Oprašování klasik se dočká restartu, nebojte

Komentovaná videa, která si brala na paškál starší počítačové hry se vrátí! A bude to dřív, než se nadějete. Oprašování klasik – jak zní celý název, bylo nejdříve uloženo k ledu pro nedostatek času a menší problémy s vybranou hrou. Vše se naštěstí maže a nový díl tu bude dřív, než řeknete borůvkový koláč!

Tipy na hry, ze kterých rádi sfouknete prach, pište do komentářů. Ulehčí mi to práci s vybíráním kloudného titulu. Pokud bude komentů málo, nedělá mi problém nahodit klasické hlasování se třemi kandidáty.

Stay tuned…

Vypsaná Fixa: VFRFP - nechte se ušlapat v kotli!

Vypsaná Fixa nikdy nebyla skupinou pro každého. Někdo jí opovrhuje s tím, že nerozumí jejich mnohdy nesrozumitelným textům, zatímco jiní ji milují. Nebudu se nijak tajit tím, že i já jsem si k Fixe našel svojí cestičku. O to větší překvapení bylo, když letos oznámili, že nahrají nové album přímo na festivalu Rock for People. Z čehož je odvozen ten podivný název VF = Vypsaná Fixa + RFP = Rock for People.

Punk rocková partička ze San Piega (rozuměj z Pardubic) nám servíruje své historicky první "živé" album, aby nás posléze nechali ušlapat v kotli pogujících pankáčů.

Album otvírá Domácí motokrosař, který svou dravostí dává najevo, že Fixa zdaleka není na konci sil. Naopak. Klidně by se dalo říci, že jsou na pověstném vrcholu, což o sobě dávají sakra vědět. Ale nejen oni, nýbrž i publikum. Bez něj by tohle album bylo jen těžko tím, čím je. Řev a sborový zpěv lidí, kteří doprovázejí zpívajícího Márdiho, je něco nezapomenutelného. I kvůli tomu budete VFRFP protáčet ve svých přehrávadlech ještě dlouho.

Nečekal jsem, že z téhle narychlo uplácané placky vznikne něco kloudného. Ach, jak jsem se hluboce mýlil! Ale dost už bylo řečí, teď je čas na vás. Pokud je vám Fixí muzika sympatická, upalujte na jejich eshop a VFRFP si za těch směšných 99 kaček kupte, nebudete litovat. Jste připraveni se nechat rozdupat? Tak pojďte, pojďte vy lišáci!

Nominujte nás v kategorii Projekt roku!

Křišťálová Lupa se nebezpěčně blíží a sní spojený nominační cyklus. Kamarád Vojta Havel se mi ozval, že bychom se taky mohli nominovat. Odvážné to tvrzení, obzvlášť v případě Třech koulí.

Pokud náš blog máte rádi a jste s ním spokojení, vyplňte nás prosím v kolonce Projekt roku v nominačním formuláři. Nemyslím si, že bychom měli nějakou extra šanci na úspěch, ale zkusit se má všechno. I tohle. A když už tam budete, můžete nominovat i svého oblíbeného kašpárka v kategorii Osobnost roku (když nevíte, ententýky to jistí).

Kterak jsem vymazal Vogla z Twitteru.

Neplánoval jsem, že o "hvězdách českého internetu" ještě něco napíšu. Nicméně stalo se. Tentokrát na téma zrušení Twitter účtu Patrika Vogla, v němž jsem si odbyl svou malou roličku.

Náš příběh začíná kde jinde než na Twitteru. V pátek 23. července retweetuje uživatel Freezycz následující tweet:

RT @knihovnik Eheh, @PatrikVogl,nejlepčejší 90,- Kč kopyvrajtr v Plzni a přilehlých rybnících,propadl z češtiny (na učilišti) #fail // ROFL

Nic by se nestalo, kdyby nezareagoval sám nejpovolanější. Ten, na něhož to bylo celé namířené – sám Vogl. Samozřejmě, si to nenechal líbit, a tak splodil následující:

@freezycz Kde jste na to přišli, děti? :) Chcete vidět maturitu? ;)

