Oprašování klasik: Duke Nukem 3D

Po dlouhé době vám všem přináším nový díl tohoto – troufám si (zase) říci oblíbeného seriálu. Tentokrát na téma Duke Nukem 3D. Když už máme za humny tolikrát slibované pokračování Duke Nukem Forever.

Užijte si to . K večeru nahodím hlasování, kde ostatně jako vždy, zvolíte kandidáta na další oprášení.

Když vás hudba donutí číst

Někdo to o mě možná ví, jiný tuší. Faktem ovšem je, že jsem magor do pardubické kapely Vypsaná Fixa. Líbí se mi na nich téměř všechno. Předně jsou to jejich texty. Surrealistické, zmatené, přesto krásné. Někdo je třeba vůbec nepochopí, jiný si je naopak nemůže vynachválit. Patřím do té druhé skupiny. Tohle je na Fixe totiž to nejcennější.

Ale i sám Márdi (frontman téhle kapěly), přiznává, že inspiraci pro své texty často hledal v knihách. Knihách jako je například Tracyho tygr. Ale i spousty dalších. Pokud tedy chcete jejich textům (stejně jako já), porozumět, nezbývá vám nic jiného než začít číst. Jedině tak zabřednete do těch jejich nezřídka nepochopitelných textů hloub. A uděláte další krok k poznání.

A pokud se TOHLE nějaké kapele povede, tak tleskám. Povedlo se. Tedy alespoň u mě. První doporučenou literaturou byl  zmiňovaný Tracyho tygr od Williama Saroyana. Nikdy předtím jsem o téhle knížečce neslyšel. Nevadí. Beru jí do rukou a začínám číst. Je to malá novela o pár stránkách. Písmena jsou navíc jak pro prvňáky, tudíž by to neměl být problém.

Přečteno. Teda, ten konec mi rozbušil srdce. Pořád nechápu, jak to William Saroyan dokázal – do tak malé knížky, navíc psané vskutku jednoduše, se mu povedlo vtisknout parádní myšlenky včetně onoho poselství, které na vás čeká až na samém konci.

A co je nejlepší? Každý si tu knihu (stejně jako fixí písně) vyloží pokaždé jinak. Tracyho tygr je v podstatě surrealistická povídka, kde se prolíná realita se snem. A fantazii se přece meze nekladou . Vlastně je to takový dospělejší Malý princ. A vpodstatě i ten rozpůlil čtenáře na dva tábory – na ty, které vůbec nepochopili a na ty, kteří tu krásu objevili. A to je ten samý případ jako Tracyho tygr.
Báječná knížka, pokud jste nečetli – doporučuji. Ale teď už raději odcházím po boku svého tygra…

Good Old Games končí? Ne, jen si s námi hrají

Skoro to až vypadalo, že digitální obchůdek Good Old Games skončil. Zavřel za sebou krám a pevně zabouchnul dveře. A svůj džob, tedy prodávání starých her, které když si nevykopete na hřbitově, tak je prostě neseženete, pověsil na hřebík. Neplačte předčasně. Všechno je to totiž jedna velká bublina, která brzo splaskne.

Polští GOGáci si s námi prostě hrají. Chtějí reklamu. A té se jim s polu s "prohlášením o ukončení činnosti" prostě dostane. Říkáte si, jak to mohu tak dobře vědět? Stačí nebýt slepý, umět trochu číst a najít si dobré zdroje.

Existuje mnoho spekulací. A lidé se budou dohadovat ještě dlouho. Tak popořádku:

• GOG podle všeho nasadí novou verzi webu
• přidá mnoho titulů, o které si všichni tak nadšeně psali v tom jejich hlasování
• spolu s novým webem vydá i svého klienta

A nejsou to jen spekulace. Ale i drobné zamrkání od samotného GOGu. Třeba v následujícím videu (pro slepce: pod tímhle odstavcem ). Pomocí setinových prostřihů nám totiž ukazuje věci, kterých bychom si normálně nevšimli. Jako například: několik nových funkcí, včetné jakési fíčury GOGMix, ale také balík Baldur´s Gate Saga – jenž nikdy předtím v obchodě nebyl k dostání.

Fakt si ještě myslíte, že GOG skončil? Pche! Další info GOGáci podají ve středu (tj. 22. září). Těšte se.

Zdroj: GOG.com, Steamunpowered.eu

Linkin Park: Thousand Suns – dojmy

Už i ten covert art, jenž se skví na novém album, dává tušit, že je tu něco jiného. Vskutku. Linkin Park přichází s něčím novým. Svěžím natolik, že jsem si k tomu našel cestu i já. Já – naprostý LP analfabet, který zná tak nanejvýš provařené Numb.

