Vyplatí se jít na Avatar?

Před nedávnem jsem se vrátil z Pandory - světa překypujícího životem, tvrdostí, drsností a krásou. Výlet tam mi navždy zanechal tvrdé rány na srdci jelikož ten film se zakousne a nepustí.

O Avatarovi - nejnovějším počinu takřka geniálního Jamese Camerona bylo napsáno vlastně víc než je zdrávo. Ten film totiž není ničím tak zajímavý či revoluční. Je to od začátku do konce jen pohádka bez velkého překvapení... zato s vynikajicími efekty (ty jako revoluční označovat můžeme a právem), zvučnou hudbou Jamese Hornera a dechberoucí atmosférou.

Nebudu tu rozepisovat ani příběh, ani s jakým očekáváním jsem do kina přišel. Jisté však je, že jsem byl jako divák spokojen - nadměrně. Jenže tam, kde já vidím největší přednosti tohoto snímku, může zas někdo vidět největší slabiny.

• Film je nejvíce zajímavý světem, ve kterém se odehrává. Je to od základu vybudovaná nová planeta s bohatou faunou a flórou. Vše je umocněno dokonalou hudbou a výbornou vizuální stránkou za kterou stojí dostatečný rozpočet 200 milionů dolarů.

• Negativně naopak hodnotím příběh. Je plytký a bez výrazných obratů.

A pokud stojíte před otázkou zda-li si na Avatar zajít, zvažte fakta. Nedostanete hlubokomyslný příběh ani ve vás snímek nezanechá nějaká životní moudra. Prostě se za pár stovek svezete po tobogánu dobrodružství a zatraceně si to užijete... a možná si ten tobogán sjedete ještě jednou jako já.

Windows 7 – srdcová sedmička

Tak jsem se přeci jenom dočkal. K Vánocům jsem dostal opožďěný dárek – Windows 7 Home Premium. Až doposud jsem používal Windows Xp skoro 7 let. A to je zhruba doba, za kterou jsem u počítače jakž takž dospěl. Za těch sedm let jsem Xpéčka mnohokrát léčil, občas jsem je musel přeinstalovat a čas od času jsem je tiše proklínal. Všechno to jsou problémy, kterými si prošel každý uživatel PC, a ten kdo ne, ten asi nezná PC.

Ani rozporuplná Vista mne nepřesvědčila k přechodu a raději jsem zůstal věrný Windows Xp. To však neznamená, že Vista byl špatný OS, jen byl zcela jiný a člověk si na něj musel chvíli zvykat. Vždycky se totiž najdou intelektuálové, hnidopichové, kteří budou odsuzovat jakoukoliv změnu. Ikdyby ta změna přišla k nim domů a plivla jim do ksichtu, pořád budou dokola odrhávat své poznatky a zápisky. A pak to konečně přišlo. Znenádání kde se vzal, tu se vzal Windows 7. Nový Windows zdaleka není dokonalý, jen k tomu nemá tolik daleko. Je totiž nesmysl používat na novém počítači zastaralá Xpčka, když je tu daleko lepší a novější varianta.

Zatímco z vlastních zkušeností vím, že Xpčka mají tehdenci po delší době padat, vypínat ovladače grafické karty nebo si usmyslet, že vás potrápí novou chybovou hláškou, Windows 7 nepadá a je dokonalé svižný (aby jste si nemysleli – testováno na Release Candidate verzi, jelikož těžko to budu “zkoušet” na sotva den staré instalaci W7). Nový operační systém od pašáků z Redmondu je vskutku lidový, zatímco u starších Windows jste si museli zvykat vy na ně, Windows 7 je natolik uživatelsky přívětivý, že si zvykne on na vás (ač to zní dost absurdně).

Skutečnost je taková, že to jsou maličkosti, které tvoří téměř dokonalé novorozeně jménem Windows 7. Určitě se najde pár dívek a hochů, jenž je budou pomlouvat, ale ty ať si klidně zestárnou u téměř 9 let starých Xp.

Windows 7 JE bomba a jsem z nich nadšený.

Šťastný a veselý…svátek konzumu

Pokud pravidelně navštěvujete Novinky.cz, nejspíš vám neunikl článek o hrstce demonstrantů, kteří nejsou spokojeni s Vánoci. Nechápu je, a asi nikdy nepochopím. Pokud si někdo stěžuje, že se z Vánoc vytratilo “duchovno” a už jde jenom o dárky, je naprosto neinformovaný. Ježíš (za předpokladu že existoval) se totiž vůbecnenarodil v prosinci, takto si to upravili pohané, abyjim to sedělo snějakými rituály.

Z toho jasně vyplývá, že tento svátek v moderních dějinách je o dárcích, a “bytí spolu” (tuhle otřepanou frázi nemám rád). Najednou se 10 lidí zvedne a jde ven s cedulema, přestože nikoho evidentně jejich názor nezajímá. Nemám rád, když mi někdo něco cpe, ať už to jsou letáky ve schránce nebo něčí názor, jenž je naprosto mylný.

To, že se k nim nikdo nepřidal, také o něčem svědčí. Lidé jsou evidentně za tento svátek konzumu rádi,a mají ho nejspíš rádi. Můžete Vánoce nesnášet, můžete stát venku o Štědrém dnu s nápisem a megafonem jako největší ztroskotanci, ale to je všechno. Vánoce jsou skvělým svátkem, a drží se už docela dlouho.

Když už jsme u těch Vánoc, musím si rýpnout do Ježíška a tlusťocha v červeném. Naprosto nechápu smysl akce psát dopis Ježíškovi. Jako malý jsem k tomuto činu naštěstí nebyl ponoukán, a také mi nikdy nebylo řečeno, že dárky nosí Ježíšek – vždyť to je úplná blbost! Ještě víc nechápu malinké Amíky, kteří věří na tlusťocha s Coca Colou v ruce. To je už nehorázná demence nebo naivita, ještě k tomu leze komínem. Lidi bez krbu asi ostrouhaj ne? Nemluvě o tom, že jich je všude plno.

Dobrá válečná FPS? Co to je?

Tak vám řeknu, včera jsem dohrál přes dva roky starý Medal of Honor: Airborne. Nebyl to úplně špatný zážitek, ale člověk by raději viděl něco, co je originální. Hlavně proto, že druhá světová je dneska provařené téma. Kolikrát jsme se už vylodili v Normanii hm? Kolikrát jsme dobývali ty samá místa? Kolikrát jsme nakopali zadky náckům? Milionkrát. A stále nám to nestačí.

 

 

Co takhle kampaň za Němce? Vždyť by to byla sranda, pomyslná strana mince by se obrátila. Zatímco na přebalech válečných her vidíme samé nabroušené ksichtíky Američanů, Rusů či Britů, po Němcích jako by se zem slehla. Je sice nad slunce jasné, že hra by se zakazovala, kde mohla, ale za ten pocit neokoukanosti by to asi stálo. Coby fašistický voják se svastikou na rameni bychom čistili spojenecké tábory. A ke konci války, kdy němčouři byli oslabení, bychom zase zuby nehty bránili Berlín…

 

Každá druhá tříáčková válečná akce skončí tak, že dobudete určitá území, střihne se pár animaček a konec šmitec. Co takhle se vtělit na druhou stranu konfliktu a pokusit se naopak něco ubránit? Vždyť válečných akcí, kde se mělo něco bránit je pomálu. Vzpomeňme si na závěrečnou misi českého Vietcongu, pamatujete si, jak jste měli bránit tábor Nui Pek před náporem vietnamců? Neustálý příchod nepřátel, nedostupná letecká podpora a všudypřítomná bezmoc. Tahle mise se mi vryla do paměti, bylo to něco tak neskutečně emotivního, že to ani nelze popsat, to se musí zažít. Vždyť stačí tak málo!

 

Základem všeho je scénář. Nezáleží ani tak na tom, zda je obsáhlý, ale spíš na tom, zda bude hráče bavit jej pozorovat. Dnešní válečné FPSky z pravidla příběhu moc nepobraly nebo se snaží hrát na klišovité struny - “héj, rusáci na nás zautočili, pojďme jim nakopat prdel chlapi!”. Stavebním kamenem je příběh a alespoň trochu rozvinuté charaktery. FPSka nepotřebuje tunu dialogů ale spíš krátké rozhovory, která vás s postavami sblíží a vy budete se cítít, jako byste tam právě teďka byli. A to je sakra důležité, jelikož není nic horšího, než se nedostatečné sžítí s postavou a všechno pozorovat jakoby přes sklo.

 

Ale nejsou to jen trapné animačky, které ve střílečkách ihned odklepávám. Jsou to bohužel i tutoriály. Za dlouhou dobu jsem nenarazil na hru, jejíž tutoriál by mě pobavil. Člověk si až nechce přiznat, že vás každá hra učí něco nového. Povětšinou v prvních momentech titulu zkejsnete v nudném lágru, kde se jak blbci učíte chodit, rozhlížet se do několika stran a snažíte se prohodit granát obručí. Vždyť je to blbost. Nejdůležitější je udělat tutoriál zábavnou formou, která bude hráče bavit, protože existují hry, u kterých skončíte u tutoriálu, jelikož dál se prostě nedostanete.