Když takhle nabízel dokument o své jedinečnosti a genialitě, byla by škoda toho nevyužít. Teprve teď se do toho angažuji já. V sobotu 24. července vypouštím do vod Twitteru následující:

Kdo chce vidět maturitu @PatrikVogl, nechť retweetne

Netušil jsem, kolik lidí to skutečně retweetne. Můj tweet se šířil lavinovým tempem, lidé ho retweetovali mezi sebou dál a dál. Až se dostal k samotnému Voglovi. Ten nejspíše zjistil, že nemá co ukázat, a tak - prskaje po displeji svého Macbooku/HTC, mi začal nadávat. Z vyvoněného a vysekaného Patrika se najednou stalo ubulené děcko.

@stochl Přijeď do Prahy, velice rád ukáži :) Asi se ale budeš bát, jsem svalnatý frajer, ty hnusný a hloupý "hovno" :)

Na jeho zprávičku, v níž si hraje na chameleóna, jsem nemohl reagovat jinak, než následujícím tweetem:

@PatrikVogl nevěděl jsem, že už si tykáme. Být to bez té druhé věty, nemyslel bych si o vás nic špatného. Ale bohužel.

---

A pak se to stalo – Páťa zaúpěl, zachrochtal a zrušil svůj Twitter. Asi se skutečně zhrozil toho, že tolik lidí žadoní po jeho maturitě, kterou nemá. Chudák.

K ukončení tohoto článku bych si vypůjčil tweet Daniely Chobolové, která celou "kauzu" trefně vystihla.

Co má společného Patrik Vogl s Jiřím Paroubkem? Nechtějí ukázat maturitní vysvědčení.

Páťův Twitter – R.I.P.

Vzpomínání na staré dobré klasiky trochu jinak

Dnešní doba nikomu nepřeje, natož mladým hráčům. Proč? Neměli tu čest s opravdovými herními klasikami. Alespoň to tvrdí herní kmeti, co hráli snad všechno za poslední milénium.

Ona ta "herní klasika" je totiž děsně relativní pojem. Každý jej tak může překroutit k obrazu svému, což nedělá dobrotu v nějaké rozumné výměně názorů.

A to si k tomu započtětě lidi, kteří se mění názor od názoru. Pro někoho je klasika všech klasik česká Mafie. Což o to, dobrá hra to byla rozhodně, jen by nesměl existovat speciální poddruh lidí, co jsou schopni se do krve zhádat, aby nabyli přesvědčení, že druhý Fallout nejklasičtější hrou jest.

Novodobý hráč nemůže za to, že éru herního rozpuku nezažil. Že nezažil hraní na černobílých televizích a neměl první orgasmus právě při hraní Dooma. Narodil se do jiné doby a hraje to, co je zrovna po ruce. Starší hry ho netankují třeba už proto, že jsou jiné. Vskutku.

Nejlépe se mi to bude přirovnávat k revoluci v automobilismu. Dřív se lidé proháněli v dřevěných kočárech a byli spokojení. Nemuseli chodit pěšky a kedlubnu měli v suchu. Netrvalo to tak dlouho a přišel technologický boom. Dieselový motor se stal všední věcí a po ulích se začaly prohánět první auta. Byly rychlejší, hezčí a spolehlivější.

Jakou to má spojistost s hrami? Než přišly první 3D akcelerátory, k nimž se vážou i první plně 3D hry (v našem příkladě novodobá auta), lidé hrávali dvourozměrné tituly a byli spokojení. A že se změnilo leccos. Oproti starým kočárům jsou auta nejenom hezčí, ale i rychlejší. Z bodu A se dostanete do bodu B v průměru za nějakých 9-10 hodin. Ano, skutečně svou "teorií" narážím na herní dobu. U kočárů to bylo horší/lepší, dle úhlu pohledu. Pokud jste projížděli všechny dungeony do posledního ubitého kostlivce, do finiše jste mohli dorazit za šedesát hodin. Nic neobvyklého.