Vezmeme to bodově, ať vás přespříliš neunavím. Takže – co se mi na novém albu s tisíci slunci líbilo?

Líbilo se

• netváří se to jako Linkin Park
• kytary se dostaly do popředí
• písně jsou dynamické, často se střídají melodie – ani chvíli se nenudíte
• do některých songů se dostáváte déle, ale když si je konečně pořádně “oposloucháte”, stojí to za to
• album jako celek působí velmi dobře
• osobně se mi nejvíce líbily ony pomalejší, klidnější tracky

OK, to bychom měli. Takže – jak je to se zápory?

nelíbilo se

• rapové pasáže (rap nemusím, ale je to asi jen můj morální problém…)
• do pravého jádra Thousands Suns jsem se dostával poněkud déle

Nový Linkin Park jsou jiní. Nemusí zaujmout na první poslech. Ale stačí třetí čtvrtý, a už je máte v krvi. Některé songy mi sice přespřiliš nesedly, ale postupem času jsem se do nich dostal. Chce to čas.

G2Play – Steam hry zalevno, zkušenosti

Není to tak dávno, co Steam změnil měnu pro Evropu z Dolaru na Eura. Jak asi tušíte – díky poměrně rozdílnému kurzu se nákup her v tomto digitálním krámku pěkně prodražil. Jak z toho ven?

G2Play.net je ukázkovým příkladem toho, že to jde, když se chce. Jedná se totiž o klasický digitální “store”, v němž najdete většinu posledních hitů. S tím rozdílem, že všechno prodávají za vskutku směšné ceny. Někdy se jedná o pouhé zlomky cen, za které se daná hra prodává na Steamu.

Podvod? Kdepak. Obchod prodává oskenované klíče ze (snad) legálně koupených retail verzí. Koupený klíč pak už jen můžete aktivovat buď na Steamu anebo v EA Store. G2Play tedy funguje jako takový zprostředkovatel. A jeho činnost se mu daří – ceny jsou nízké a stížnosti nejsou takřka žádné.

Celé jsem si to “osahal” až při včerejší koupi balíku Half Life Platinum (první Half Life + datadisky, Counter Strike, Day of Deafeat, Team Fortress Classic, Ricochet) za 86 Kč. Nikde nebyl žádný problém a klíč mi přišel na mail takřka ihned. Jenže – ou, on nebyl funkční. Steam zařval “sorry, ale tenhle klíč je duplikovaný, někdo už jej používá”. Zhrozil jsem se. Přišel jsem o svých 86 Kč! Ale ne, už ve FAQ na G2Play píší, don´t panic! Stačilo napsat na podporu, přiložit screen řvoucího Steamu a bylo vymalováno. Obratem mi přišel klíč nový, tentokrát plně funkční.

Stane se. Zvlášť v záplavě tolika klíčů. Aspoň jsem si hned při první objednávce vyzkoušel tu jejich podporu. Která je jedním slovem vynikající, rychlá a zbytečně se s vámi půlrok nehádá o to, zda je ten klíč skutečně nefunkční.

G2Play můžu jedině doporučit. Čert ví, proč je to tak levné (možná je to tím sídlem v Singapuru ), ale funguje to dobře. Až se člověk diví, že je to legální.

Zemřel Brian Wood. Designér skvělých Company of Heroes

Běžim sakra! Inženýre jeden pomalej, dělej! No tak, obsaď ten pitomej bod, než nám ho nějakej nácek vyfoukne… Dělej sakra! To si tady rovnou můžu rozdělat táborák. Super, akompliš, bežíme dál. Ale co to sakra?! No dopr… Tajgr!

Hráči, kteří si oblíbili studio Relic pro jejich vynikající realtime strategie, namátkou třeba Company of Heroes (jemuž patří perex ) nebo Warhammer 40k: Dawn of War, asi nebudou mít nejšťastnější den. Relicu totiž zemřel schopný game-designér, jenž se podílel na úspěšné sérii Company of Heroes – Brian Wood.

Nějaký opilec to do něj narval svým SUvéčkem. Ten si evidentně sundaval svetříček a řízení přenechal spolujezdci. Bohužel, krvavě se to vysmtilo. Brian na místě zemřel. A spolu s ním i spolujezdci v opilcově autě. Jediným štěstím bylo to, že Brian na poslední chvíli strhl řízení, tak, aby v cestě jedoucímu SUV byla jeho strana auta. Proč? V autě měl svou těhotnou ženu. Tímhle jí zachránil život.