 

Vždyť nápadů je habaděj, chce to prostě něco nového, neokoukaného. Jsem rád, že si to konečně vývojáři začínají uvědomovat a už to, že nový Medal of Honor nebude hnít v druhé světové, ale vypraví se do Afghánistánu svědčí o lepších zítřích. Takže snad se v roce 10 dočkáme FPSek, které nás budou bavit, které budou mít fajn příběh a vtáhnou nás do děje. Takže pro příště více originality a méně klišé!

Při tomhle článku jsem si trochu zaslintal nad Vietcongem, alespoň mám dalšího zástupce titulů, kterého si zopáknu při nostalgickém hraní. Někdy.

Šťastné a veselé, mastné a kyselé!

Tak nám ten rok zase utek´jako voda. Když se ohlédneme zpět, zjistíme, že rozhodně bylo o co stát. Celým technickým světem otřásl příchod Windows 7, dostali jsme kupu her, které byly vyvíjeny strašně dlouho, Mafie II byla opět odložena, nerdi se dočkali nového Star Treku, časopis Level byl zdražen na 250Kč a takhle bych mohl pokračovat. Vlastně tenhle celej rok byl jedna velká nekončící švanda, kterou byla radost pozorovat.

 

A tak bychom vám za Tři koule rádi popřáli veselé Vánoce a šťastný nový rok. Rok 2010 vypadá zájímavě, to ne že ne, ale když už jsme u toho, můžete si poslechnout tříkoulácký mpod, kde jsme to s Humrem trochu načali.

 

Takže mějte se a mejte se ;)

Přejí Tři koule

 

 

A tady máme naše PFko, stačí rozkliknout ;) – přiletí Ježíšek i k vám?

mpod - podcast od autorů blogu Tři koule

mPod je duševní nástupce starého podcastu, který jsem nahravál ještě pro můj starý osobní blog. Poněvadž jsem plně přesedlal na Tři koule, rozhodl jsem se, že by nebylo od věci tento podcast ponechat a dodat mu zcela jiný háv.

První mPod, jež spadá pod Tři koule je včetně hosta -Lukáše Trefného alias Humra, který taktéž píše pro Tři koule. V podcastu samotném jsme se zaměřili na takřka uplynulý rok 2009.

Pokud by někoho zaujala hudba, hrající v tomto díle mPodu:

úvodní znělka - The Prodigy - Breathe

koncová znělka - The Doors - The End

Album Klenot od Vypsané Fixy stahujte tady

Omlouváme se za potíže se stahováním a děkujeme Chrizofilaxovi za upozornění

Tajemství nenaraženého kulichu

Tak jsme se dočkali. Z nebe padá sníh, aby se následně na cestách a silnicích změnil v černou břečku. Jakmile teploty začaly klesat po nulu, člověk mohl narazit na několik poměrně odstrašujících exemplářů. Bezďáci, co zmůžou ve mžiku vyprázdnit na pohled plný autobus, dědouškové s natáhnutou beranicí a poklepávající hůlkou a nesmíme opomenout ani sebevědomé paničky, které se akorát tak zmůžou nadávat na dnešní mládež a samozřejmě na ten velký, hnusný svět plný diletantů a úchyláků.

Seznam těch nejmocnějších na světe ještě zdaleka není u konce. Ti, kteří budí respekt i v těch nejzarytějších “respect nigga fellaz, jou” jsou mezi námi v poměrně hojném počtu. Vyskytují se především poblíž zastávek a veřejných prostranstvích. Poznávacím znakem je nedokonale nasazený kulich. Problém je v tom, že onen “nakažený” si čepici jednoduše narazí na svojí palici a další okolnosti neřeší – to, že kulich nemá úplně nasazený a natažený je mu jedno, stejně jako to, že vypadá jak debil. Výsledkem toho všeho je čepice naražená na malou část hlavy, zatímco zbytek visí ztopořený nahoře.

Jelikož dnešní lidé mají ve zvyku hledat kompromitující materiál takřka všude, neodpustím si jednu maličkou úvahu. Co když v prostoru, který je vyplněn vakuem přenáší/převáží zakázané látky? Nebo si tam rovnou pěstují konopí hezky v teploučku a vždy po ruce?! Otázkou zůstává, co tito lidé zkoumají na našem světě? Jedná se o velvyslance z mimozemské planety? Je to ztělesněný Aštar Šeran?

Několik zásad pro seriózní blog

Na internetu se válí spousta odpadu v podobě blogů,jejichž kvalita se pohybuje okolo obsahu fekálních vozů.  Pokusím se napsat co nejvíce zásad pro vedení dobrého blogu,na který se budou návštěvníci rádi vracet.

 

1. Vzhled

Pokud budete mít na pozadí variaci zářivých barev a velká růžová srdíčka která blikají na černém pozadí, rozhodně nikoho nezaujmete. Design v takovém případě lidi přímo odrazuje, a to správně není, že?

Lepší bude nějaký decentní vzhled, který nejlépe skloubí odstíny několika nebo jen jedné barvy (například Tři koule). Zaručíte tím i to, že se text bude dobře číst i za slabšího osvětlení.

2. Vykrádání textů

Není dobrá vizitka, když zkopírujete z Wikipedie článek týdne i s odkazy a  budete vydávat za svůj. Takový článek je třeba informačně zajímavý, ale už je někde jinde. Kopírování článku je nemorální, dělají to jen idioti. Inteligentní lidé na článek odkážou.

3. Nerecyklovatelný obsah

Radek Hulán kdysi na svém blogu psal (nebo to byl twitter?), že půl roku starý článek lze vydat znovu, protože návštěvníci jsou buďto dementní že to nepoznají, a nebo blog navštěvují kratší dobu než je zmíněná lhůta.

Něco takového je samozřejmě naprostá hovadina, protože hodně čtenářů si pročítá starší články. Tento způsob lze aplikovat pouze v případě, že jste daný článek napsali na svůj jiný blog.

4. Forma a obsah

Tato zásada se řadí jako nejdůležitější, obsah a forma spolu úzce souvisí a bez nich se blog propadá do odpadní roury rychleji než světlo. Začneme tedy obsahem. Nejspíš nikoho nebude zajímat, že jste si ráno zapomněli klíče doma, a museli čekat před domem hodinu a padesát minut, pokud to nebude souviset s článkem. Postavit článek na tom skoro nejde, obsahoval by totiž jen pár vět.

 

Když už máte vybrané nějaké zajímavé téma, o kterém toho na českém internetu je poměrně málo, musíte ho taky nějakým slušným způsobem podat. Pro takový účel je nejlepší spisovná čeština. Nikdo nemá zájem o EMO style, popřípadě kecy tvrďáků nahrazující písmena jinými (nejčastěji w za v).

5. Aspoň jedno pravidlo z “kodexu”

Můj soukromý názor je, že by se měla dodržovat jakási pravidla. Jedním z nich praví, že blog by neměl vydělávat z reklamy. Netýká se to blogů, které mají reklamu zabudovanou a stejně jim z toho nic nepřijde. Vezmeme si na paškál třeba takové MyEgo – v době psaní tohoto článku má na hlavní stránce dva velké bannery s reklamou od Googlu, a malý banner na Banán.cz. K reklamě nemají daleko PR články, které jsou hojně využívány například u PVogla. Takovíto lidé jsou natolik blbí, že si musí vydělávat tímto způsobem. Hosting v této době rozhodně pokryje jedna sociální dávka, a zbude ještě na pár set rohlíků s Gothajem.

Závěrem

Pokud se těchto několika jednoduchých pravidel budete držet zuby nehty, váš blog se stává potenciálně navštěvovaným, a navíc má všechny předpoklady aby se mohl stát Webem 4.0, jenž odstartoval zároveň s tímto blogem, a to už je pořádný důvod k oslavám!

Medieval II: Total War - čeština

Mnozí z vás si na Steamu koupili vynikající strategii Medieval II: Total War během akční slevy za 2.50€. Ačkoliv se jedná o strategii, tak titul obsahuje nesčetné množství textů a pouček, přičem žjejich pochopení je takřka nezbytné. Mnozí lidé si lámají hlavu nad instalací češtiny, která by věčné otázky a nepochopení vymazala z povrchu zemského. Pojďme se tedy podívat, jak na to.

Nejprve si stáhněte soubor s češtinou:

Archiv rozbalte do složky Packs, kde se nachází hra, primárně je to: C:\Program Files\Steam\steamapps\common\medieval ii total war\packs.

Původní soubor překopírujte novým, staženým souborem a můžete spustit hru s aplikovanou češtinou.

Čeština je kompletní, překládá všechny texty ve hře včetně načítacích obrazovek.

