Soutež - vyhlášení

Minulý týden jsem vyhlásil jednoduchou soutěž. Dnes konečně proběhlo rozlosování, šance na výhru byly obrovské. Losování konečného verdiktu proběhlo za státního dozoru a notáře.

A vylosován byl….

Jakub Zelenka! Gratuluji ;).

Nezapomeň se ozvat na mail soutez@trikoule.net se svojí adresou (pro jistotu ještě pošlu mail), kam bude směřována poštovní zásilka.

Pokud jste nevyhráli, zoufejte. Možná se to už nebude opakovat :-D. Pokud však bude nálada a pár hříšných peněz nazbyt, dost možná ještě nějakou tu soutěžku zorganizuji.

SOUTĚŽ: Vyhrajte originální DVD a PC hru!

Co k tomu potřebujete udělat? Stačí odpovědět na tři poměrně jednoduché otázky. Pak už můžete jen čekat. Výherce bude jen jeden, hraje se o poměrně nadupaný balíček film + hra + plyšák. Soutěž potrvá až do neděle 28. března do 18:00 hodin, po půlnoci bude oznámen výherce.

Kdo založil fenomén sociálních sítí Facebook?

a) Larry Page
b) Mark Zuckerberg
c) Clint Eastwood

Heroes of Might and Magic je:

a) tahová strategie
b) fantasy RPG
c) brutální sci-fi střílečka

Kultovní hláška "Já se vrátím" (I will be back) zazněla ve filmu: 

a) Star Wars – Nová naděje
b) Terminátor II
c) Rambo

Odpovědi zasílejte na e-mail soutez@trikoule.net. Nezapomeňte v něm taktéž uvést váš kontakt, na který vám výhru zašleme, pakliže vyhrajete.


O co vlastně hraje?
Všechno to jsou originály, jsou zalepené a "secvaknuté" sponkou a samozřejmě nikdy nepoužité

Terminátor II: Den zůčtování – legendární sci-fi, které posunulo filmový průmysl zase o kousek dál. Dnešní kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger se zhostil role terminátora T-  800, který se snaží malého Johna Connora (budoucího zachránce světa) ochránit před daleko lepším, dokonalejším a skoro nesmrtelným terminátorem verze T-1000. Druhý Terminátor je doslova napěchovaný akcí a strhujícím dějem. Vypovídají o tom i uživatelská hodnocení.


ČSFD: 91% (15. nejlepší film vůbec)
IMDB: 8.5/10 (45. nejlepší film)


Warlords Battlecry III – třetí díl strategie Warlords Battlecry přináší nelineární kampaň, odehrávající se v fantasy světě Etheria. Hráč se může zhostit několika rozlišných ras, jež disponují unikátními jednotkami a hrdiny. Krom strategie v sobě míchá prvky RPG, tudíž máte možnost přerozdělovat zkušenostní body a navyšovat schopnosti svým hrdinům. Vše je navléknuto do slušivého a především přehledného 2D oblečku a opředeno povedenou hudbou. Michal Rybka z Levelu tomuto titulu udělil osmičku z deseti!


LEVEL: 8/10
Score: 78%
Tiscali Games: 74%    


+ bonus v podobě plyšového "maskota" Třech koulí
Redaktorům TK je vysloveně zakázáno se soutěží účastnit. Ještě byste to zmanipulovali :-D.

Nedoceněný Chameleon

Jako malému mu zabili rodiče. Teď, když dospěl, vydává se na cestu dlážděnou mrtvolami. Bezejmenný agent CIA seknul se svou prestižní prací. Snaží se vypátrat dávného vraha svých rodičů v  stealth akci Chameleon.

 

Chameleon je příklad toho, jak málo stačí k tomu, aby se na výbornou česko-slovesnkou hru zapomnělo. Slovenští Silver Wish Games ve spolupráci se známými Illussion Softworks chtěli vydat svojí debutovou stealth akci už v roce 2003, ale po neshodách s vydavatelem k tomu nedošlo. Take 2 nakonec vydalo Chameleona až v roce 2005 bez jakékoliv reklamy, či jiného způsobu propagace. Možná žijeme ve zkaženém světě, ale pro hru, která se chce v herní branži uchytit, je to akorát jistý hřebík do rakve.