Brian Wood byl hrdina. Stejně jako paragání ve Spolučenstvu Hrdinů, na němž se podílel. Ale nemyslím si, že by to byl člověk, který by si přál, aby abychom za něj drželi minuty ticha. Naopak – všichni povinně zapněte Company of Heroes a uctěte jeho památku běhém nějaké té šarvátky . V nebi mu takhle bude líp.

Jimmyho Vendeta udělá z vaší Mafie GTA

Ihned po vydání Mafie 2 jsem se jal koupit si jí. Cesta z kuchyně do mého pokoje byla plná nadšení a očekávání a jak jste si všimli z mého předchozího článku, své ambice hra nechala někde vzadu.

Rovněž jsem říkal, že vývoj půjde pravděpodobně cestou DLC či datadisku nebo další hry, kde bude příběh dokončen. Ani jsem nevěděl, jak moc se trefím, když jsem to předpověděl.

Nedalo mi to. Musel jsem si Jimmyho pomstu koupit – vždyť za cenu 8 euro si to musí koupit snad každý. To je kouzlo DLC – za 8 euro si skutečně doplněk koupí mnoho hráčů (na západě mnohem více než zde, protože tam rychlá rozhodnutí a okamžitá placení kartou nejsou takové tabu jako u nás) – vyjde možná ještě pár DLC a to už si v podstatě zaplatí hráči vlastně dvakrát tu samou hru, jen aby mohli hrát hru, která nabídne to, co slíbila na začátku. Ano je to tak.

V průběhu několika let se uvolňovali o Mafii informace… co budete moci dělat, jaké mise budete plnit a co bude jejich obsahem a tak podobně. A nepřekvapí, že ty mise, které vám chyběli v původní hře se najednou záhadně objeví v Jimmyho Vendetě (například zapalování aut ve skladišti). Skutečně to vypadá tak, jako kdyby někdo vývoj hry zastavil, rozdělil mise do dvou skupin a řekl – z tohohle balíčku misí, udělejte kampaň – tenhle balíček misí bude na DLC. Změňte hrdinovy vizáž, vymažte už nadabované cutscény s Vitem a prostě tam žádné nedávejte.

Nemám nic proti tomu, aby jakákoliv legální firma působila a zvyšovala zisk. Koneckonců jej bude investovat do ještě lepších technologií a nabídne tak příště kvalitnější produkt. Nicméně jak se ukazuje tak trh funguje kvalitně, jen pokud je zisk dostatečný. Pokud firma, prakticky jakákoliv, začne ztrácet kapitál a hrozí, že skončí na dlažbě (věřitelé začnou chtít zpět své půjčky apod.) tak se začne chovat firma… no prostě nemorálně, sice logicky, ale nemorálně. Začne budovat tvrdě ziskovou strategii, začne prodávat půlku chleba za cenu jednoho a tak podobně.

Přesně tohle se děje nyní s Mafií 2 – ta má opravdu solidní programový základ, ale ten bude pravděpodobně oficiálně zpřístupněn až pomocí DLC – takové lahůdky jako Multiplayer, Volná jízda, lepší tuning aut apod.

Trošku jsem se rozepsal a ani pořádně nerozebral Jimmyho Vendetu – jenže ono ani není moc, co rozebrat. Chytne vás to (i když hlas v češtině je opravdu strašný) ale nenabídne to nic, co by mělo s konceptem Mafie, jak ji známe cokoliv společného. Jedna cut-scéna do začátku a pak hups hned krást auta, překonávat rychlostní rekordy, za které dostáváte osobní skóre a chlubíte se s ním na internetu. Stejně tak dostáváte bodíky za zabíjení nepřátel a skoky apod.

Takový Sonic koncept. Všude samá číslíčka skákající po obrazovce, svítící ikony na ulici a tak dále a tak dále.

Ale příběh hraje ani ne druhé, ale třetí housle. Prostě plníte, co máte zadáno, přičemž zadání probíhá výhradně textovou formou. A jde o strohé "Znič auta v garáži" nebo "Sleduj tohohle chlápka v autě a pak ho oddělej".

Peněz za Jimmyho Vendetu sice nelituji, ale jen mi začíná být taktika 2K naprosto jasná a myslím, že tohle prostě fanoušky a hráče zklamalo a že budou chtít skutečného nástupce Mafie.