Zabedněnci v Microsoftu konečně prozřeli

 

A je to tu zase. Vánoční svátky se nebezpečně blíží a člověk už pozoruje ten rozruch, který se kolem toho vždycky nadělá. V televizi běží reklamy na “výhodné půjčky”, noviny zběsile informují o lednové zvyšování cen a Steam nás bombarduje slevami, že si připadám jak důchodce v obchoďáku s letákem zlevněného zboží.

 

A to vůbec to není na škodu, na dlouhé zimní večery, o kterých každý recenzent básní, jsem si pořídil Star Wars: Knights of the Old Republic (aspirant na hru s nejdelším názvem?!) přes Steam a nemohu si to vynachválit. Husarský kousek a zároveň velká díra do světa, kterou Bioware s tímhle akčně-ukecaným RPG udělali, akorát se mi zdá, že na konceptu na kterém stojí KOTOR, staví i další tituly z dílny Bioware a neustále si přihřívají svojí polívčičku, teda kromě Mass Effectu, což byla spíše akční hra než plnokrevné RPG.

 

Microsoft tenhle týden nepřišel zkrátka, protože se KONEČNĚ zaměřil na PC jako na herní platformu bez zbytečných otázek: “Vy chcete hrát na PC hry? Máte přece Minesweepera!”. Výsledkem toho všeho má být služba Games on Demand for Windows, aneb další službička s naprosto imbecilním názvem, předchozí “služba” Games for Windows alespoň šla vyslovit a nemuseli jste si u toho zpřelámat jazyk.

 

Podle všeho se má jednat o online-distribuční síť, kde Microsoft hodlá prodávat hry a podobně jako konzolový projekt Xbox Live se stát hlavním hráčem na trhu, avšak tentokrát pro PCčkoidní hráče. Uvidíme, jak se s tím Microsoft popere, první tituly v jeho obchodě zastanou: Resident Evil 5, Red Faction: Guerilla, Batlestations: Pacific a provařená indie záležitost World of Goo. Na internetový obchod Microsoftu jsem velmi zvědav, ale nemám důvod opouštět teplé místečko user-friendly Steamu.

 

 

Jak jste si mohli povšimnout, upravil jsem logo a vylepšil ho zimním motivem, který bohužel není aktuální, jelikož jsme se nedočkali ani rozježděné břečky, jež každoročně hizdí ulice. Až do Nového roku by měly na Třech koulích vycházet články s relativivní pravidelností a možná, že se dočkáte i slibované videorecenze na Colin Mcrae Rally 2.0 :P.

Zombie – potvora s motorovou výdrží

Nepřijde vám nudné, že do každého druhého béčkového “trháku” strkají oživlé mrtvoly,  zkrátka něco na tenhle způsob? Kde se vůbec objevila touha po oživlých mrtvolách a zombie-like filmech, hrách a literatuře? ! Vlastně je s těmahle potvorama docela sranda, jenom se to musí umět. Samotné podstrkávání a nastrkávání zombií kdekoli se to jen hodí, působí nuceně. Prostě mi to přijde, jako vystřižené z následujícího dialogu:

Režisér: Je tam dost akčních scén?

Scénarista: Jasně, film hýří výbuchy, akčními scénami, ale i trochou romantiky. Divák se nebude nudit.

Režisér: A co zombie? Lidé zombie milují!

Scénarista: Myslíte? To žádá zásahy do scénáře!

Režisér: Nevadí! Budou to dobře utracené peníze.

Scénarista: Když myslíte…

 

 

Samotná historie  zombíků je mnohem hlubší. Vlastně se může jednat o strašáky jako Hejkal, Bludičky a další. To, že se nemrtví se nejraději shlukují na hřbitově, to ví každé malé děcko. V českých pověstech se nejčastěji objevují v podobě duchů a přeludů. Ve voodoo kultuře pojem “zombie” znamená zdrogovanou osobu, slepě vykonávájící příkazy svého pána.

 

V současnosti se s těmito mazlíčky nejčastěji setkáváme ve filmech. Coby zástup kulhajících, plazících a slintajících je zná snad každý. Přidejte prostředí obchoďáku po zavíračce a výkřiky typu: “Brains” repetivně opakované každou půlminutu. Dostanete skvělé zázemí pro vaše “umělecké” úmysly a sklony. Tihle více či méně ostřílení mamlasové, se probojovali až do světa her. No řekněte, ve které hře zombíci NEbyli? Těch her je určitě dost, už ve starém Wolfovi si odbyli svojí pseudo 3D premiéru. Nejvíce poprasku samozřejmě způsobilo Left 4 Dead, které na likvidování nemrtvých sráčů postavilo celou hru. A to jsou příklady “TĚCH DOBRÝCH”…

 

 

Snad každému se vybaví scéna z nějakého béčkového filmu, kde každý řve jak o život, jen kvůli tomu, aby unikl zástupu pochodujících zombií a nenakazil se pochybným virem. Výkřiky, hraní si na hrdiny a scény, u kterých se máte bát. Zástup dnes už mrtvých zombie filmů je snad za námi, dnes se objevují jen nahodile, pokud se tedy nejedná o zaběhlé série typu Resident Evil a dalších zaběhlých pýčovin. Když se nejedná o komedii, většinou se film, u kterého se “máte bát” transformuje do komedie, ve které cáká kečup po hektolitrech a vřískot herců je umělý, jako polívka od Maggi.

 

Přičemž se objevují i náznaky toho, že dělat filmy se zombie tématikou jde a nemusíte se nutně dopustit ošklivého klišé. Ikdyž všechno je sporné, protože určitého klišé se dopustíte už ve chvíli, kdy do své knihy/filmu/hry zombíky vložíte. Ukázkou, že když se chce, tak to jde budiž novinkový film Zombieland, který na tlejícím masu postavil celou zápletku. Co se týče her, rozhodně stojí za zmínku Left 4 Dead (recenzi si přečtětě u Chrizofilaxe) nebo poloamatérský počin Killing Floor.

 

 

Zombie jsou miláčkové nebo zatracenci. Jejich použití kdekoli je jako bruslení na tenkém ledě. Když se podaří, může to být sranda. Když se nedaří, je to jen jedno béčko za druhým s trapnou tématikou.

Zbijte mě – nedohrávám hry!

Cože?! Jak to? Co to má znamenat…jak si vůbec někdo může tohle dovolit? Jednoduše a prostě.

Myslím si, že je všeobecným trendem a dobrým mravem, hru dohrát až do samotného konce. Já jich však dohrál jen několik. Proč hrát něco, co mě nebaví, zasekl jsem se, nebo mě to frustruje? Nemám důvod, hru vypínám, v horších případech odinstaluji.

Jeden příklad za všechny: v červenci jsem si koupil prvního Stalkera. Hratelnost skvělá, český dabing místy srandovní (“Tohle je tvoje pédéáčko…” hlasem kuřáka po 50ti letech) atmosféra proslule hutná. Po několika hodinách mého pomalého hraní se dostávám do podzemí, kde jsem doslova posranej strachy. Zvlášť když narážím na Controlora,  naprosto nevím, co mám dělat. Zkrátím to – z toho podzemí jsem se dostal, ale pak jsem se zasekl při získávání dokumentů, a od té doby jsem to nehrál.

Někteří mohou namítat, že u ne zrovna legálních her je to celkem normální, nicméně já toto praktikuji zcela běžně i u těch koupených. Proč bych se měl u nějaké hry trápit, a dohrát jí jen proto, abych si ji následně mohl přidat na Databázi her? Hru hraju, dokud mě baví. Pokud mne přestane bavit, zahraju si něco jiného, nebo se věnuji jiné aktivitě. Hraní her nemá žádný smysl, pokud se vám u nich chce řvát “Já už nechci! Prosím, ať už je konec”,  je nejvyšší čas prozřít a s klidným svědomím hru vypnout.

Silverlight

Pro současné vývojáře pod .NETem asi není novinkou WPF. Přeci jen je tu s námi už tři roky. Ještě více než o WPF je však ale slyšet o jeho webové variantě - Silverlightu.

Silverlightu je současný konkurent Flashe. Jde vynikajicí implementaci XAML prostředí a .NET knihoven do webového prohlížeče a funguje to úžasně. Ačkoliv několik tisíc programátorů na světě už v Silverlightu dělá od nějaké jedničky. Já udělal první projekt teprve dnes a sice ve verzi 3 pomocí Expression Blend. Mno a vypadá to úžasně :)

Výsledek můžete spatřit tady.

Povinná podívaná: Fight club

Film vypráví příběh úředníka Jacka (Jack si jen říká, ve filmu má roli vypravěče), jenž vede spokojený život, trpí však chronickou nespavostí. Nejdříve začne chodit do terapeutických skupin, což mu pomáhá. Tam pak začne chodit Marla, musí vymyslet jiný způsob. Začne jezdit na služební cesty, kde si povídá s “přátely na jedno použití” v letadle. Takto potká Tylera.