Vyloženě nesnáším kecy "kdo nehrál tohle a tohle, nemůže si říkát HRÁČ". Je to totiž výsostná blbost. Hry se mění, hráči též. Sám jsem se přesvědčil o tom, že takový Fallout 2 nejsem schopný hrát. Svítivě zelené písmo mi vypaluje díru do mozku, že ani nevím, jak se to vůbec ovládá. Uznávám, v úvodním levelu jsem nezabil byť jedinou krysu. Nic pro mě, hra šla z disku. Onehdá to musel být klenost, který otevřel oči všem, co se léta toužili podívat do jadernou katastrofou sužovaných krajin – Černobyl hadr! Ale dnes? Jen hra, na níž spousta lidí vzpomíná s nostalgickou slzou v oku, k čemuž se váže spousta vzpomínek, které to jen zkreslují.

Stará generace hráčů by si měla konečně všimnout, že nastupuje generace nová, plná mladých tváří, které by měli respektovat. Přeci jen – jejich koníček je pořád stejný, stejně jako nadšení z hraní. Jen povědomí o herních klasikách je čistě subjektivní názor a každého věc. Však uvidíte, za takových dvacet let budeme vesele vzpomínat na druhou Mafii…

Nechte Natalii Sadness bejt!

Článek vyšel na Humr´s Posterous.

Před pár dny proletělo po českém internetu jisté video, jehož autorkou je jistá majitelka růžového blogísku. Lidé se podívali, zasmáli, napsali o tom na sociální síť nebo nechali komentář na Youtube. Vznikla i parodie, která ještě víc podtrhuje nesmyslnost původního videa. Nechci se zastávat kvality videí (obsahu), to snad nikdo. Chci se holky zastat, protože jí za její vlog hodně lidí v komentářích sjelo. Podpořil jsem ji pod videem "Sundej růžové brýle", to je ale smazané. Vyjádřil jsem názor, že teď to je sice strašné, ale že dávám holce dva roky, a poté budu hodnotit.



Video bylo zhruba o tom, že čím více trávíte času u počítače, tím méně máte přátel. Samý moralistický kecy, co vám budu povídat, po třech minutách jsem to prostě musel stopnout. Bylo jasné, že blogeři a "Youtube haters" na ní nenechají nit suchou. A tak se také stalo.

Když jsem navštívil její blogísek, vykoukl na mě článek plný moralistických sranců a vět typu "Jsem svá, nechci ztratit sama sebe, jsem taková jaká jsem." Věty jsem četl na přeskáčku, jelikož sebevražedný útok na polovinu mozkových buněk jsem na ten den neplánoval. Takže jestli věty ve správném pořadí nedávají žádný smysl, mně to dává -smysl (záporný smysl, je to ještě horší, než nesmysl). Popravdě, nedivím se, že si hodně lidí myslí, že je barbínka. Nick na Youtube "naninkabarbinka" tomu napovídá.



Co mě teda zvedlo ze židle, je jakýsi pokus o článek na Super.cz . Holka natočila několik vlogů, to je důvod zmrdat jí za to v bulváru?! To je práce pro blogery, ne pro pseudo-novináře. Takže vzkaz pro ně: nechte Natalii Sadness bejt!

V čem se tolik liší od ostatních blogerek s podobnými blogísky? Dělá videa...co se obsahu týče, hrozná videa. Na tom ale nesejde, důležité je, že něco dělá. Sedět na prdeli a nadávat neznámé holce je ale nejspíš větší sranda.

Kdo se stane králem internetu po Radkovi Hulánovi?

Když se chcete na internetu prosadit, pravděpodobně začnete něco dělat. Buď budete psát zajímavé stránky, podstrkávat čtenářům erotický obsah s nahatou paní, nebo ze sebe uděláte debila. Jak prosté! Lidská podoba Chucka Norrise aka Radek Hulán na to přišel už dávno. Ale dnes je jiná doba, Radek už není internetový polobůh, nýbrž stárnoucí bloger, jehož čas se brzy naplní. A teď je důležitá otázka – kdo převezme těžké břímě nejúspěšnějšího IT publicisty se zrzavými vousy?

