Medvídek Kuky, hlavní hrdina nejnovějšího filmu Jana Svěráka Kuky se vrací, doputoval i do Kladna. Konkrétně se svou výstavou filmových rekvizit, návrhů a náčrtků, které ztvárnil Jakub Dvorský – autor uměleckých adventur Samorost a Machinarium.
Výstava probíhá v prostorách městského zámečku až do konce prázdnin. Nutno říci, že se jedná o jednu z nejhezčích částí Kladna, jinak je totiž Kladno prachobyčejné průmyslové městečko s velkým podílem betonové výstavby a sídlišť.
Já a Humr jsme se dnes na onu výstavu taky zašli podívat. Kladno máme za rohem, vždyť tam taky chodíme do školy. U pokladny jsme zaplatili symbolické vstupné – pouho pouhých 20 Kč, ikdyž by jsme správně měli platit padesát, ale co. Pořád jsme přece z jedný poloviny děti, a ty to mají za dvacku.
Samotná expozice je rozčleněna do dvou místností a jedné místnosti, ve které se promítá Film o filmu (ten můžete zhlédnout i zde, klik). Ty další dvě místnosti jsou plné filmového materiálu, jak propracovaných lesních loutek, tak bohatých a nádherně nasvícených scén. Na zdech visí zarámované skici, první návrhy medvídka, ale i jakési barevné artworky, které na internetu rozhodně nestáhnete.
Celkový dojem z výstavy je parádní. Titěrná práce návrhářů a umělců dýchá z každého vystaveného kusu. I samotná stylizace lesního světa s drobným nádechem steampunku je mi velice blízká, fanoušci Samorostů a Machinaria v něm jistě objeví nezaměnitelný styl Jakuba Dvorského.
Pokud to do Kladna nemáte daleko, rozhodně na výstavu zajděte. Je o co stát, ikdyž předmětů a umělých “scén” není přehršle, všechno to vyrovnává kvalita vystavených exponátů. A když už tam budete, ještě si zajděte na výstavu obrazů na téma Internet, které zpracovali studenti uměleckých škol.
Několik low-res obrázků, co jsem nacvakal svou prehistorickou Nokií 6230i s fotoaparátem o úžasných 1,3 megapixelu a skvělou optikou, podávající ty nejvíce věrohodné barvy. Ikdyž, ve své podstatě je to vlastně výhoda, že obrázky jsou nic moc a nepříliš detailní, aspoň vás to přinutí na výstavu zajít 
Výborná slevová akce na Steamu zapříčinila, že jsme si já a Filip Štochl aka Miner pořídili Zaklínače. Nikdy jsem ho nehrál, ale podle toho co jsem slyšel jsem věděl, že jde o Fantasy RPG s takovou dávkou erotiky, sexu a úchylných hrátek, že by se hlavní hrdina mohl výkonností a počtem projetých klínů klidně poměřovat s legendárním Robertem Rosenbergem. Jinými slovy na vás nadržené paničky čekají na každém rohu a i přes nesporné ryze herní kvality tohoto titulu (skvělý bojový systém, výborné dialogy, propracovanost a zábavnost ovládání), jsem osobně dospěl do té fáze, že pro mě žádný quest nemá cenu pokud na jeho konci nebudu mít v rukou další kartu znázorňující můj triumf – další zcela zpokojená dívčina a mé ukojené pudy. Je to dobře? Špatně? Není ta hra pak moc povrchní? A jak se zase babičky budou ptát: Nemá to špatný vliv na mladou dospívající generaci? Sodoma Gomora apod.
Se Steamem je to jako z Pokémony – hned jak máte jednoho, už chcete mít všechny. Až na to, že na Steamu se prodávají hry. A až na to, že tam právě probíhají monstrózní slevy. Jak je přežít v poklidu a zachovat chladnou hlavu?
.