Toho se rozhodne kontaktovat, poté co mu někdo vyhodil byt do povětří. Ten ho ubytuje, pokud se spolu poperou. Takto vznikl Klub rváčů, který se rozroste do velkých rozměrů, a má velké plány.

Muži kteří do něj přijdou, se nejen vypracují, ale dostanou i krycí jména pro pořádání menších výtržností. Jack s Tylerem si vybudují vlastní armádu, kterou můžou použít jakkoliv.

Poté, co se Jack dozví, že chystají odpálit všechny obchodní budovy ve městě, snaží se najít Tylera který zmizel. Čeká ho jedno šokující odhalení, jež mu pořádně zamotá hlavu, zároveň ale do filmu přivede několik nelogických momentů.

  V hlavní roli je zde vynikající Brad Pitt, u kterého jsem si po zhlédnutí Troji nebo Pan a Paní Smithovi myslel, že je to herec špatný. Skoro celý film jsem si myslel, že je to jen o mlácení se několika spocených chlapů. Nad závěrem jsem však musel dlouho přemýšlet, pro mě byl totiž naprosto nečekaný. Fight Club je mistrovské dílo od Finchera (Sedm, Podivný případ Benjamina Buttona), a je zajímavé zamyslet se nad tím, kde byste byli vy – budovali byste svojí dokonalou IKEA kuchyň, nebo byste se stali neohroženým anarchistou?

Modern Warfare 2 - nestřílejte, vždyť jsou tu lidé!

Dokola. Neustále dokonala. Denodenně čtu nebo vidím něco, co se týče Modern Warfare 2. Proč? Proboha proč? Nezpůsobila tahle hra už dost poprasku? Nejenže se na každé herní sajtě rozebírá teroristická scéna, která údajně může ovlivnit svět, ale ještě se herní weby doslova vychloubají počtem prodaných kusů téhle hry. Dostávají za to zaplaceno? Ne (teda, nejspíš). Tak proč to ksakru dělaj?

Na předchozí otázku vám neodpovím, nevím odpověď. Ale můžu se pokusit nahlédnout do nitra tohohle zmatku. Hlavním stavebním kamenem toho všeho je kontroverzní obsah. Scéna na letišti, kde teroristé postřílí pasažéry a vy máte na výběr, zda se zapojit do střílení, nebo jen přihlížet. Jakmile první informace (a videa) unikly na internet, rozhostilo se peklo. Rozhořčení lidé spammovali diskuze a hromadně rušili předobjednávky. Myslím si, že je to přehnané, vždyť je to jen střílení do virtuálních paňáků. Infinity Ward chtějí být kontrovezní, vyžívají se v tom a doufají, že jim to udělá reklamu, protože špatná reklama je taky reklama.

Když byste točili film a narvali do něj milostnou scénu, kde byl nejdejbože vidět pohlavní úd déle než 5s, stali byste se kontroverzními. Ani byste se nenadáli a na váš snímek by se lepily nálepky typu “porno”atd. Takové myšlení je naivní a k ničemu nevede. Celá tahle kauza je uměle vyvolaná a už od počátku byl její cíl “šokovat” primitivní lidi.

Nové Call of Duty požírá samo sebe, je vyšťavené na doraz. Hratelnostní nedostatky tvůrci zakrývají tunou amerických vlajek, stupidních keců a scénami, které se snaží šokovat a očividně se jim to daří. Co bude příště? Milostná scéna? Nechme se překvapit, tvůrci z Infinity Ward nám neservírují další nastavovanou kaši a nebudeme muset čekat ani moc dlouho.

Povinná podívaná: Pink Floyd: The Wall

Články spadající pod titulek “Povinná podívaná”, se budou zabývat filmy, které nás něčím zaujaly, nebo byly doslova kulervoucí (v překladu: must see!). Všechny tyhle aspekty platí o dnešním filmu, který odstartuje tento “seriál” na Třech koulích.

 

Poslední dobou jsem se zaposlouchal do kapely Pink Floyd. Jelikož moje nejoblíbenější album je The Wall, řek´jsem si, proč se nepodívat na stejnojmenný film z roku 1982. V osmdesátých letech, kdy bylo IN oblékat se do hadrů připomínajících vesmírné kombinézy a vrcholem techniky byl diskokazeťák na rameno, přišli Pink Floydi s nadčasovou hudbou. A nadčasovým filmem. Ačkoliv se nejedná o nic menšího, než o videoklip s devadesátiminutovou stopáží.

 

 

Kdo hudbu Pink Floyd slyšel, jistě mi dá za pravdu, že není úplně normální. Nezní stejně jako milion dalších, odlišuje se. Nebudu to dramatizovat a protahovat, Pink Floyd: The Wall je skvělé dílo a ten nejlepší videoklip, který byl kdy natočen. Každý, ale opravdu každičký tón, hlas, či zvuk zapadá do výsledného obrazu.

 

Pokud vám přijde Pink Floydí hudba divná, potáhne se s vámi tenhle pocit celým film. Tahle skupina ráda experimentuje, míchá animaci s hraným filmem a vše nezapomíná doplňovat prostřihy z různých časových úseků. To ani nemusím zmiňovat dokonalou obrazovou stránku, která je vyvedena k dokonalosti a je nesmírně originální. Až zazní refrén “We don´t need no education” ze skladby Another Brick in The Wall, budete vědět, o čem byla řeč.

 

 

Skvělá kombinace obrazu a zvuku. Nesmírně originální a chytlavé. Je jedno, že Pink Floyd neposloucháte, tohle se bude líbit každému, stejně jako pravdivé a mnohdy depresivní texty.

Recenze Floating Islands Game

Recenze byla původně napsána pro server Freehry.cz, z jistých důvodů tam však nemůže být vydána, proto ji dávám na blog. Autorem je Arvi “Hempuli” Teikari, o kterém byl nedávno článek na Hrej.cz

Vaše herní já coby malý panáček se zeleným svetrem se bude prohánět po třech světech, několika planetách, a co je hlavní – desítkách levelů. Žádná nudná hopsačka, na to zapomeňte. Postava se bude řídit pravidlem „pokud mi nic nepřekáží v cestě, jdu tam“ Za překážku nepovažuje ani konec planety, klidně skočí dolů. Cílem tedy je ho dostat ke zlaté hvězdě, kterou musí sebrat, a poté k vlajce. Při kontaktu s ní je úkol na dané zemičce ukončen a považován za splněný.

„A takhle se to hraje celou hru“. To taky není pravda. Způsobů, jak dostat panáčka i se sebranou hvězdou do cíle, je opravdu přehršle. Mechanismy se střídají jeden za druhým, a nic tu není okoukané. To je samozřejmě jednoznačné plus, hratelnost se díky této vlastnosti hodně zvyšuje.

Hudba v této hře je kapitola sama pro sebe. Její pozice by se dala přirovnat k hudbě ve World of Goo. Tím myslím, že skvěle doplňuje atmosféru, nenudí, a liší se na planetkách dle jejich vzezření. Vznikala pod rukama Johana Hargnea, koncovou píseň stvořil Noby. Škoda, že ke hře není přibalen soundtrack. Co se týče grafiky, není nic moc co dodat – je to 2D plošinovka, a není úplně „vyhlazená“ takže nějaké ostré rohy na rovné čáře jsou samozřejmostí.

Na závěr malé shrnutí: hratelnost je dobrá (tím nemyslím průměrná), hudba je skvělá, grafika nadprůměrná. Co tomu chybí? Zábava to určitě je, občas však chvíli trvá, než vám dojde jak to udělat. Nebo nemáte čas upravit věci tak jak byste potřebovali, pokud je zelená na semaforu, chlápek v zeleném už jde. Chcete-li se zabavit, je tato hra pro vás stvořená.

Hrej.cz – prázdný aktivační email

Server Hrej.cz se v současné době otřásá pod náporem kritiky. Každý kdo může, si do něj prostě rýpne (ani my jsme neodolali v nedávném článku). A tak se stalo, že tento web (dá-li se to tak ještě nazývat) zastává roli otloukánka, který je odevšad popichován. Na druhou stranu si za to lidi z Levelu mohou sami, proč proboha nasazují novou podobu webu, když ještě není všechno hotové a dodělané?

 

Ačkoliv tenhle článek může vypadat jako píchání do vosího hnízda, spíše by to mělo vyznět jako dloubání do tlejícího masa. Co je na Hrej.cz opravdu fatální, je registrace, která stojí jednoduše za vyližprdel, teda nestála by, pokud by fungovala. V registračním formuláři vyplníte email a heslo, načež vám má přijít aktivační mail. Ten sice příjde, ale je úplně prázdný! Níže přikladám několik fotek, aby mi věřil i něvěřící Tomáš.

 

 

Aktivační mail jsem si nechával posílat víckrát, avšak stejný výsledek – nic

 

 

Chtěl jsem napsat do Hrej, nicméně v kontaktech nemají osobu, na kterou se mám obracet při technických potížích. Postnul jsem mail Petrovi Poláčkovi, ten mi ale neodpověděl.