Na jedné straně stojí ostravský pařmen, kalič a fundovaný hřebec s velkým banánem – Radovan Kaluža, majitel webhostingu Banán.cz, jenž je natolik úspěšný, že měl reklamu i v televizi! Radovan je typický příklad člověka, který si nikdy nepřizná, že je starý. Nedávno oslavil požehnaných 31 let, sfoukl svíčky na dortu z toaleťáku a políbil svou mladistvou přítelkyni. Ve volném čase vymetá kluby na ostravské Stodolní, své taneční kreace nechává zvěčnit svým osobním ctitelem-fotografem. Když zrovna netančí či nesouloží se svojí přítelkyní, rád napíše pár řádků na svůj blogísek. V jeho článcích se často dozvídáte, jaká jste nemytá socka, sociální demokrat a špína dnešní společnosti. Poměrně často přihazuje důkazy o své jedinečnosti a genialitě, čímž si blog získává na pestrosti.

Radovan Kaluža je zajímavá osobnost s poměrně vykutálenou historií. Na post nového krále českého internetu se však nehodí. Při svém pracovním vytížení by si jen těžko našel čas na kariéru internetového poloboha, navíc staví palác nedaleko Ostravy a skoro to tak vypadá, že plánuje rodinu.

Dalším pánem na holení je plzeňský mladíček Patrik Vogl. Dokud nebyl osvícen Hulánovou teorií, nebyl příliš známý. Na svém internetovém magazínu Real Life, který je až děsive reálný, se prezentuje jako mladý a ambiciózní kundturista, věnující se copywritingu. Od svých třinácti let prý pracoval v Microsoftu, který až do minulého roku vynášel do nebes. Pak se něco stalo něco nepředvídatelného – Patrik se zamiloval do elektroniky s nakousnutým jablkem, což znamenalo jediné – Mac Mini, posléze iPhone a Macbook jako třešňička na dortu. V posledních měsících se probírá z jablečného opojení, pořídil si HTC Desire s Androidem, z něhož – tak jako z každého výrobku, na něž spočine jeho modravé oko, vesele stříká a ejakuluje jeden článek za druhým. Narozdíl od Radovana svojí nenávist k nemytým sockám neprojevuje tak často, avšak vždy když je třeba, pohotově vylije své vypracované srdíčko.

Jakožto mladý a osvalený copywriter se jeví na volné místo nejlépe. Avšak bůhví jak by to dopadlo, často má totiž problémy s češtinou, stylistikou a pády. Pořád je to ale jiná kategorie než Ondřej Vomočil.

Ondřej Vomočil je posledním kandidátem na post internetového poloboha. Když píšu posledním, myslím to smrtelně vážně. Moc se toho o něm neví, zhruba jen to, že se rád kamarádíčkuje s Patrikem, který je pro něj velkým vzorem. Vrchol jejich kamarádšoftu bylo odkoupení "Voglova" designu, na kterém si Ondra vystavěl magazínek Beelife. Rád píše o své jedinečnosti a nehynoucí slávě jako Radovan. Ještě raději uráží ostatní vybraným výrazivem, mimojiné obsahující "závistivá socka", "opuchlé prase" a další.. Co mi však uchází, je fakt, jak se člověk s tak mizernou češtinou, který doslova v každém článku předvádí brutální znásilnění rodného jazyka, mohl stát copywriterem. To mi panečku, už delší dobu uniká.

Vomočil na post nejvyšší? Ne! Ne! A ještě jednou ne!

Kdo se stane následovníkem Mistra? Kdo spočine na trůnu českého internetu po něm? Bába nebo sníh, vždyť je to jedno!

Tento článek sepsal uhrovitý puberťák, jehož názory jsou nevyvinuté a pubescentně tupé. Prosím, berte to na vědomí.

Alien Swarm – vetřelčí polévka od Valve. Zn. zdarma.

Zítra se otevřou brány populární distribuční sítě Steam, aby vyběhli stovky, teda tisíce potvor, co ještě v širém vesmíru nestačily zemřít. Přesněji – odemkne se hra Alien Swarm. A cože to má vůbec být?

Jak už tušíte, či víte, Valve jakožto videoherní studio nesestává pouze z letitých zaměstnanců, ale pořád někoho nabírají. Ať už kluky, co pro první Half Life stvořili nenápadnou modifikaci Counter Strike, čímž si trhli nejednou prvenství a vysoká prodejní čísla, nebo právě partu nadšenců, co pro Valve udělala Alien Swarm. A ti to celé spackali.

