kteří tvůj text přečtou.
OdpovědětVymazatO tom kdo chce co se dá polemizovat donekonečna, já jen vím, že zde je spousta magazínů, které tak kvalitní nejsou. A to mě mrzí.