Insurgency – hrajeme si na vojáky

Krčíte se v rozvalinách pouštního městečka. V rukou třímáte podomácku ubastlený Kalašnikov, který je starší než vy. Najednou se zvedne oblak prachu. Pažbu si přitisknete více k rameni. Z oblaku vybíhá voják s americkou vlajkou na rameni. Zadržíte dech. A rozklepanou rukou zmáčknete kohoutek zbraně. Američan s rachotem střelby padá k zemi. Začnou se ozývat nesrozumitelné pokřiky. U vašich nohou přistává granát. Už je pozdě, tahle bitva je pro vás prohraná.





Trocha historie nikoho nezabije

Když v roce 1998 vyšel první Half Life, nikdo nemohl tušit, že se tahle hra setká s tak košatou komunitou. Fanoušci se stále činí a i dnes vycházejí modifikace na tuto téměř 12 let starou hru. No a když v roce 2004 vyšel Half Life 2, situace se opakovala, nicméně zmohutnila a dosáhla monstrózních rozměrů. Není se čemu divit, protože herní modeři dostanou od druhého “polovičního života” vše potřebné, ať už jsou to profesionální editory nebo nekonečné možnosti Source enginu.




Vo co tam jako de?

Samotný mod Insurgency (někdy se ještě udává podtitul Modern Infantry Combat) překopává původní hru na bojový simulátor války na Blízkém východě. Vstoupíte do konfliktu mezi americkými mariňáky a povstalci, přičemž teroristé brání strategické body a američané je musí naopak obsazovat a dobývat. Hratelnost není žádný máslo, stačí vystrčit šišku špatným směrem, a nepřítel vám to do ní našije, co hrdlo ráčí. Tak jako v každé jiné hře, co si alespoň hraje na realismus, tu platí jedno šikovné pravidlo: jedna kulka = smrt.

Rychle hoši, v Lidlu jsou brutální slevy!

A protože pro všeho platí– čím víc lidí, tím větší sranda, Insurgency nijak nezaostává, jelikož se jedná o multiplayerový mod. Obě dvě strany, jak už US Marines nebo Iraq Insurgens jsou rozděleny na několik herních classes – rifleman (netřeba vysvětlovat), militant, neboli voják, který zastupuje velitele a může rozdávat rozkazy ( u US Marines pojmenován jednoduše Sergeant), dále je tu support, to jest voják s těžkým kulometem, jenž zastává palebnou podporu a sniper. Oba dva znepřátelené tábory disponují vojáky s brokovnicemi, kteří se na dálku moc neuplatní. Teroristé ještě vlastní vojáky s RPG-7, americká odpověď na tuto třídu je granátometčík. Uffff, to byl fakt vyčerpávající popis.

“Fuj, vodtáhnetě ty vopilce na záchytku”

Šnečku, šnečku vystrč růžky


Konečně se dostávám k tomu, jak se to vlastně hraje. Autoři se snažili o to, aby se tu především myslelo a taktizovalo. Po dlouholetém vývoji této modifikace se jim to určitě povedlo. Insurgency vás nutí k tomu, abyste se pohybovali pomalu a obezřetně. Pohyb po širokých bulvárech a prostranstvích je předem vyloučen, jediná bezpečná cesta je od krytu, ke krytu. Taktéž spolupráce v týmu hraje prim, přestože na každém serveru najdeme namixováno mnoho národů. Pravou krásu této hry pochopíte až se budete plazit nepřátelskými liniemi a okolo vás budou svištit kulky (doplněno opravdu pěknými efekty). Stejně jako v reálu se neubráníte hře na kořist a lovce, protože není nic lepšího než vyčkávat, než nepřítel vystrčí zadnici z úkrytu, abyste mu jí mohli hezky prohnat.

Darovanému koni na zuby nehleď

Několik žvástů závěrem

Insurgency je chytlavá a zábavně realistická multiplayerová akce. Setkáte se zde s opravdu vyváženými stranami se zcela odlišným přístupem k boji. Tak jako u každé multiplayerovky, i tady nesmí chybět rozsáhlá komunita hráčů a herních serverů, to naštěstí Insurgency nechybí, stejně jako velké množství kvalitních map. Je těžké uvěřit, že je to vlastně jenom modifikace a ne plnohodnotná hra, kterou tvořil profi tým, nikoliv banda nadšenců. Pokud nemáte co dělat nebo se jen tak poflakujte, určitě tenhle mod zkuste, vždyť je to zadarmo!



Modifikaci Insurgency stahujte na Steamu



K hraní potřebuje hru, která využívá Source engine (Hl2+, CS:S atd.)

Ubuntu 9.10 z pohledu uživatele

Jak jistě víte, před nedávnem jsme měli sklizeň operačních systémů. Za Windows to byly Sedmičky, za Mac OS X Snow Leopard a za Linux se tradičně po půl roce objevila nová verze nejpopulárnější linuxové distribuce Ubuntu. Jelikož to je první Linux na kterém jsem pracoval, nastupoval jsem jako naprostý BFU který systém viděl jen na screenech. Dnes bych se chtěl bavit o komfortnosti systému a tak dále.

Možná znáte názor Radka Hulána, který hlásá, že Linux je 20 let pozadu za Windows. Dle mého názoru daleko předčí Windows XP, které byly vydány v roce 2001. To znamená, že zpoždění v porovnání s Windows je maximálně několikaleté. 

Rychlost a vzhled podle svého

Jako uživateli se mi zamlouvala instalace, která je v posledních několika letech dost obdobná. Správa disků je opravdu šikovná věc. Rychlost bootu by dle vývojářů měla dosahovat maximálně 17-ti sekund. A opravdu to tak je. Vypínání je takřka okamžité, je to záležitost v řádech jednotek sekund.

Velké plus je 95% lokalizace do českého jazyka, což opravdu oceňuji. Velkým ternem Ubuntu jsou Témata. Některá základní jsou již v nabídce, nicméně můžete si vybrat ze spousty které se válejí na internetu, v nastavení kliknout na tlačítko Instalace, a zadat cílovou cestu tématu.

“UAC” v Ubuntu

Pokud máte nějaké zkušenosti s UAC ve Windows, toto vás asi nepotěší. Kdykoliv budete chtít například nainstalovat aktualizace, budete muset zadat své přihlašovací heslo. Toto jde vypnout přes Terminál (linuxová obdoba Příkazové řádky) nicméně na IRC kanálu #ubuntu-cz mi to bylo důrazně nedoporučeno.

Základní softwarová výbava a její řazení

Při instalaci si můžete zvolit balíky softwaru, objeví se tam například messenger Empathy, přehrávač hudby Rhytmbox nebo OpenOffice.org. Můžete si přidávat nebo ubírat další, a to přes Centrum software, ve kterém tkví velký potenciál, jenž by se měl projevit v dalších verzích, mohl by se uchytit také pro kupování komerčního softwaru.

V Ubuntu jsou samozřejmostí dva panely, jeden nahoře a druhý dole. Dole se zobrazují otevřená okna, nahoře je nabídka aplikací a míst, dále čas a podobné. V nabídce aplikací jsou řazeny nainstalované programy do různých sekcí, například Internet, Kancelář nebo Příslušenství. Tam se vám zařadí i vámi doinstalované programy, a to dokonce správně.

Závěrem...

...by bylo dobré zmínit i nějaké zápory. Možná jsem měl jen štěstí, že si systém sám našel všechny ovladače a že mi vše běží tak jak má. Samozřejmě to dost ovlivňuje můj dojem, což je zřejmé už z předchozích odstavců. Instalace je poměrně dlouhá, ve srovnání s Windows 7. Na jiné věci se dá zvyknout například ikony velké jako na notebooku.

Ubuntu 9.10 Karmic Koala považuji za dobrou verzi, a nedočkavě čekám na další, která bude snad ještě lepší. Na práci nicméně zůstávají Windows, bez Windows Live aplikací by to prostě nešlo.

Příběh věcí

Zdroj: vojtahavel.pise.cz

Hrej.cz: Spi sladce

Tak nám chlapci z (P)LEVELU konečně překopali herní server Hrej.cz. Vzhledem k tomu, že Petr Poláček to sliboval již od jara, je to vítaná změna. Jenže je to dobře? Nebylo staré Hrej lepší, hezčí, zelenější? Bylo by dobré řící, že za nový vzhled je odpovědná firma Refresh, kterou si pro tento účel najaly. Jenže co ogaři z Refreshe předvedli není zrovna to pravé ořechové. Kontrastní barvy vypalující oční bělmo, okopírované menu ze Sector.sk a rozvržení webu střihnuté Eurogamerem. Takhle by to nešlo.

 

Říká se, že změna je život, ale nové rozvržení webu je velice nepřehledné a překombinované. Kvality nové tváře hrejáckého webu se projeví až časem, uvidíme zda vyplave těch pár kladů, nebo se zjeví desítky záporů.