 

V roce vydání jsem stále odbíral časopis Level. Tenkrát jsem onu recenzi od Radka Fridricha četl. Odbyl to šestkou, tudíž jsem se o to automaticky přestal zajímat. Teprve až po pěti letech jsem zjistil, že tenhle titul zdaleka není záležitost, o kterou bych měl zakopávat.

 

 

Chameleon je vlastně první pořádnou stealth akce z českých/slovenských luhů a hájů. Protože jste na veškeré akce a pátraní sami, nezbývá nic jiného, než se plížit, potichu krátit příděly stráží a nebýt prozrazen. Vždycky ale máte tu sladkou možnost vytáhnout bouchačku a….prostřílet se strážemi na vlastní pěst. Zadané úkoly se se sice občas opakují a jejich obsah málokoho překvapí, ale díky vyborné hratelnosti a podařenému game designu se vždycky jedná o parádní zážitek. Nemluvě o několika misích, na které budete vzpomínat ještě po dohrání. Třeba památná mise na jedoucím vlaku je jak vystřižená z nějakého šíleného akčního filmu. Proklatě dobrého akčního filmu.

 

Spolu se svým hrdinou, který tak trochu postrádá jakékoliv jméno, se podíváte do rozličných končin. Vždy jedete tam, kam směřuje poslední stopa ošklivého bastarda, jenž vám odprásknul rodiče. Je až s podivem, s jaký smyslem pro detail dokáží Ilussioni a Silver Wish Games vyrukovat: bezdomovec valící se ve vlastních zvratkách v ulicích Belfastu, pán, jenž si na lavičce čte noviny, či znuděně posedávající lidé v baru. Jsou to maličkosti, které však tvoří velice převelice důležitý prvek – atmosféru. A právě ta vás v Chameleonovi bude provázet skoro všude. Každičká místnost, ale i pozapomenuté kouty špinavého města jsou detailně vykresleny do posledního smítka. Nezbývá než složit uctivou poklonu game designu. Zaslouží si to.

 

Chameleon stojí na upraveném enginu LS3D od Ilussionů. Engine byl použítý již v (nenapadá mě jiné slovo) legendární hře Mafii, později v druhém pokračování Hidden & Dangerous. Nevím, jestli jsem si tenhle engine oblíbil proto, že Mafie je moje srdcová záležitost, nebo pro svou jedinečnost a uvěřitelnost, každopádně se jedná o jeden z mála titulů, jež mi svým vzhledem uhranuly. Nepotřebují k tomu Pixel Shadery čtvrté generace, ani nové “dajreksty”, stačí jen šikovný tým vytvárníků, grafiků a game designerů.

 

 

Krom světlých stran tu máme i několik stinných. Tak například AI nepřátel má občas tendenci dělat divy. Příklad: plazíte se sotva krok od hlídkujícího vojáka, který vás vůbec nezaznamená. Hudba taktéž poněkud pokulhává. Možná je to mojí hluchotou, ale zaznamenal jsem jí jen v několika málo případech.

 

Hra, na níž se zapomnělo, tak by se dal Chameleon charakterizovat. Kdyby to vydavatelé tenkrát nepohnojili, kdo ví, jestli by se Sam Fisher stále slunil na svém trůnu coby král stealth akcí (Solid Snake promine).

 

Obrázky zdroj: http://www.chameleon-game.ic.cz

Nový Tron se blíží

A v plné parádě. Původní Tron byl v roce 1982 významným experimentem na poli graficky profesionálně zpracovaných scifi snímků. Na rozdíl od Star Wars si totiž vyšel tak trochu jinou cestou, kde bylo všechno skutečně jak z počítače. Zatímco ostatní se snažili dělat grafiku co nejvíce reálnou, tvůrci Trona si řekli, že využijí počítačový svět jako hlavní motiv – co na tom, že lidé budou vypadat vysoce uměle. O to přeci koneckonců šlo. Přitom ten svět vzali značně  výtvarně – to bylo na tehdejší dobu značně inovativní a nikdo Tronovi už místo mezi zlatými scifi filmečky vzít nemůže. A zdálo by se, že se na něj zapomnělo – ale přesně naopak. Blíží se druhý díl a podle trailerů to vypadá, že se skutečně máme na co těšit a režie pokračování byla dána pod palec schopným výtvarníkům.