Alien Swarm je zvrchu viděná kooperativní střílečka pro čtyři hráče, která nás staví do role profesionálních bojovníků proti šmejdu z vesmíru. Podobných her už jsme tu měli haběděj, třeba takové Shadowgrounds se tomu podobá až příliš. Ale veškeré pochybnosti můžeme hodit za hlavu, jelikož Alien Swarm likviduje konkurenci svou cenou. Cena není žádná, vše bude zdarma. Důvod k oslavám? Určitě!

Stačí se podívat na pár screenů, pustit trailer a udělat si vlastní názor. Já si myslím, že to bude bomba! Jako oddechovka pro čtveřici znuděných hardcore hráčů to bude přímo výborné. Raději už nebudu soudit ráno před večerem, jelikož zítra se sám přesvědčím.

Valve je (alespoň pro mě) zárukou kvality. Těžko by pod svým jménem vypustili hru, která by byla špatná. Teď mě tak napadá – bude někdo, kdo si se mnou zahraje? Sehraný tým je přeci jen o něco lepší než ten anonymní .

Alien Swarm se již zítra odemkne na této Steam stránce.

Vyhrňme si rukávy, Humr slaví životní jubileum!

Píše se rok 1995 a kdesi v pražské nemocnici se dere na svět klučina. Takřka obyčejný den. Slunce žhavilo zhruba stejně jako dneska. Takových klučinů se už přece narodilo… Jen by to jím nesměl být právě Humr.

Dneska tomu už bude 15 let, co je ten prevít na světě. Ale nakonec, díkybohu za něj. Ikdyž leckdy obdivuju jeho neoblomnou lenost, naštěstí má i světlejší okamžiky. Mezi tyhle chvilky bezesporu patří i založení Třech koulí, na kterém jsme se podíleli všichni tři (jmenovitě – já, Lukáš a Štěpán). Kdo by byl řekl, že od toho sychravého večera, co jsme tenhle blog založili, to dotáhnem až sem, huh?

Ikdyž Humr patří k těm méně aktivním jedincům a jeho dosavadní články pro TK by se daly spočítat na prstech jedné ruky (no dobře, na dvou!), přeji mu všechno nejlepší do budoucna, hodně friendů na Facebooku, rychlý download při stahování porna (ehm, vytrženo z kontextu). Dále by nebylo od věci, kdyby si našel dokonalý protějšek a nemusel svými tipy otravovat mne. Ale to si koneckonců můžem přát oba .

Za sebe bych si ještě přál, aby těch článků naťukal o trochu víc, ale nechám to bejt. Když už má ty narozeniny…

A na závěr si dáme veselou písničku!

PS.: Dělám to jen kvůli tobě!

Trojrozměrný pohled – tisk vs. internet

Poněkud jiný typ příspěvků než na který jste zvyklí. Trojrozměrný pohled bude nový typ blogového seriálu, který se tu a tam na TK objeví. Pomocí několika otázek, které se vztahují k aktuálním tématům, se snaží vyzpovídat celou naší trojici.

Téma: Tisk versus internet

• Hodně se mluví o skomírajících tištěných magazínech, kterým trvale klesají prodeje. Opravdu si myslíš, že dnes – v dobách internetu, pro ně není místo?

Lukáš: Je pro ně místo. Je to díky DVD přílohám - například Computer nabízí myslím že na začátku nového roku všechna vydání z roku předchozího v PDF na DVD. Dvdčka u herních časopisů pro změnu poskytují plnou hru, dema, mody atd. Časopisy bez DVD příloh jsou odsouzeny k záhubě, krom sranců jako je Blesk a Aha!, mají spoustu věrných čtenářů.