 

 

Zoufalé manželky 1. série na stáncích

Levná DVD přikládaná k novinám a časopisům zažívají nebývalý boom, s trochou štěstí najdete mezi podprůměrnými kousky neuvěřitelného balastu, i kousky co za utracení těch pár kaček zkrátka stojí. Mezi nadprůměrné tituly každopádně patří seriál Zoufalé Manželky, který už nějaký ten rok běží na TV PRIMA, jenž se také rozhodla, že vydá kompletní 1.sérii. Celá první série je rozkouskovaná na jedenácti DVD po třech epizodách, samotná “dývýdýčka” budou vycházet každé pondělí od pondělí minulého tj. 12.10 až takřka do konce listopadu.

S trochou štěstí ještě stihnete koupit 1. DVD s úvodními třemi epizodami, cena je stanovena na59 Kč. Prima taktéž nabízí možnost koupit všechna DVD v eshopu, nevím zda je pak všechny pošle najednou nebo je bude posílat jednotlivě, avšak to by se ještě prodražilo kvůli poštovnému, samotné tituly jsou v eshopu k mání o 10Kč levnější, tedy za 49 Kč.

Možná se ptáte, jak je na tom kvalita tohoto kousku, protože přece známe vydavatele levných DVD, u kterých není vyjímkou nabízet osekané a polovičaté médium s milionem reklam navrch, naštěstí to není případ tohoto DVD, kterému nechybí český i anglický dabing, škoda absence pětikanálového zvuku u anglického dabingu, ikdyž to je jen maličkost, kterou stejně spousta lidí nevyužije. Překvapila i celková velikost placky, jenž se pohybuje na hranici 6,3 GB a médium je tak kompletně zaplněno, odpadá tedy vykořisťování v podobě desítek nezaplněných DVDček. Co se samotné kvality týče, tak ta je dostačující ve formátu 4:3. Oproti jiným kouskům jsou Zoufalé Manželky prodávané v plastové slim krabičce oproti papírovým obalům.

Zadní obal DVD s informacemi, stačí rozkliknout

Po Červeném Trpaslíkovi tu zas máme výborný seriál, jenž stojí za vaše peníze. Takže až zase půjdete kolem trafiky, možná právě Zoufalé Manželky uvíznou ve vašich rukou.

Zoufalé Manželky na ČSFD: 77%

Zoufalé Manželky na IMDB: 8/10

Zoufalé Manželky na FDB: 76.8%

Videopůjčovna ČT okrádá legální lidi

Čas od času chci být trochu legální, a to i na poli seriálů, nebo filmů. Proto jsem se před několika týdny rozhodl vyzkoušet Videopůjčovnu ČT, protože se mi to zdálo jako dobrý nápad.

 

Když už máte staženého klienta a jste zaregistrován, dojde na platbu. Já zvolil mobil. Po odeslání SMS se mi odečetlo 75 Kč. Ale po nahrání kreditu se přičetlo jen 45 Kč. Proč si ksakru účtují 20 Kč?

Teď už máme zaplaceno, a můžeme vesele stahovat. Naštěstí se nevyskytují žádná omezení, takže vám to poletí vaší maximální rychlostí. Po dejme tomu, deseti minutách, máme soubor doma. Zde přijde na řadu využití onoho kreditu, a to je zlicencování. V mém případě to bylo 19 Kč, což je strašně moc, na jeden díl seriálu.

Zde se teprve objevuje největší podraz – daný soubor si můžete pustit pouze jednou! A jako malina na dortu je tak trochu nesmyslné pravidlo – video lze přehrát do určitého data od zlicencování. To jsem nepochopil ze všeho nejvíc. 

V jejich vlastním zájmu by mělo být blaho uživatelů, což by jim zaručilo větší návratnost. Ale proč by to měli dělat? Peníze už mají, tak je to nemusí zajímat.

Zakončím to jednoduše: takto jsem se koukl na dvě videa, zbytek jsem pak stáhl z Czshare. Přesně takové projekty jako Videopůjčovna ČT mne skoro nutí být nelegální.

Řítíme se do propasti?

Na toto téma se toho napsalo už dost, tak jsem se taky rozhodl, že přispěju trochou tou žumpou do kanálu

Opravdu upadá herní průmysl na PC scéně? Opravdu nevycházejí pořádné hry pro tuto platformu? Ale kdeže, nedá se sice říci, že by byl náš rybníček zcela vyschlý, ale nijak slavné to teda není. Zpackané konverze konzolových titulů vycházejí na písíčko až nebezpečně často. Proboha proč? Kdo sakra stojí si zlámat ruce u neergonomického ovládání, které navrhoval japonský programátor, co poprvé v životě viděl klávesnici? Cože? Gamepad? Děláte si pr**l? Hrát na počítači s gamepadem je teda pěkná blbost, když gamepad, tak pro nějakou konzoli do obýváku, ale proboha ne k PC. Stejnak se budete krčit před monitorem tak i tak.

Dalším bodem je herní pirátství. Můžeme na něj nahlížet z jakéhokoliv úhlu, avšak co je nejdůležitější – na naší milované krabici je nejrozšířenější. Co se tohoto problému týče, vězte, že to JE problém. Herní studia leckdy oprávněně nechtějí vyvíjet hry pro PC platformu a raději se zaměřují na konzole, vždyť kdy na posledy jsme tu měli exkluzivní titul pro PC? Pirátům si říkejme co chceme, nereagují. Někteří software kradou z principu, odmítají platit za hry, byť je to výsledné dílo člověka, na které musel někdo vynaložit práci, stejně jako na dejme tomu výrobu auta. A tak klidně můžou vývojáři strkat do svých her nedobytné ochrany, jenž jsou stejně po několika dnech rozlousknuty, takže nám z toho vzniká začarovaný kruh, na jehož konci stojí koncový zákazník, jenž hry poctivě kupuje a doplácí za to, ikdyž to zní dosti absurdně.

Takže, mám tomu rozumět tak, že jsme v bezvýchodné situaci? Nic není tak žhavé, jak na první pohled vypadá. Možná i těm pirátům se začíná vyjasňovat mysl. V naší malé zemičce byly nedávno evidovány prodeje her, což znamená, že prodeje her budou konečně zaznamenávaný i u nás a to znamená, že konečně nejsme ten malý herní trh kdesi v Evropě. Vyhlídky na lepší budoucnost jsou však alespoň na PC mizerné, prakticky jediné eso v rukávu co máme, jsou freeware a indie hry. Važme si alespoň toho málo co zůstalo a doufejme v lepší zítřky.

Nikdy se nepokoušejte udělat z konzole PC a naopak, nepodaří se vám to.

Blízké RETRO: Beyond Good & Evil – malá velká hra

Planeta Hillys. Maják. Dívka se zelenými rty. Jade.

 

Jakou hru bych si vzal na opuštěný ostrov? Až úplně dole, pod tím vším nepořádkem by se leskla krabička. Krabička se hrou Beyond Good & Evil, která nebyla nikdy dostatečně doceněna, hra, jež mi učarovala. Možná je to až moc nadnesené. Skutečnost je však taková, že tento titul jsem si skutečně oblíbil.

 

BG&E jako takový vyšel v roce 2003 pod taktovkou Michaela Ancela. Jakmile budete vypuštění do dění této hry, dýchne na vás atmosféra, kterou si budete vychutnávat plnými doušky a herní svět se vám doslova vsákne do krve. Ostrovem Hillys zmítá korupce, násílí, únosy lidí a útoky mimozemské rasy DoomZ.  Vy jako osiřelá dívenka jménem Jade se nacházíte na malém ostrůvku s majákem. Spolu s dalšími sirotky jste byli vychováni na tomto malebném místečku hodným praso-strýčkem P´jeyem. Jednoho krásného dne se však stane nemilá věc, několik dětí bylo uneseno mimozemskými tvory DoomZ. Jakožto a fotografka se vydáte spolu s fotoaparátem řešit, co za útoky DoomZ vlastně vězí a  najít ztracené děti.

 

Ač z ní přiběh jakkoliv klišovitě, je ve skutečnosti opravdu kvalitní a za chvíli se začne hezky zamotávat. Organizace Alpha Sections, jenž má lidi chránit před útoky DoomZ, není tak svatá, jak se na první pohled zdá. Začne proto vznikat odbojová skupina IRIS, jenž se snaží vzbudit pochybnosti okolo Alpha Sections, ostatně zanedlouho se stanete jejím členem.

 

 

V jádru neskrývá BG&E nic jiného, než skákačku s několika adventurními prvky, byť se jedná o mistrovskou práci. Jen v několika hrách se podaří, že svět skutečně ŽIJE, a opravdu, každičká postava na této bláznivé planetě, je uvěřitelná a občas se dozvíte i nějaký ten životní příběh. Dialogy jsou osobité a prošpikovány humorem, jak vepřové koleno špekem. Dokonce i grafické zpracování působí na rok 2003 svěžím dojmem - sází na komiksový ráz, který asi nikdy nezestárne.