 

Tron Legacy bude příběhovým kontinuem prvního Trona. Do digitálního světa se nyní ponoří syn hlavní postavy z prvního dílu. Aby však nový snímek za něco stál, museli, k dobru všem mužům a koneckonců i menšímu procentu žen, přibýt sexy dívky v upnutých oblečcích a nádherně vyvedené lightbikes, které nenechají sedět jen tak nějakého fanouška motorizovaných jezdítek. Nová doba si to prostě žádá. Přitom nevypadá Tron 2 nijak kýčovitě. Ba naopak velice líbivě – škoda jen, že se objeví v kinech až na konci roku. Konkrétně 17. prosince 2010.

 

mPod 3 – třetí mírně depresivní podcast

Od druhého dílu nás dělí už zase několik měsíců, tudíž jsem si řekl, že nový mPod na sebe nemá dlouho čekat. S dobrými účely jsem nahnal Humra do mého “nahrávacího studia” (rozuměj ten bordel, který názývám mým pokojem). Nakonec z toho přeci jen vzešel nový díl tradičního podcastu, ale museli jsme se hodně přemáhat.

Mpod stahujte zde

Rozpovídal jsem se o nové doméně, o několika hrách/filmech a závěr jsem završil krátkým povídáním o kacířské ochraně Ubisoftu. Humr toho moc nenamluví, ale zkazit zhruba 10 uvedení umí skvěle. No což, nový podcast je takový, jaký je. Na konci najdete pár vteřin “bonusů”, natočili jsme jich trochu víc, ale kdo se má v několika ukrutně dlouhých souborech plků hrabat…

Blogger – doména bez zadaného WWW nefunguje

Protože jsem nedávno (ikdyž, nedávno je silné slovo) přešel na vlastní doménu, čekala mne jedna nepříjemnost spojená s Bloggerem. Problém byl v tom, že nedokázal schroupat adresu bez www, tudíž jste na TK mohli přistupovat pouze s www.trikoule.net.

Po krátkém povídání si s technikem ONEbit.cz jsem přišel na jednoduché řešení. Hodí se tedy pro všechny lidi, co nad touto otázkou tápají. Chcete aby se váš blog na Bloggerovi zobrazoval i po zadání htttp://vasedomena.cz? Řešení je jednoduché, koukněte na mini-návod.

Přejděte na stránku Who.is a do vyhledávače zadejte svojí adresu. Najeďte na záznam o IP adrese vaší domény (na obrázku) a zkopírujte jí.




Vstupte do webové administrace vašeho hostingu a vytvořte nový A záznam s cílem vaší IP adresy

Uložte A záznam a přihlašte se do Bloggera. Najeďte na Rozvržení – Publikování a zatrhněte Přesměrovat doménu trikoule.net do domény www.trikoule.net (pokud nemáte), volbu uložte.



Zase se vyplatí chvíli počkat, než změny DNS přetečou. Vše je nyní hotové a (snad) funkční.

Tohle je poslední článek na TK technického ražení :-). Ale na druhou stranu doufám, že se někomu tyto informace budou hodit.

Live Admin Center – email na vlastní doméně zdarma + návod

Spolu s novou doménou jsem přemýšlel i o e-mailu. V podstatě existují jen dvě služby, o kterých můžeme uvažovat - Google Apps a microsoftí Live Admin Center (Dříve Live Custom Domains)

Chtěl jsem se stát mučedníkem Googlu. Ale věc se nezdařila. Po úspěšné registraci verze Standart, která je poskytována zdarma, mi Google vyplivl nesmyslnou chybu o neprovedené transakci (WTF?!). Nemám čas na to, abych se na podpoře dohadoval s Google robotem, jež mě odkáže na FAQ, tudíž jsem šel hledat štěstí k Microsoftu.

Live Admin Center spadá do proklamované sítě aplikací a služeb Live. Na rozdíl od Googlu nenabízí rostoucí emailovou schránku, ale svojí "nekonečnou" variantu Hotmailu. Velkou výhodou je možnost založit až 500 uživatelských účtů (a po zažádání dokonce ještě víc). Těžko říct, zda tohle vůbec někdy využiju. V bezplatné verzi Google Apps založíte účtů "jen" 100.