Štěpán: Opravdu

Filip: Pokud chce tištěný plátek ve světě, kde jedna firma požírá druhou přežít, měl by nabídnout něco, co jiní nemohou. Vzchopit se a bojovat do posledního dechu, protože jedině tak si dokáže udržet své místo na Slunci. Je sice těžké bojovat proti flexibilnímu internetu, který tisk mnohonásobně předčí v rychlosti, nicméně jde to. Příklad bych uvedl například na herním časopisu Level, který se mi dostal do rukou po několika měsících. Myslím si, že i v době, kdy si autoři nemohou vyskakovat, se snaží. Takový časopis mi dává dostatek kvalitního čtiva, které na internetu nenajdu. A toho si cením asi nejvíc.

• V čem vidíš plusy a naopak zápory tištěných médii? Jsou nějaké věci, ve kterých je, podle tebe, nemůže internet nahradit?

Lukáš: Jednoznačné plus tištěných médií je jejich přenosnost. Můžu si je vzít na dovolenou, kde se k internetu dostanu jednou za den, pokud vůbec. Zápor bych viděl v nemožnosti nadále upravovat text, když už máte noviny či časopis v ruce. Některé věci se přece mohly změnit přes noc !

Štěpán: Dají se z nich dělat vlaštovky.

Filip: Rád bych napsal, že tam, kde internetové magazíny vítězí rychlostí, tam to časáky dohánějí kvalitou. To už ale neplatí. Internetová media mají své prestižní hvězdy, ale i bulvární patoky stejně jako tisk. Co mi ale internet nikdy nedá, je papír. Elektronické čtečky se mohou přetrhnout, ale NIKDY papír nenahradí. Časopis se čte na záchodě líp. A nějaké šmrdlání prstem po displeji to nezachrání.

• Dokážeš vidět budoucnost v placeném obsahu na internetu? Dost médii v zahraničí poskytuje speciální, mnohdy exkluzivní obsah ve formě tzv. placených zón (v tuzemsku s něčím takovým experimentuje Reflex), které si můžete za nějaký peníz předplatit.

Lukáš: Dokážu. A podle mě to zvýší prodeje tištěných magazínů, jelikož internetové zpravodajství už nebude tolik výhodné. Otázka je, co by ten exkluzivní obsah představoval.

Štěpán: Dokážu. Podle mě je to jedna z cest jak přinést peníze do kapes vydavatelům a redaktorům časopisů přímo za dobře odvedenou práci.

Filip: Budoucnost jistě má. V podstatě je to digitální distribuce jako každá jiná. Obsahuje všechny výhody a nevýhody, co se k tomu vážou. Zatím tisk jen doplňuje, ale jestli to bude hodně černé – možná ho nahradí úplně.

• Chuťovka na konec – čemu dáváš přednost: kvalitnímu a prověřenému plátku nebo rychlému zpravodajství na internetu?

Lukáš: Ráno u snídaně si přečtu Lidové noviny, přes den čtu články na internetu (myslím tím ty zpravodajského charakteru) a večer se kouknu na zprávy na ČT 1. Takže to kombinuji.

Štěpán: Internetu – vždy a všude. Internet totiž není jen konzumaci jedním směrem, ale dost často je možnost dát ke článku nějaký komentář, přímo pod ním započít delší diskusi a navíc na internetu je video a to je mnohem srozumitelnější zdroj informací než zdlouhavé čtení textu.

Filip: Kombinuji oboje. Internet vyhrává doma, časopisy a magazíny v posteli a na chatě.

Red Orchestra – druhá světová online

Tahle taktická akčňárna byla na Steamu za dvě a půl éčka. Šup s ní do košíku! Avšak pozor – chybu vlivem nákupní horečky jsem rozhodně neudělal. Po delším zkoumání se z ní vykluboval parádní multiplayerový kousek, který by rozhodně neměl chybět na poličkách všem harcore hráčům.

Sám sobě se teď v duchu musím smát, protože všechno, co jsem až doposud publikoval na TK ohledně her, se alespoň trochu týkalo válečných simulací. Blekotal jsem o Flashpointu, o HL2 modu Resistance & Liberation, ale také o rozmáhajícím se Insurgency. I s Red Orchestrou toto nepsané pravidlo neporuším. Ikdyž zpracovává druhou světovouu už asi po x-té, že by se i Zdenda Polhreich divil, co se z tohohle tématu dá ještě vyvařit, nejedná se ale o žádnou mainstreamovou polívčičku. Ocenit jí přitom dokáží jak tvrdí pařani, tak sváteční hráči. Jen musí přistoupit na její pravidla.