 

BG&E je zkrátka hra na pohodu, obsahuje několik miniher, jako například například fotografování zvířátek a postupné získávání peněz za tuto aktivitu. Skutečnou krásu tohoto světa poznáte až s příchodem západu slunce, s fotoaparátem v ruce a bubnujícím soundtrackem v uších. Aby tento článek nezněl jako kompletní chvalozpěv, připojím jen pár poznatků, jenž mi opravdu nesedli – především se jedná o fixní kameru, která v akčních pasážích často překáží, nepohodlné míření a několik menších zákysů, jenže ty k tomu tak nějak patří.

 

Beyond Good & Evil mi zkrátka dělá radost, ať už je to detailním herním prostředím nebo pohádkovým “rádoby konspiračním” příběhem. Své taky dokázal úžasný hudební podkres, co mnohdy dokresluje pochmurnou atmosféru na planetě. Ale co, lepší bude, když si to zahrajete sami.

 

Incredible Apple

Co se na to dá říct?

Steam – co to je, k čemu to je

Steam je herním klientem od společnosti Valve. Slouží především ke hraní her ať už od Valve, nebo nikoliv. Jiné hry, pokud to podporují, se dají do vašeho seznamu her také přidat.

Poprvé byl použit v roce 2002 ve verzi 1.0 pro betatest hry Counter-Strike 1.6. Poté co se osvědčil pro updatování her byl nasazen na všechny hry, čímž vyřadil z provozu World Opponent Network

Obchod

Obchod s hrami je velkou součástí Steamu,platit můžete kreditkou nebo přes PayPal a ClickandBuy. Distribuce těchto her je naprosto odlišná, nemusíte čekat krabici na poště ani CD klíč v mailu, tyto hry se vám jednoduše zobrazí jako nenainstalované.

Komunita

Co si pod tím představit? Komunita na Steamu má kolem 20-ti milionů, vydává například módy do her, nebo se v ní zakládají klany. Nejlepší vlastnost této komunity jsou Přátelé, do kterých si přidáte někoho s kým si chcete zahrát, a pak si jednoduše ve hře v záložce Friends najdete na kterém serveru hraje. Je to velmi praktické i když normálně pracujete a někdo z vašich přátel začne hrát. Vyskočí okénko že váš přítel hraje danou hru, a vy se můžete připojit.

Kdo má víc?

Darování her, zkušební nabídka

S komunitou je ještě spojena jedna služba. Pokud máte nějaký titul dvakrát, jednou to můžete poslat svému příteli. Stejné to je pokud k něčemu zakoupenému dostanete zkušební nabídku, časové omezenou. Převedeno do praxe: já si před rokem a půl koupil Half-Life 2: Episode One. Před nedávnem jsem si koupil The Orange Box, který zmíněnou hru také obsahuje. Neváhal jsem, a poslal ji Štěpánovi který je též autorem tohoto blogu.

Protipirátská ochrana

Steam je zabezpečen opravdu monstrózně, obejít ho jen když hrajete po LAN.

 

1. Přihlásím se na stejný účet

Toto opravdu nefunguje, protože na Steamu můžete být přihlášení pouze jednou, a pokud se dřív připojil váš kamarád, vás to už nepustí.

 

2.Přihlásí se na můj účet,z kterého hru nainstaluje

I proti této technice má Steam ochranu, po instalaci bude chtít instalační CD, které ten druhý přirozeně nemá.

 

3. Daruji mu hru, a on mi ji pak daruje zpátky

Darovat hru můžete, pokud ji máte vícekrát, tudíž by toto opravdu

nefungovalo.

Cheaterská ochrana

Všechny servery, které jsou chráněné Steamem, mají anti-cheaterskou ochranu. Kdo bude používat cheaty, bude nemilosrdně vykopnut. Je tím zaručen fair-play, a nikdo není znevýhodněn. Toto je aplikováno na drtivou většinu serverů, najdou se prý i tací, kteří Steamu odporují, a hrají tedy na serverech beztéto ochrany.

Aktivace her

Prvním mínusem Steamu je aktivace her přes něj. Může to být problém pro lidi bez internetu, i když mi je záhadou jak například stahují aktualizace. Rovněž trochu obtěžováním může být spouštění her, které jde výhradně přes Steam. Je to trochu škoda, přeci jen to šlo vyřešit lépe a elegantněji.

Statistiky

Ukládá se odehraný čas všech her které máte na seznamu za poslední dva týdny, a to všem uživatelům. Dále se sbírají informace o stabilitě a výkonu počítače.

Steam jednoduše patří do portfolia inteligentních lidí, kteří hrají rádi a pravidelně. Je nejspíš stejně kvalitní, jako některé hry od Valve.

V říjnu se máme na co těšit

Microsoft bude 22. října konečně finálně pouštět na svět Windows 7. U čechů to bude sice bude o pár dní déle, ale i tak se máme na co těšit. Microsoft si pro nás pravděpodobně přichystá větší řadu novinek. Jako první s čím se “vytáhne” bude Windows Mobile 6.5 – první mobilní telefony s tímto operačním systémem se na trhu objeví totiž 6. října v čele s modelem HTC Touch 2. Otázka se však nabízí sama – čím Microsoft vyplní holé místo mezi 6. a 22. říjnem? A jako na potvoru se nabízí docela zajímavá odpověď: Live Meshem. Software, jež snad nemusím zaprodaným Windowsákům představovat.

 

Od představení Tech Preview verze Live Meshe uběhlo už uběhl skoro rok. První zcela veřejný betatest byl uskutečněn 23. 11. 2008 a služba již dnes funguje bezproblémově. Tak co by Microsoft bránilo vydat Live Mesh i s vydáním Windows 7?

Kabáti překonali Madonnu

Čeští Kabáti, kteří včerejší večer oslavovali mohutným koncertem 20. výročí svého vzniku, přivítali na své show přes 50 000 fanoušků a natřeli to tak Madonně na jejímž koncertě se objevilo o celých osm tisíc návštěvníků méně. Mnoho lidí přitom začátkem roku předvídalo, že se právě koncert Madonny stane největší českou hudební událostí roku. Jenže ten českej národ je asi víc rockovej tudíž gratuluji skupině Kabát. Vytáhli jste se! ;)

 

Apple tvé orgány potřebuje!

Odsouzené

Přestože seriály z originálních produkcí českých a slovenských televizí povětšinou nestojí ani za zlámanou bačkoru, v  poslední době mě zaujal slovenský seriál Odsouzené. Jde jistojistě o svéráznou napodobeninu západního komečně mnohem úspěšnějšího Prison Breaku, přesto Odsouzené přináší lecjaké zajímavé nápady a především je kvalitnější, než by kdo původně odhadoval.

 

 

Po zhlédnutí prvního dílu nenásledoval zpětný výlev mé zrovna snědené večeře – překvapivě totiž herecký výkon jednotlivých hereček není zas tak strašný... Druhé co nás tak nějak příjemně pohladí po oku je jistá postprodukce jednotlivých scén. Pod tím si lze představit zejména hrátky s barvami, různé úpravy světel apod. – zrovna s tím mají čeští filmaři vcelku problém, přitom lehká postprodukce doladí jednotlivé scény k dokonalosti. Poslední věcí je velice vhodně, vkusně a jemně využitá muzika, která jen lehce podkresluje situace k nimž v seriálu dochází. Není to tedy jako v Ordinaci v růžové zahradě, kde se vaším pokojem najednou naplno rozezní omšelá melodie a hlavním protagonistům při nějakém takovém dialogu není ani pořádně rozumět.

 

Naopak na čem seriál rozhodně ztrácí, jsou prostředí. Je zcela nové a celé ty barvy působí jak z továrny na lego.

 

Odsouzené jsou však i přesto plné inovací, zajímavých nápadů a jak vidno, autoři vzali svůj seriál s mnohem větší pílí, než jak se to dělá obvykle. Prozatím tedy rozhodně bod plus ;)

 

 

Za zmínku ještě stojí, že veškeré díly si můžete zdarma a bez reklam pustit na oficiálních stránkách TV Barrandov (konkrétně zde)

Windows Media Player ~ co jste o něm třeba nevěděli

Neustále ze svého okolí slyším námitky proč vlastně používám Windows Media Player. Ten ošklivý, neschopný a neovladatelný nástroj na spouštění médií. Řada lidí, kteří však používájí “výrobky” konkurence nějak asi zaspali poslední vývoj multimediálních přehrávačů. Windows Media Player je totiž v oblasti hudby, videa a obrázků ohromným tahounem a to co nabízí v základu, nenabízí žádný jiný multimediální přehrávač. V tomto článku se pokusím osvětlit, co já osobně vyžaduji od přehrávače medií v roce 2009 – tedy to co už v základu umí Windows Media Player 12.