Díky problému s Google Apps jsem sice musel oželet košatý balík aplikací na vlastní doméně (Docs, Calendar a další), ale nakonec mi to tolik nevadí.

Jelikož se na internetech moc návodů jak to všechno zprovoznit nepovaluje, rozhodl jsem se udělat návod krok za krokem. Třeba se někomu bude hodit.

Nejprve musíte otevřít stránku Windows Live Admin Center a kliknout na tlačítko Get Started.

¨

Napište svojí doménu a pokračujte v nastavení, projdete blbuvzdornou registrací, kterou si mimojiné vytvoříte Windows Live ID.

Zanedlouho se dostanete na hlavní obrazovku, na které uvidíme několik DNS nastavení, jež musíme změnit. Stačí tedy zabruslit do webové administrace hostingu. Pro jistotu doporučuji vymazat veškeré MX záznamy, jinak se změny nemusí projevit.

Na obrázku úspěšné nastavení u ONEbit.cz

Je užitečné vymazat A záznam mail.vasedomena.cz, protože se zde nachází webový mail poskytovaný ONEbit. Pokud chcete využívat přesměrování na webový Hotmail, vytvořte nový CNAME záznam s doménou např. mail.vasedomena.cz a cílem go.domains.li­ve.com.

Následně už můžete jen čekat a čekat, dokud se změny DNS neprojeví. Dost záleží na poskytovateli domény a na tom, jak často tyto záznamy aktualizuje. Správnost nastavení ověříte v adminu Live Admin Center tlačítkem Refresh. Pokud vše proběhlo v pořádku, již neuvidíte žádné výstražné zprávy a můžete se pokochat nápisem "Your service is Active".

Tak, teď už máme vše nastavené, tudíž se konečně můžeme věnovat něčemu jinému. Pokud jste si během registrace nevytvořili mail, můžete tak učinit pod položkou Member Accounts a tlačítkem Add. Jestli je mail řádně aktivován, to ladně vyzkoušíte po naťukání adresy mail.live.com. Nezobrazilo se žádné chybové hlášení? Pak je všechno v naprostém pořádku. 

Pokud jste vytvořili CNAME záznam s cílem na go.domains.live.com, přejďěte do Domain Settings (v menu) a nastavte doménu, kterou jste nastavili v onom CNAME záznamu - např. mail.vasedomena.cz.

Je prakticky jedno, jaku desktopovou aplikaci pro poštu použijete. Jen si dejte bacha, aby podporovala protokol MAPI, jenž Hotmail používá. Z vlastní zkušenosti doporučuji Live Mail z balíku Live Essentials. Je rychlý, jednoduchý a skvěle se dokáže sesynchronizovat. V notebooku, mobilu a stolním PC budete mít vždy stejnou poštu a kontakty.

Po spuštění Live Mailu stačí poklepat na odkaz Přidat e-mailový účet a proplout nastavením. Hlavně nezapomeňte u protokolu nastavit HTTP, čímž docílíte taktéž toho, že žádné příchozí a odchozí servery nebudete muset nastavovat.

A to je dámy a pánové, úplně všechno. Poštovní klient je nastavený a připraven komunikovat se světem. 

Jsem rád, že jsem nakonec dospěl k Live Admin Center. Jsem s ním maximálně spokojený, nemluvě o věcech spjatých s Windows Live ID jako je SkyDrive, Fotografie či Spaces...

Twittero-mánie

Není tomu tak dlouho kdy jsem si založil Twitter a s nadějí, že snad celé tohle prostředí bude vysoce snadno využitelné a bude to takový ten mikroblog jsem se pustil do prvního publikování několika nepříliš kvalitních leč za to stále pro mě osobně zajímavých příspěvků. Opařen esencí nové průbojné technologie a zejména anti-dementního ovládacího prostředí jsem se uhnízdil a začal zpívat.