Red Orchestra upouští od blbostí typu zobrazování granátů, čím déle zbraň držíš, tím přesněji střílíš, zaměřovacího křížků a dalších arkádových "zlepšováků". Přidává skutečné nohy, co vás po chvilce pobíhaní začnou pekelně bolet a notnou dávku realismu. Ale nebojte se, ArmA to není. To by vás nebavilo. Poměr realismus/zábavnost je tu přesně odměřený. Jen si prostě musíte pár hodin zvykat a prokousávat se k tomu tuze líbeznému jádru.

A když se k tomu jádru dostanete, hra vás jen tak bavit nepřestane. Je jedno jestli zrovna pobíháte rozbombardovaným zákopem, střílíte z tanku,  nebo v roli Ivanoviče odstřelujete nepřátelský zákop – vždycky vás to bude bavit. A kdyby se stalo něco nepěkného, třeba to, že by vás mrzela absence Američanů, můžete si stáhnout fanoškovský "datadisk", jenž je podporován i samotnými autory – Darkest Hour. Ten zpracovává bitky v Normandii, přidává další zbraně, nové mapy a tak dále. Vše samozřejmě zdarma. Ještě je tu další "datadisk" jménem Mare Nostrum, jenž se chápe bojů v Africe. Jen ty servery by tu mohli být plnější….

Ikdyž teď stojí Orchestra na Steamu okolo deseti éček, pořád je to parádní kauf. Teda pokud máte náladu se tím déle zabývat. Ale jak říkám – stačí si to osvojit a hnedle je z vás ostrostřelec.

A teď už mě něchte, jdu se zaposlouchat do koncertu virtuální vřavy. Tatatata! (Ne, to není XXXLutz )

Hry jsou špatné, říká Nova – názor

Televize Nova odvysílala 27.6 pořad Střepiny. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby se v pořadu neobjevila reportáž o počítačových hrách.

Poněkud zvrhlá reportáž. Mladý pachatel ubil kamaráda soškou (skoro jak scéna z filmu Kouř, viz. video), přičemž byl pod vlivem marihuany. Ale pozor! Spolu s kamarádem hráli před tímto incidentem BRUTÁLNÍ videohry!

Scéna z muzikálu Kouř. Podobnost čistě náhodná.

Zvedá se mi žluč, mé hráčské ego si právě odplivlo. A plivanec, směřující k reportérům TV Nova, to bude nemalý.

Obecně je známo, že novácké reportáže se řadí k těm méně důvěryhodným. Informace překrucují, používají jen to, co jim přijde vhod a ostatní věci, které by rozhodně neměli opomenout, poněvadž mohou změnit celé vyznění reportáže, raději zapomínají, anebo je vůbec neuvedou.

Všechno je to podané a sestříhané velmi šokézně. Přesně tak, jak to mají kluci z Novy rádi, protože musí být přece jasné, “že hry jsou špatné a je nebezpečné, aby je vaše dítě hrálo”. Je mi z toho smutno. Ani zmínka o herním ratingu, jenž určuje, komu se do rukou hra dostane, ani zmínka o casual hrách s veselým poníkem a sbíráním zlaťáků. Jen samý závislák, krev, maso a visící střeva. A taky jeden odborník za druhým, co přispívá svou troškou do mlýna. Tím snad nechci naznačit, že by to nebyli chytří lidé, bezesporu jsou. Dokonce jeden z nich na konci svého proslovu naznačil, že brutální hry jsou stejně škodlivé jako sledování televize. Ale to přece bylo na konci! Div to střihař ve střižně nevystřihl.

Když už to konečně vypadá, že se hry dostanou do podvědomí širší veřejnosti v trochu lepším světle, a ne jako hry, co způsobují masakry na amerických univerzitách, přijde Nova se svým amatérským týmem profesionálů a natočí tuhle sračku. Bullshit. Jdu zvracet.

Už jen čekám na reportáž o neúčinnosti Kosmodisku…

Minatory nahrál celou reportáž na YouTube