 

Hudební knihovna

První vylomený zoubek u ostatních přehrávačů. Ano – WinAmp nějakou hudební knihovnu má, ale její kvalita je značně diskutabilní. Knihovna ve Windows Media Playeru není sice nic jiného než čtečka ID3 tagů u mp3 souborů, ale umí také soubroy kvalitně strukturovat, aby se v nich člověk neztratil. Společně s tagy prezentuje i obrázek alba apod... Podle toho pak program postaví kompletní databázi. V případě, že (nedej bože) u nějakého alba chybí veškeré ID3 tagy, je schopen si WMP sám podle charakteristiky stopy stáhnout tagy a obrázek alba ze vzdáleného serveru.

 

Synchronizace

Důležitá věc – staré přetahování souborů přímo fyzicky na disk přehrávače v Tento počítač mají uživatelé Media Playeru za sebou. Pokud chci rychle nějakou mp3 na svůj telefon, jednoduše připojím telefon, zapnu WMP, jen přetáhnu soubory, které si rychle najdu v knihovně (nemusím trapně procházet několik složek) a klepnu na synchronizovat. Během synchronizace dochází i k překodování souboru do optimálního bitratu pro dané zařízení. Možnosti překodování jsou přitom nastavitelné. Zároveň s přenosem samotné MP3 se přenáší i obrázek alba a veškeré dodatečné informace.

 

To samé přitom platí i pro video, obrázky apod.

 

Ripování

Řada uživatelů ani neví, že Windows Media Player obsahuje velice jednoduchý a rychlý nástroj, díky němuž si mohou z libovolného nosiče překopírovat písničky na počítač. Veškeré detaily jsou nastavitelné (kam se soubory uloží, pod jakou systematikou a v jakém formátu). Zachovávány jsou i ID3 tagy. Automaticky jsou ripnuté soubory zaneseny do knihovny.

 

Vypalování

Windows Media Player obsahuje i jednoduchý nástroj na vypalování vlastních CD. Ověřené to mám s hudbou. Ohledně videa jsem nic nezkoušel. Vše je velice jednoduché a probíhá to velice podobně jako synchronizace s “empétrojkou” či jiným přenosným hudebním přehrávačem (telefon apod.). Zde si však můžete nastavit rychlost vypalování, jméno disku apod.

 

Vzdálené knihovny

Svou knihovnu můžete i sdílet v rámci domácí sítě a dát tak přístup jiným uživatelům, aby si vaše alba mohla poslechnout. Veškerý přístup je nastavitelný a můžete si přesně vybrat co sdílet chcete a co ne. Nově je díky možnosti provázanosti s Live účtem možné ve WMP 12 spouštění hudby z hudební knihovny i přes celou planetu ať jste kdekoliv, kdykoliv připojeni k internetu.

 

Vzdálené spouštění

WMP 12 umí i spouštění medií tzv. na dálku. To znamená, že libovolné médium můžu z počítače v obývacím pokoji spustit na počítači v dětském pokoji bez toho aniž bych musel vstávat ze židle. Tato funkcionalita najde využití zejména u majitelů Xboxu, kteří si chtějí třeba spustit film na televizi a chtějí aby na ně již čekal připravený než obejdou celý byt/dům.

 

Skrytých funkcionalit ve Windows Media Player je mnohem více a často si na ně tak moc zvyknete, že o jakémkoliv přerodů na úžasný WinAmp, GOM Player či VLC Player už přestanete uvažovat. Konkurence má značně co dohánět.

Vypsaná Fixa – album Klenot venku. Zdarma.

Dnes 9.9.2009 přesně v 09:09 bylo vypuštěno album Klenot od české kapely Vypsaná Fixa. Frontman kapely Márdi se rozhodl pro online distribuci alba. Za tohle mu upřímně tleskám, lidi jsou dneska líní natolik že raději sedí na prdeli a album si stáhnou. Je jen na Vás jakou částkou kapelu za nové album ohodnotíte. Přesně tohle jsou kroky, za kterými bych si představoval ideální distribuci jak hudby tak i například filmů, her a softwaru. Krok je to dozajista odvážný ale i zcela profesionální. Sám za sebe můžu říct že si CDčka s hudbou nekupuju nýbrž stahuju, nedělám to protože bych si nevážil úsilí které musel interpret na albu vyvinout ale čistě z lenosti, jsem líný něco objednávat, čekat popřípadě zajít do obchodu.

 

 

V online distribuci je budoucnost, o tom není pochyb. Jsem rád že to několik lidí konečně začalo chápat, rovněž doufám že se tento model osvědčí natolik, aby i pár dalších jedinců šlo proti proudu. Vypsanou Fixu považuju za jednu z nejlepších českých kapel, je to tedy vidět i na stažených mp3kách, které jsou kompletně otagované, protože jak už jistě víte – není větší zločin než neotagovaná mp3. Album je v kvalitě 320 kb/s a obsahuje i texty a cover. Dávam jedno velké plus, jednoduše - je to skvělé!

 

Klenot stahujte ze stránek T-Music zde, a nezapomeňte jim poslat alespoň nějakou symbolickou částku ;-)

Windows Live Movie Maker a automatický film

Jistou dobu je Live Movie Maker vybaven zajímavou funkcí, která z vašich nesestříhaných materiálů z kamery může plynule sestříhat film nějak tak zapadající do charakteristiky skladby, kterou dáte na pozadí. Funkce mě zaujala už dříve, ale rozhodl jsem se ji vyzkoušet až teď, kdy vyšel Movie Maker 14 ve finální podobě. Sám Movie Maker má dokonce i možnost rychlého uploadu videí na YouTube, které probíhá také bezproblémově. Výsledný výrobek lze vidět pod textem a dle mého, vypadá zcela použitelně :).

 

Úsměv dne

Přijde chlap k doktorovi a povídá, že má tři varlata. Doktor povídá, aby si z toho nic nedělal a nevšímal si toho. Chlap jde do hospody a povídá: Vsaďte se o deset tisíc, že tady s Frantou máme dohromady 5 koulí! Franta k němu přijde a povídá: Ty vole, jestli nemáš čtyři, tak jsme v prdeli!

Fenomén Windows 7

Na internetu neustále čtu diskuse o tom, jestli se vyplatí upgradovat na Windows 7 – nejnovější operační systém od Microsoftu, který se ještě před svým vznikem stal v podstatě legendou. Řada uživatelů namítá, že jim současný systém Windows XP přeci dostačuje a nemají tedy důvod přecházet – je nutné si uvědomit, že tyto věty často plodí lidé, kteří si na Windows 7 ani nešáhli.

 

 

Ano! Můžeme se na celou problematiku přijetí Windows 7 do společnosti dívat tak, že nám přeci stávající systém dostačuje. Tak proč bychom měli  upgradovat na novější verzi, o které nic nevíme a někde se mohou skrývat malé temné zádrhele, které nakonec vyústí v opětovnou instalaci starých dobrých XPéček. Celá scéna se tak vlastně vyvinula ve dva, nebo vlastně tři tábory. Na jedné straně tu máme fanoušky do nového operačního systému, který je svou rychlostí, svěžestí, stabilitou, funkcemi a pěknou grafikou oslnil natolik, že už si život bez něj nedokážou představit. Na straně druhé tu máme konzervativní skupinu “lenochů” pro které je zkrátka problém jít s dobou a tak než aby zvedli svůj zadek a šli vyzkoušet něco nového, raději budou dále sedět a říkat, že jim současný stav přece vyhovuje. Poslední skupinu tvoří tradiční pseudo-profesionálové, rádoby programátoři a umělci počítačového světa. Ano – mluvím o uživatelech Linuxu. Žijí v jakési averzi vůči většině a ve své snaze “být jiný” neustále nadávají na největší firmu s jejíž produkty jsou zkrátka ostatní spokojeni. S vydáním Windows 7 můžeme čekat vyšší zradikalizování této skupiny, protože jak rovnoměrně poroste počet fanoušků nového operačního systému, tak se budou snažit linuxoví fanatici neustále každému vnucovat “tu svou jedinou pravdu” ~ nemějme jim to za zlé. Nic jiného ani neumí.

 

 

Z osobního hlediska jsem s novými Windows extrémně spokojen. Systém splňuje všechno, co by systém splňovat měl. Jak už bylo několikrát řečeno na různých serverech, ten systém je rychlý, je stabilní, je hezký a je všechno. Mluvit o Windows 7 v superlativech nemá cenu. V současnosti je to nejlepší pracovní systém. Na Windows 7 mě zejména potěšila vynikající podpora hardwaru skrze Windows Update, kdy skutečně stačí do USB slotu zapojit snad jakoukoliv “pakárnu” a systém na ni najde ovladače. Pokud to náhodou nezvládne, automaticky vás přesměruje na stránky výrobce, kde si lze ovladač sám stáhnout a nainstalovat. Proč také tyto ovladače nezanáší do Windows Update je mi trochu záhadou, ale asi za to mohou licenční problémy.

 

Zdálo by se, že Windows 7 jsou “božský systém”, kteří všichni chtějí a leckomu to může připadat až neuvěřitelně podezřelé, že někdo vyplodil něco, co se pohybuje na hraně dokonalosti. Jenže musíme si to přiznat… tak to prostě je!