 

První hlásku jsem ze sebe dostal 4. února 2009. Pokud uvážíme, že mám na svém kontě v době psaní tohoto článku 98 tweetů, lze odvodit, že nejsem příliš postižený Twitter man. Ačkoliv tato mánie zasáhla kde koho, mě zůstala z nepochopitelných důvodů cizí. Twitter používám velice skrovně – povětšinou něco Tweetnu náhodou jen, že jsem to chtěl zase po dlouhé době zkusit.

 

Ale suma sumárum ten koncept mi přijde dost zvláštní a mě osobně si prostě nezískal. Nicméně přesto v Americe se Twitteru daří poměrně dobře a známy jsou i případy, kdy hned po porodu musela čerstvá maminka postovat nový příspěvek na svůj Twitter. Tam služba skutečně žije a nejednou vás udiví velké billboardy u silnice s nápisem Live from Twitter nějaké celostátní televize. Těžko říct, co se za tím skrývá. Možná plány USA na ovládnutí světa, možná Rumburak.

 

Vraťme se však zpět k mému nicotnému Twitter účtu. Podle známé poučky, že ten koho followuje 4krát více lidí než followuje on je celebritou se dostáváme k tomu, že ze mě asi nový Michael Jackson nebude. Ale i přesto si dovolím říct, že poměr 36 ku 20 těm co sledují mě je pěkné číslo. Ale je naprosto zcestné neboť zmíněnou dvacítku tvoří zejména různé firmy Vodafone, T-mobile, HTC apod. Pro ně jakoby byl Twitter skoro z mrtvých vstání – k našemu štěstí – využívají služby Twitteru ke komunikaci se zákazníky. A v tom asi tkvěje ta hlavní výhoda této služby. Zkracují se vzdálenosti jak ty reálné geografické, tak ty abstraktní mezi celebritami > fanoušky, firmami > zákazníky. Skvělé.

Do nových zážítků s vlastní doménou

Dámy a pánové, je to tu. To, co jsme slibovali už kdysi dávno. Včera to se mnou trhlo a koupil jsem dlouho slibovanou doménu. Vaše hlasování rozhodlo pro trikoule.net, máte to mít :-).

Ani nevím, co nového jsme tím získali. Ikdyž pravda, že bez toho ošklivého .blogspot.com je to poněkud lepší. A protože s Bloggerem jsem víceméně spokojen, i nadále nám bude Blogger hostovat náš blog zcela zdarma. Teď jen příjít na to, jak přimět Bloggera, aby schroupal adresu i bez pofidérního www...

Snad se vám bude na Třech koulích líbit i nadále ;-).

htttp://www.trikoule.net

(Mimochodem, tohle je testovací článek v Google Docs - palec nahoru za propojení s Bloggerem)

Stahovatelné obsahy – méně je někdy více

Herní svět patří DLC – neboli stahovatelným přídavkům. Někdy se jedná o nový level, jindy zas o sadu slušivých oblečků. Je vlastně jedno, co to je. Hlavní je, že to stojí nějaký ten penízek a vydavatel si může namastit kapsu. Trochu to připomíná obchodní strategii The Sims – koupíte základní hru a  ostatní se odvijí od toho, kolik přídavků, datadisků a setů si do ní koupíte.


Cena se roste s tím, co za ní dostanete. Za rozsáhlejší nášup klidně vysolíte 20 ojro, což  nemelá částka. Osobně se mi tenhle přístup moc nelíbí. Jsem staromilec a raději se příkláním k datadiskům, či když už, tak pro volně stažitelné přídavky. Po epizodických hrách (kterých krom několika málo adventur moc nevyšlo) tu máme další dá-li se řící novátorský obchodní tah.

Otázkou je, jak se tento způsob distribuce ujme. Aby hráč za plnou cenu dostal jakýs takýs polotovar, do něhož si bude dokupovat obsah, je přinejmenším pošetilé. Má být snad každého věc, kolik peněz do svého oblíbeného titulu hodná nacpat. Rozhodně by však lidi, co si koupili pouze základní "balíček" neměl nikdo nijak obtěžovat k tomu, aby si dokoupili ten či onen DLC. Doufám, že vše nedospěje k tomu, že hra vám znemožní další hraní jen kvůli absenci koupeného DLC.

V současné době jsme dospěli do stavu, kdy se do her prodává kdejaká kravina. Raději jsem pro rozsáhlejší díla, která se svým rozsahem mohou měřit s průměrnými datadisky, od kterým povětšinou čekáme jen o trochu více než od průměrných DLCček.
Na tomhle trendu nelze neocenit dvě (a poměrně zásadní) věci. Jsou jimi rychlost vydávání a zkrácení dlouhé chvíle fanouškům při čekání na další díl.


A jak jste na tom vy? Líbí se vám tenhle způsob dávkování hratelného obsahu?

Microsoft Bluetooth Notebook Mouse 5000

Jelikož jsem se poměrně nedávno stal vlastníkem notebooku Lenovo G550A (brzy nějaké menší podrobnosti), nedlouho poté padl klasický ortel – jakou myš? Prakticky až do teď jsem používal klasickou drátovou Microsoft za pár stováků, ale ta nebyla moje, nýbrž jsem jí měl jen půjčenou od rodičů. Nedlouho poté ve mne začal tikat myšlenka - jaký hlodavec bude ten další, vyplatí se investovat do bezdátových technologií?



Lidé milují Bluetooh, říká jedna z postav seriálu Teorie Velkého třesku. Vlastně proč ne, odpadne starost tahat další kus kabelu a nutné zakopávání o něj. A tak nějak proto jsem si začal brousit zuby na bezdrát ze stájí Microsoftu – Bluetooth Notebook Mouse 5000.

Ač se to nezdá, v Czechcomputeru na mě očividně zapomněli. Nezfakturovali mi objednávku. Zmetci jedni líní. Po čtyřech dnech jsem vypěnil a objednávám v maloobchodě na Kladně. Kupuji sice OEM verzi pouze v igeliťáku, ale což – krabice mi stejně na nic není. Hned na druhý den vesele scrolluji, jezdím a klikám.

Dílenské zpracování je nadprůměrné. Využíváno je kvaliních, matných plastů. Samotnou krysu mám v černém provedení, které jen podtrhují linky stříbrných plastů. Pod jednou takovou se skrývá i multimediální tlačítko. Primárně je nastaveno na příkaz "zpět" v libovolném webovém prohlížeči. Jak už jsme zvyklý, na vrchní straně najdeme: kolečko a dvě tlačítka,  ale také indikátor stavu baterie a logo Bluetooth. Indikátor sepne vždy, když myš zapnete a po několika vteřinách zhasne, tudíž zbytečně nevybíjí baterie, kterými je myš poháněna. Na zadní straně můžeme nalézt přepínač On/Off a speciální tlačítko určené pro spárování myši s počítačem. tla Dále je zde úkryt na dvě AAA baterie, ale myš funguje i s jednou. Podle oficiálních stránek Microsoftu je myš schopná pracovat až 3 měsíce na jedny baterky. Otázkou je, zda v kuse, s vypínáním na noc, či bez… V tomhle jsou hoši z Microsoftu lehce zmatení.



Spárování s noťasem proběhlo bez větších problémů. Windows 7 myš rozpoznal a nainstaloval potřebné ovladače. Stačilo přidat nové zařízení v Ovládacích panelech. Ač myš samotná spadá do kategorie menších rozměrů, drží se opravdu slušně. Ani po několika hodinách z ní nebolí ruka. Tlačítka jsou tichá, kolečko je krokující a disponuje lehkým stiskem, což beru za velké plus. Hlodavec zvládá slušný výčet povrchů, disponuje totiž laserovým senzorem o rozlišení 1000 dpi. Říká se, že tam, kde optická nezvládá, tam laserová jede bez problémů. Těžko říct, zda je to pravda. Jen vím, že nejhorší povrch pro ní je bavlněné povlečení v mé posteli.

Celkově jsem s "blůtůtem" od ajťáků z Redmondu spokojený. Je to přesně to, co jsem potřeboval. Nenosit s sebou drát je opravdu pohodlné a člověk si rád zvykne. Pokud již delší dobu po něčem takovém pokukujete, nemůžu jinak než doporučit.

Oprašování klasik: FlatOut

Po delší době se oprášení dočkala i závodní hra. A ne tak ledajaká, nýbrž nebezpečně destrukční. Přichází FlatOut a s ním slíbené video